NPD documents search: Právní prakse, 4 (1939-40) - Obchodní a živnostenské knihy na volných listech při dědických poplatcích

Z právní prakse.

Obchodní a živnostenské knihy na volných listech při dědických poplatcích.

Při zjištění čistého jmění pozůstalosti k vyměření dědických poplatků hraje při průkazu pozůstalostních dluhů často rozhodující úlohu výpis z účetních knih. Tu pak vzniká mezi finanční správou a poplatníkem zhusta konflikt v otázce, jsou-li postačujícím důkazem i výpisy z knih vedených na volných listech, či jenom z knih vázaných. Vzhledem k stále většímu rozšíření účetnických systému na volných listech je tento problém značně důležitý.
Příslušné ustanovení o tom obsahuje nařízení ministerstev financí a spravedlnosti ze dne 29. prosince 1915, č. 397 ř. z. ve svém § 21, odst. 1, č. 3: věrohodným průkazem dluhů a břemen pozůstalosti jsou ověřené výpisy z řádně vedených obchodních a živnostenských knih o pohledávkách a dluzích z provozu obchodu nebo živnosti.
Nejvyšší správní soud dosud konstantně vykládá tento předpis restriktivním způsobem v neprospěch poplatníka; věrohodným průkazem jsou podle něho jen ověřené výpisy z knih vázaných. Dovozuje při tom (Boh. 8308/36): Co se rozumí řádně vedenými obchodními knihami, cit. nařízení neuvádí. Nutno tudíž přihlédnouti k speciálními předpisu o obch. knihách, který je v obchodním zákoníků, a to v čl. 32, podle něhož knihy mají být svázány a list za listem opatřen čísly.
Finanční správa se přirozeně drží tohoto výkladu. Existence velké řady rozhodnutí nejv. spr. soudu v této věci svědčí však o tom, že tato prakse úřadů a tedy i dosavadní názor správ. soudu nenalézá souhlasu u stran, čili že veřejnost právem cítí, že dosavadní postup je zřejmě nesprávný, a domáhá se, stálými stížnostmi nápravy.
Bylo již mluveno o potřebě zákonné úpravy, případně o vyvolání obdobného normativního vynesení ministerstva financí, jakým je v oboru zákona o přímých daních výnos ze 4. července 1932, č.j. 5814/3-111/ 9a, jímž se stanoví, za jakých podmínek jest hodnověrnost knih nevázaných posuzovati stejně jako hodnověrnost knih vázaných.
Při podrobnějším prozkoumání již existujících norem poplatkových se však ukáže, že dosavadní předpisy úplně postačují k tomu, aby knihám vedeným na volných listech byla přiznána plná průkaznost i v oboru dědických poplatků. Správní soud zřejmě stále směšuje pojem knih obchodních, jak jej zná zákoník obchodní, s pojmem obchodních a živnostenských knih, jak jej znají předpisy práva poplatkového.
Pro aplikaci předmětného ustanovení nař. 397/1915 nutno si však ujasniti zejména,: I. co jest rozuměti obchodními, a živnostenskými knihami podle tohoto nařízení, II. co se rozumí jejich řádným vedením.
I.
Co se rozumí obchodními a živnostenskými knihami, neuvádí výslovně ani citované min. nařízení, ani císařské nařízení z 15. září 1915, č. 278 ř. z., k jehož provedení bylo citované min. nařízení vydáno. Toto císařské nařízení obsahuje však ve svém § 45, odst. 1, výslovný a jasný odkaz na obecné předpisy práva poplatkového, pokud toto nařízení o dědických poplatcích nestanoví něco odchylného. Pojem obchodních a živnostenských knih je poplatkovému právu vlastní, a je také specielním pojmem jen tohoto oboru právního. Hned nejbližší obor daňově-právní má na př. termín knihy obchodní a hospodářské se zcela jiným obsahem, nežli pojem obchodní a živnostenské knihy, jak jej znají zákony poplatkové.
Že tu tento pojem vznikl zcela nezávisle na obch. zákoně, ukazuje zákon z 9. února 1850, č. 50 ř. z., o poplatcích z právních jednání, listin, písemností a úředních výkonů, a to zvlášť jasně v úředním německém textu §§ 30 a 31:, » ... Nur für die Hauptbücher, Saldo-Konto- und Conto-Current-Bücher der Handelsleute, Fabrikanten und Gewerbetreibenden ...« — » ... Bücher der Sensale, dann überhaupt alle Flandels- und anderen Gewerbsbücher ...«
