NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2784.

Stavební živnosti: I. Zkouška složená před účinností zákona z 26. března 1893 č. 193 ř. z. za účelem dosažení koncese k provozování živnosti zednické a tesařské nenahrazuje zkoušku předepsanou §em 9 cit. zákona. — II. Není porušením nabytých práv, jestliže úřad osobě, mající z doby před účinnosti uvedeného zákona koncesi k provozování živnosti zednické a tesařské, neudělí za platnosti tohoto zákona koncesi stavitelskou.
(Nález ze dne 20. října 1923 č. 17330.)
Věc: František J. v Táboře proti ministerstvu obchodu o koncesi stavitelskou.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 19. října 1920 žádal st-l, aby mu byla udělena koncese k provozování živnosti stavitelské se stanovištěm na Král. Vinohradech, tř. č. — a předložil seznam staveb, které provedl.
Zsp výnosem z 27. února 1921 zamítla žádost, poněvadž st-l nevyhověl předpisu § 9 zák. o stavebních živnostech, neboť nevykonal předepsanou zkoušku stavitelskou a poněvadž neprokázal, že samostatně projektoval před vstoupením tohoto zákona v platnost takové stavby, které by prokazovaly jeho teoretickou a praktickou způsobilost jako stavitele.
Nař. rozhodnutím bylo odvolání st-lovo zamítnuto jako bezdůvodné.
Ve stížnosti k zdejšímu soudu podané vytýká st-l, že nař. rozhodnutím bylo porušeno ustanovení § 9 zák. z 26. března 1893 č. 193 ř. z. o úpravě koncesovaných živností stavebních a dovozuje, že zkouška, jíž se podrobil, nahrazuje zkoušku, o níž jest v cit. zákonitém ustanovení řeč. Vzhledem k znění nař. rozhodnutí a obsahu správních spisů nemůže býti pochybnosti, že st-l míní zkoušku, kterou konal v r. 1889 u stavebního oddělení okr. hejtmanství v T. za účelem dosažení koncese k provozování živnosti zednické a tesařské.
Názor st-lův, že tato zkouška nahrazuje zkoušku zmíněnou v § 9, jest mylný.
V § 9 se stanoví, že uchazeči o koncesi pro některou živnost staveoní mají prokázati, že se vyučili oné živnosti, že v ní byli prakticky činni a že kromě toho vykonali příslušnou zkoušku. V § 13 jest obsaženo ustanovení, že předpisy o předmětech zkoušky, jejím rozsahu a době, po kterou bude platná, o místě, kde zkoušky budou konány, jak budou zkušební komise složeny a který úřad vydá vysvědčení o výsledku zkoušky, budou stanoveny způsobem nařizovacím. Úprava této zkoušky stala se nařízením z 27. prosince 1893 č. 195 ř. z. St-l vůbec netvrdí, že složil nějakou zkoušku ve smyslu tohoto nařízení a neuvádí žádné normy, dle níž by zkouška, kterou v roce 1889, tedy před platností zákona o stav. živnostech vykonal za účelem dosažení koncese k provozování živnosti zednické a tesařské dle 1. odst. § 23 zák. z 20. prosince 1859 č. 227 ř. z., mohla nahraditi zkoušku požadovanou zákonem o stav. živnostech pro dosažení koncese k provozování živnosti .stavitelské. Poněvadž takové ustanovení vůbec neexistuje, není tu vytýkané nezákonnosti.
St-l tvrdí dále, že byl porušen předpis 4. odst § 15 zák. o stav. živnostech.
Dle tohoto ustanovení má politický úřad zemský koncesovaným zedníkům, kameníkům a tesařům, kteří podle 1. odst. § 23 živn. řádu z r. 1859 nabyli oprávnění práce do jejich oboru náležející samostatně vykonávati, propůjčiti práva stavitelského mistra, když svou způsobilost k tomu prokáží zkouškou, která bude upravena nařizovacím způsobem, neb takovými před počátkem platnosti zákona o stavebních živnostech samostatně navrženými a provedenými stavbami, které dokazují jejich theoretickou a praktickou způsobilost pro stavitelského mistra.
Úprava této zkoušky se stala v § 17 zmíněného min. nař. ze dne 27. prosince 1893 č. 195 ř. ž. v ten smysl, že tito živnostníci mají se podrobiti zkoušce podle předpisu § 1 tohoto nařízení, při čemž mají platnost ustanovení §§ 6 až 12 a 14. Jak bylo svrchu uvedeno, st-l vůbec netvrdí, že takovou zkoušku vykonal. Zkouška však, která nebyla vykonána podle předpisu tohoto min. nař., nemá ovšem pro dosažení oprávnění stavitelského mistra vůbec významu.
Pokud úřad vyslovil, že vysvědčeními o stavbách, které st-l před působností zákona o stav. živnostech navrhl a provedl, není prokázána jeho theoretická a praktická způsobilost, poukazuje se ve stížnosti, že st-l provedl od září 1889 do května 1893 jako začátečník na venkovském okresním městě dosti staveb a k úplné spokojeností, jak předloženými vysvědčeními prokázal.
Nss uvážil, že otázka, je—li projektovanými a navrženými stavbami prokázána theoretická a praktická způsobilost pro dosažení koncese stavitelské, jest otázka skutková.
Pro posouzení této otázky měl žal. úřad podklad v odborných posudcích zkušební komise pro zkoušky stavitelské v Praze, technického oddělení zsp-é v Praze a min. veř. prací.
Nss nemůže otázku tuto přezkoumávati po stránce věcné, nýbrž musí se omeziti na zkoušení, není-li provedené řízení stíženo některou z podstatných vad v 2. odst. § 6 o ss vytčených. Stížnost v tomto směru žádné námitky neformuluje a nss, zkoumaje z moci úřední, zda řízení bylo provedeno správně, žádných vad neshledal. Jest tedy námitka, že nař. rozhodnutím byl porušen předpis 4. odst. § 15 zák. o stav. živnostech bezdůvodná
Pokud stížnost udává, že zákony nepůsobí nazpět a že práva nabytá nemohou býti porušena, stačí poukázati na to, že nař. rozhodnutí vůbec se nedotýká živnostenského oprávnění st-lova, zejména ne koncese, která mu byla udělena dekretem okr. hejtmanství v T. z 24. ledna
Bohuslav: Nálezy správní. V. 118 1893 k provozování živnosti zednické a tesařské se stanovištěm v T. Nejde o tuto koncesi, které st-l nabyl před účinností zákona o stav. živnostech, nýbrž o odepření koncese stavitelské, tedy o živnost, pro niž st-l dosud oprávnění nemá a teprve se ho domáhá. Nelze tedy vůbec mluviti o zásahu do nabytých práv st-lových.
Jest tedy stížnost ve všech bodech bezdůvodná.

Citace:

č. 2784. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 806-808.