NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8586 —
Č. 8586.

Zaměstnanci veřejní: Za jakých předpokladů má státní zaměstnanec za platnosti zákona č. 394/22 nárok na drahotní přídavky na nemanželské dítě?
(Nález ze dne 6. května 1930 č. 21948/27.) — Č. 8586 —
Věc: Dr. František P. v T. proti ministerstvu spravedlnosti o drahotní přídavek.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. sprav. stížnosti st-le, rady vrch. zem. soudu a přednosty okr. soudu v T., do výměru presidia vrch. zem. soudu v Praze z 21. března 1927 o drah. příplatcích na nemanželskou dceru. — — — —
O stížnosti nss uvážil: — — — —
Na sporu jest toliko otázka, jak sluší vyložiti ustanovení § 6 I. odst. 6 zák. č. 394/22 o drah. přídavku na nemanželské děti. Žal. úřad má za to, že pro založení nároku na drah. přídavek na nemanželské dítě nestačí faktické žití dítěte toho v domácnosti otcově, nýbrž že nárok ten je dán jen tehdy, žije-li dítě to s otcem ve společné domácnosti jeho. Stížnost vychází naproti tomu z názoru, že cit. předpis zák. č. 394/22 chce vyjádřiti obratem »nežijí ve společné domácnosti s otcem« tolik jako »nejsou zaopatřeny u otce«, a že jest proto pro nárok sám nerozhodno, je-li otec z domácnosti dočasně vzdálen, či nikoli.
Nss uznal stížnost důvodnou.
Jak zřejmo z ustanovení §§ 1, 4 až 6 zák. č. 394/22, provedl sice zákon ten částečnou přeměnu požitkového systému alimentačního na systém honorování skutečné práce, zachoval však přece princip alimentační u drah. přídavků, zejména pak u přídavků na děti. Ve příčině přídavku na nemanželské děti vysvítá z § 6, I, bodu 6, že příspěvky tyto přísluší v plné výměře jen tehdy, žije-li nemanželské dítě s otcem ve společné domácnosti, nebo přispívá-li otec na jeho výživu částkou, jež činí nejméně rozdíl mezi drah. přídavkem dle příslušné vyšší a nižší rodinné třídy. Podle toho poskytuje zákon státnímu zaměstnanci nárok na drah. přídavek na nemanželské děti jen, plní-li státní zaměstnanec — otec — k dítěti tomu vyživovací povinnost. Plnění této povinnosti předpokládá zákonodárce, žijí-li děti ve společné domácnosti s otcem, kdežto u dítek, které nesdílí domácnosti otcovy, jest podle vůle zákonodárcovy třeba efektivního přispívání na výživu těm osobám, které o nemanželské dítě pečují. Shodným znakem v obou případech jest skutečnost, že musí otec pečovati finančně o své nemanželské dítko. Péči tu prokazuje státní zaměstnanec — otec — ve smyslu zákona ipso facto, přijal-li nemanželské dítko do své domácnosti a umožnil-li mu tak účast na souhrnu oněch zařízení, jež jsou určena k tomu, aby příslušníci rodinného svazku pomocí nich společně obstarávali ukojení svých podstatných životních potřeb. Na této »společné domácnosti nemanželských dítek s otcem« nemůže nic měniti podle smyslu a úmyslu zákona ani skutečnost, že otec nemůže, vykonávaje povinnosti svého úřadu, dočasně sdíleti tuto svou domácnost s nemanželským dítkem a jest odkázán zdržovati se mimo ni. Rozhodujícím momentem zůstává podle ustanovení § 6 I bodu 6 zák. č. 394/22 v tomto směru existence rodinné domácnosti otcovy a účasti nemanželského dítka v ní. — Č. 8587 —
Z předneseného vysvítá, že nemá pravdu žal. úřad, domnívá-li se, že nestačí pro založení nároku stát. zaměstnance na drah. přídavek na jeho nemanželské dítko faktické žití dítěte toho v domácnosti otcově, nýbrž že jest k založení nároku toho třeba, aby otec žil s dítkem tím ve své domácnosti. Veden tímto nesprávným právním názorem nezkoumal žal. úřad, udržoval-li st-1 skutečně svou domácnost v kritické době v P. a žila-li v domácnosti té i jeho shora řečená nemanželská dcera Jaroslava. Ježto tento nedostatek skutkového zjištění zaviněn byl nesprávným právním názorem žal. úřadu, bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8586. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 726-728.