Co jest obsahem tohoto pojmu, vymezuje už přesně poznámka 1 k saz. pol. 32/59 popl. zák., že obchodními a živnostenskými knihami (Handels- und Gewerbsbücher) se rozumí vůbec všechny zápisy, jež se vedou o obchodním nebo živnostenském provozu, jednotlivých částech jeho nebo pomocných zařízení pro takový provoz, ať tyto obchodní zápisy jsou svázány nebo sešity nebo ať se činí na jednotlivých arších nebo listech, ať se vyznačují jednotlivé obchody samé, nebo jejich přehledy..
Tohoto pojmu užívají pak bez rozdílu všechny mladší právní předpisy v oboru poplatků a tak i také citované min. nařízení. Jestliže tedy vyjadřuje základní zákon poplatkový určité pojmy, spadající do jeho okruhu, určitými slovy a vymezuje pak přesně, co slovy těmi sluší rozuměti, nutno dojista vymezení toho užíti i k výkladu každé mladší normy z téhož oboru právního, pokud je tam užito slov stejných a pokud se výslovně nepraví, že by měla smysl jiný. Pokud pak normy mimo tento obor právní obsahují o tom pojmů ustanovení odchylná, zajisté nemohou mít v tomto oboru účinnosti.
Pak je ale vyloučeno použití ustanovení čl. 32 obch. zák. na případ, kde předpisy poplatkové mají odlišné speciální ustanovení vlastní. Jestliže tedy zákon 50/1850 ř. z. stanoví, že se obchodními a živnostenskými knihami rozumí i zápisy na jednotlivých arších nebo listech vedené, pak v souvislosti s ustanovením § 45, odst. 1 cís. nař. 278/ 1915 ř. z. nutno pokládati záznamy na volných listech i za obchodní a živnostenské knihy podle § 21, odst. 1, č. 3 prov. nař. č. 397/1915 k cit. cís. nař., neboť žádná z těchto norem neobsahuje jiného předpisu, jenž by tomu odporoval.
Ministerské nařízení slovy »a živnostenské« projevilo zcela jasně, že nemá na mysli pojem knih podle obchodního zákona. Slovo »živnostenské« vybočuje z rámce obchodního zákona a potvrzuje stanovisko, že nejde o obchodní knihy podle obch. zák., nýbrž o »obchodní a živnostenské knihy« ve smyslu ustálené terminologie zákonů,poplatkových, jak byly definovány v zák. č. 50/1850.
II.
Jestliže knihy vedené na volných listech jsou, jak shora prokázáno, obchodními a živnostenskými knihami, nemůže otázka vedení na volných listech být už otázkou řádného vedení těchto knih, neboť by to odporovalo jejich samotnému pojmu. Dosazením obsahu pojmu obch. a živn. knihy místo pouhého názvu pojmu v textu odst. 1, č. 3 § 21 nař. 397/1915 ř. z. jeví se tento názor podepřen nejzřejměji: » ... ověřené výpisy z řádně vedených obchodních zápisů, ... ať tyto obchodní zá-pisy jsou svázány nebo sešity nebo ať se činí na jednotlivých arších nebo listech«. Otázku, co se rozumí řádným vedením těchto knih, poplatkové zákony neřeší. Dojista však může tím býti jenom způsob provádění zápisů do obchodních a živnostenských knih již pořízených, nemůže však touto otázkou být znovu ještě cokoliv z jejich pojmu.
Pak ale nelze tedy dovozovati, že by účetní kniha nebyla knihou řádně podle § 21, odst. 1, č. 3 nař. 397/ 1915 ř. z. řádně vedenou jen z toho pouhého důvodu, že jest vedena na volných listech. Ustanovení obchodního zákona o vedení obchodních knih by mohla přijít v oboru poplatků eventuelně v úvahu jen jako doplňující předpisy tam, kde o věci nestanoví nic specielní zákony poplatkové. Když však otázku úplných listů vyřešily zákony poplatkové jejich prohlášením za knihy obchodní a živnostenské, nemohou zde už mít místa odchylná ustanovení obch. zákona o vedení obchodních knih vázaných, ani nález nejvyššího soudu Vážný 10 271, předmětné ustanovení čl. 32 obch. zák. vykládající.
Dosavadní prakse úřadů odporuje nejen shora citovaným zákonům poplatkovým, ale vůbec i vší logice: moderní propisovací systémy účetnické, na volných listech zpravidla jen odbornými silami ve větších podnicích vedené, nejsou uznávány za řádné, zatím co nepraktické vázané folianty, jichž dnes už zpravidla užívají jen malé podniky, řádné jsou. Takový názor přirozeně nemůže věčně obstáti.
Jaroslav Haupt.

Citace:

Obchodní a živnostenské knihy na volných listech při dědických poplatcích. Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1939-40, svazek/ročník 4, s. 256-258.