Čís. 1106.

Nelze dáti eventuální otázku v tom směru, zda čin obžalovaného spadá vedle skutkové podstaty, uvedené ve hlavní otázce, pod další, mírnější trestný čin. Zamítnutí návrhu obhájcova v tom směru lze vytýkati pouze důvodem zmatečnosti čís. 6 §u 344 tr. ř.
(Rozh. ze dne 9. února 1922, Kr I 901/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku porotního soudu v Praze ze dne 1. června 1922, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem nedokonaného násilného smilstva dle §§ 8, 125 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost dovozuje, že, poněvadž čin, obžalovanému za vinu kladený, obsahuje jednak, zejména vzhledem k délce času, po kterou obžalovaný s Marií S-ovou zle nakládal, znaky zločinu dle §u 98 tr. zák., jednak znaky nedokonaného zločinu dle §§ 8, 125 tr. zák., měla porotcům býti ponechána volnost, aby posoudili čin obžalovaného s obojí stránky, a spatřuje v tom, že se tak nestalo, že totiž porotcům nebyla dána eventuální otázka na zločin dle §u 98 tr. zák., jak byl navrhl obhájce obžalovaného, důvod zmatečnosti čís. 4, 5, 6 §u 344 tr. ř. Námitka přichází v úvahu pouze jako uplatňování důvodu zmatečnosti čís. 6 §u 344 tr. ř., před nímž jakožto speciálním důvodem zmatku ustupují do pozadí ostatní dva důvody, jichž se dovolává zmateční stížnost, jsouce povahy všeobecné a v poměru k důvodu čís. 6 jen podpůrné, a to i v případech, v nichž se tvrdí, že k porušení předpisů §§ů 318—323 tr. ř. došlo proti návrhu stěžovatelovu nebo přes jeho odpor. Než i v tomto pojetí je námitka neodůvodněná. Dle prvního odstavce §u 320 tr. ř. dlužno porotcům dáti eventuální otázku mimo jiné tehdy, byly-li tvrzeny skutečnosti, dle nichž, předpokládajíc jich pravdivost, by čin, obžalovanému za vinu kladený, spadal pod jiný trestní zákon, který není přísnějším než zákon, uvedený v obžalovacím spise. V tomto případě zmateční stížnost ani netvrdí, že za trestního řízení s kterékoliv strany byly tvrzeny skutečnosti, uchylující se od skutkového děje, by byla porotcům poskytnuta možnost, posouditi čin, kladený obžalovanému za vinu obžalobou, po stránce čistě právní také s hlediska skutkové podstaty zločinu dle §u 98 tr. zák., jehož pojmové znaky čin ten dle názoru zmateční stížnosti vykazuje vedle zákonných znaků nedokonaného zločinu dle §u 8, 125 tr. zák. Jak tudíž sama zmateční stížnost uznává, zakládá čin obžalovaného zcela nepochybně skutkovou podstatu nedokonaného zločinu dle §§ 8, 125 tr. zák., na který zněla obžaloba. Okolnost, že některé z pojmových znaků této skutkové podstaty — skutečný výkon násilí, nebezpečná pohrůžka — jsou vlastními také skutkové podstatě zločinu dle §u 98 a), b) tr. zák. — nemá významu, přikládaného jí zmateční stížností, kdyžtě úmysl obžalovaného dle obžalovacího spisu, směřoval k tomu, by Marii S-ovou učinil neschopnou, klásti mu odpor a aby jí v tomto stavu zneužil k mimomanželské souloži. Doba, po kterou trvalo trestné jednání, je pro právní posouzení otázky, zda šlo o jeden či druhý z uvedených činů trestných, naprosto bezvýznamnou; budiž proto jen mimochodem podotknuto, že dle svědecké výpovědi Marie S-ové vše trvalo asi hodinu a že od okamžiku, kdy jí obžalovaný zvedl sukni, až do doby, kdy slyšela hlasy, uplynulo asi 1/4 hodiny. Za tohoto skutkového i právního stavu věci vyhověl nalézací soud plně předpisům trestního řádu, dav porotcům ve smyslu §u 318 tr. ř. jen hlavní otázku ve smyslu obžalovacího spisu, a neporušil ustanovení §u 320 tr. ř. tím, že přes návrh obhájcův nedal jim eventuální otázky na zločin dle §u 98 tr. zák., odůvodniv své usnesení vhodně v ten smysl, že obžalovaný se doznal a je také svědkyní usvědčen, že jí skutečně násilí učinil a jí až dokonce vyhrožoval v úmyslu, by jí zneužil k mimomanželské souloži.

Citace:

č. 1106. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 91-92.