NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926) - Nohy tanečnice předmětem procesu

Nohy tanečnice předmětem procesu.

Již od roku 1920 táhne se v Paříži soudní spor o náhradu škody, jehož středem jsou krásné nožky baletní tanečnice slečny Laugierové, dřívější primaballeriny Velké opery pařížské. Před více než pěti lety utrpěla slečna Laugierová úraz při železničním neštěstí a v jeho důsledcích zažalovala železniční správu na náhradu škody a bolestného obnosem 500 000 franků.
Tanečnici vyšetřovali během delší doby tři lékaři, kteří brali svůj úkol tak svědomitě, že si dokonce dali od slečny i předvést různé tance a baletní sóla, aby se přesvědčili o tom, jak dalece její umělecká způsobilost utrpěla škody. Tance, které jim tančila, se jim patrně líbily a značnější zmenšení jejích schopností neshledali, neboť vypracovali dobrozdání, v němž obšírně rozebrali taneční výkony slečny žalobkyně po stránce přesnosti, rychlosti, krásy a elegance pohybů a konečně podali závěrečný posudek, v němž prohlásili, že tanečnice skutečně utrpěla úrazem zmenšení svých schopností, ale toto zmenšení ocenili na pouhých 7% ztráty proti době před úrazem.
Toto dobrozdání hrálo ovšem v procesu značnou roli, ale tanečnice s ním naprosto nebyla spokojena, neboť sama oceňuje zmenšení svých uměleckých schopností procentem mnohonásobně vyšším. Při posledním přelíčení prohlásil jejím jménem její právní zástupce následující:
„Stanovisko, jež zaujali znalci lékařství ve věci mé klientky, spočívá na nesprávných předpokladech. Znalci odhadovali umělecké znehodnocení výkonů mé klientky právě tak, jako by šlo o zmenšení způsobilosti někoho k výkonu nějakého řemesla, jež vyžaduje určité schopnosti ruky neb těla a o důsledek obyčejného továrního úrazu. Nelze přec srovnávati výkonnost nohou baletní tanečnice s výkonem nějakého stroje. Sólová tanečnice, která již nemůže tančiti dokonale, je na scéně prostě nemožná. Moje klientka nemůže v důsledcích utrpěného úrazu vůbec již tančiti a musila se proto vzdáti své umělecké dráhy.“
Obhájce předložil soudu dopisy dřívějších ředitelů Velké opery pařížské, jakož i vysvědčení baletní mistryně Zambelliové, jež poukázala na slova proslulého mistra italského baletu Vestrise, který kdysi prohlásil: „Nemám-li nohy v pořádku, pak žádná moc světa mne nepřiměje k tomu, abych tančil.“
Právní zástupce žalované železniční správy dovolával se naproti tomu dobrozdání lékařů a na základě shledaného sedmiprocentního zmenšení taneční schopnosti slečny žalobkyně nabízel náhradu a bolestné obnosem 24 000 franků.
Po dlouhé poradě přiznali soudcové slečně Laugierové 150 000 franků, co náhradu škody, způsobené zmenšením umělecké výkonnosti jejích nohou.

Citace:

Nohy tanečnice předmětem procesu. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 2., s. 27-27.