Č. 3005.

Závodní výbory: * Má-li závod více než 100 zaměstnanců, připadá podle § 10 zák. o záv. výborech každý další člen záv. výboru
145* vždy na plných 100, 200, 500 a 2000 zaměstnanců, a nikoliv již na pouhé zlomky těchto čísel.
(Nález ze dne 18. prosince 1923 č. 21561.)
Věc: Jan K. a spol. v R. (adv. Dr. Frant. Broum z Prahy) proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech v R. o počet členů závodního výboru.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Firma Jan P. v R. podala k rozhodčí komisi dle zák. o závodních výborech v R. námitky proti výsledku volby do závodního výboru, vytýkajíc, že při počtu 142 zaměstnanců pracujících v jejím závodě měl býti zvolen pouze výbor sestávající ze 4 členů, zvolen však byl výbor pětičlenný.
O stížnosti té vydala rozhodčí komise po provedeném ústním líčení nález, kterým prohlásila, že volbou pětičlenného závodního výboru při 142 zaměstnancích porušen byl zák. a že tudíž volba ona jest neplatná.
K odůvodnění svého rozhodnutí uvedla komise toto:
»Dle § 10, odst. 1 zák. o záv. výborech čítá závodní výbor v závodech s 61 až 100 zaměstnanci 4 členy, na každých pak dalších 100 zaměstnanců až do 400 připadá další jeden člen.
Ustanovení tomu nelze dle § 6 o. z. o. přikládati jiný smysl, než jaký vyplývá z významu užitých slov v jejich souvislosti a ze zřejmého úmyslu zákonodárcova. Dle toho voliti jest dalšího člena závodního výboru teprve na celých dalších 100 zaměstnanců, nikoliv na pouhý zlomek tohoto čísla, což zřejmo jest i z obratu »na každých dalších 100 zaměstnanců«, kdežto v prvé větě tohoto odstavce stanoví se výslovně, že připadají na 30 až 60 zaměstnanců tři členové, na 61 až 100 čtyři členové. Kdyby byl zákonodárce měl na mysli přiřknouti dalšího člena výboru i na zlomek každé následující stovky zaměstnanců, byl by zajisté ve stylisaci v prvé větě započaté pokračoval, což však se nestalo.
Jest proto zmíněné ustanovení vykládati v tom smyslu, že teprve celých 200 zaměstnanců má nárok na 5 členů výboru a nikoliv počet menší.
Byl tedy volbou 5ti členů závodního výboru a 5ti náhradníků porušen zákon a následkem toho musila volba ta prohlášena býti za neplatnou.«
Stížnost k nss namítá, že stanovisko, jež zaujala komise ve svém rozhodnutí, jest v rozporu s důvodovou zprávou k zák. o záv. výborech v níž se praví, že záv. výbor má čítati v podniku se 101—200 zaměstnanci 5 členů, s 201 až 300 zaměstnanci 6 členů atd. Z toho plyne, že další člen záv. výboru nemá připadnouti teprve na celých dalších 100 zaměstnanců, nýbrž již na každý zlomek tohoto čísla. — — —
Nss musil v tomto sporu dáti za pravdu žal. úřadu.
Praví-li zák., že v závodech s 61 až 100 zaměstnanci čítá záv. výbor čtyři členy, není tím ještě řečeno, že v závodu s více než 100 zaměstnanci musí nutně závodní výbor míti počet členů větší.
Jaký počet členů má míti závodní výbor při počtu zaměstnanců od 101 do 400, stanoví zák. slovy, že na každých dalších 100 zaměstnanců připadá vždy další jeden člen, čemuž možno rozuměti jedině tak, že pro každého člena závodního výboru nad počet čtyř vyžaduje se existence dalšího jednoho sta zaměstnanců. Není-li zde tento počet zaměstnanců připadající na jednoho člena, nýbrž počet menší, pak ovšem menší tento počet pro rozmnožení členů záv. výboru nemá významu.
Opak nelze dovozovati ze způsobu, jak zák. určuje počet členů záv. výboru do 100 zaměstnanců, neboť tento způsob počítání zachovává zákon pouze ve větě prvé, pak však jej opouští a ve větě druhé, oddělené středníkem od věty prvé, užívá jiného způsobu k určení počtu členů záv. výboru a stanoví, že k zvolení každého dalšího člena záv. výboru jest potřebí dalšího jednoho sta, případně 200, 500 neb 2000 zaměstnanců.
Kdyby správným byl názor st-lů, pak by připadl další jeden člen záv. výboru již na jednoho zaměstnance přes počet 100, a nikoliv teprve na 100 zaměstnanců, jak požaduje zákon. Zákon ovšem neužívá slov »plných« 100 zaměstnanců, také však nenařizuje, že již při každém započatém stu zaměstnanců zvoliti jest o jednoho člena záv. výboru více.
Neustanovuje-li však zákon výslovně, že každé započaté sto má býti pokládáno za sto celé, pak ovšem nutno tam, kde zákon žádá pro zvolení dalšího člena záv. výboru počtu dalšího sta zaměstnanců, požadovati, aby toto další sto zaměstnanců zde skutečně bylo, tedy aby bylo úplné.
Jest pravda, že důvodová zpráva k vládnímu návrhu rozumí zmíněnému ustanovení tak, jak uvádí stížnost, a vysvětluje § 10 osnovy v tom smyslu, že záv. výbor má čítati v podnicích se 101 až 200 zaměstnanci 5 členů, avšak rozhodným jest jediné znění zák., jež mluví pro názor žal. úřadu.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3005. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1241-1243.