NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Č. 372.

Právo volební do obcí: * Otázka čistoty, svobody a tajnosti voleb nepřijde v úvahu, nemohlo-li by její zodpovědění míti vliv na výsledek volby.
(Nález ze dne 31. března 1920 č. 2534.)
Věc: Josef Řehák a soudruzi v Pacově proti zemské politické správě v Praze stran volby do obecního zastupitelstva.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Při volbě do obecního zastupitelstva v obci Pacově bylo odevzdáno 147 hlasů. Při počtu mandátu 12 činilo volební číslo 12. Kan- didátům strany československých socialistů připadlo z odevzdaných hlasů 88, republikánské straně československého venkova 59. Z toho resultovalo pro stranu československých socialistů 7 mandátů se zbytkem dělení 4, pro stranu republikánskou československého venkova 4 mandáty se zbytkem dělení 11, pročež jí byl přikázán zbývající mandát jako pátý.
Proti této volbě podali stěžovatelé námitky:
1. že volily plnomocníky osoby, které nebyly zapsány v seznamech voličských;
2. že František H. večer před volbou s výhrůžkou odebíral voličům hlasovací lístky strany republikánské;
3. že voličce Antonii L. nebyly dodány všecky hlasovací lístky, nýbrž jen pro stranu československých socialistů;
4. že důvěrník strany československých socialistů se vyjádřil před volební komisí, že odebrali hlasovací lístky jednak večer, jednak ráno před volbou.
Když bylo provedeno potřebné šetření, zamítla zemská správa politická v Praze naříkaným rozhodnutím námitky z těchto důvodů:
Námitka, že volební komise připustila k volbě plnou mocí voliče, kteří v pravoplatných seznamech voličských nebyli zapsáni, jest nepodstatná, poněvadž se jedná pouze o dva takové případy a tyto dva hlasy vzhledem k poměru hlasů při volbě docílenému na výsledek její vlivu míti nemohly. Nelze přihlížeti pak ani k námitce, že kandidátní listiny byly voličům stranou českých socialistů odebírány a že voličce L-ové byla dodána pouze kandidátní listina strany socialistické, poněvadž dotyční voličové mohli si dle ustanovení posledního odstavce § 31 ob. ř. vol. vyzvednouti před volbou u obecního úřadu a při volbě u volební komise scházející kandidátní listinu a nebyli tudíž zbaveni možnosti, hlasovati při volbě dle svého přesvědčení.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nejvyšší správní soud toto:
Stížnost opakujíc obsah námitek dovozuje, že způsobem v námitkách vylíčeným porušena byla svoboda a tajnost volby a že strana stěžovatelů byla tím nejméně o 30 hlasů připravena.
Podle § 56 zákona ze dne 31. ledna 1919 čís. 75 sb. z. a n. sluší zrušiti buď celé volební řízení nebo příslušnou část jeho jen tenkráte, zjistí-li úřad o námitkách rozhodující takové vady řízení volebního, které mohou míti vliv na výsledek volby, zjistí-li zejména, že byla vážně porušena svoboda, čistota nebo tajnost volby.
Šetření o námitkách konané vyneslo na jevo, že se volby súčastnili plnomocníci dvou vojínů, za něž plnomocníci tito hlasy odevzdali, ač vojíni oni v seznamu voličů zapsáni nebyli; dále že Bohumilu U., Marii Ř., Antonii V. a jejímu manželu, konečně Antonii L., celkem tedy 5 voličům buď nebyly dodány obě platně přihlášené kandidátní listiny nebo že jim byla kandidátní listina republikánské strany československého venkova odebrána. Z toho resultovala by pro tuto volební stranu ztráta 7 hlasů a nebýti vytýkaných vad volebního řízení, znamenalo by to přesun hlasů mezi oběma stranami do té míry, že by straně československých socialistů bývalo připadlo 88 méně 7, tudíž 81 hlasů, republikánské straně československého venkova pak 59 více 5 (2 hlasy pocházely od nevoličů, pročež nemohly připadnouti žádné straně), tedy 64 hlasů. Při volebním čísle 12 byl by výsledek: Pro stranu československých socialistů 6 mandátů se zbytkem dělení 9, pro republikánskou stranu československého venkova 5 mandátů se zbytkem dělení 4. Musil by tudíž i za tohoto roz-
dělení hlasů zbývající dvanáctý mandát býti přikázán straně československých socialistů, jako straně s vyšším zbytkem dělení (odst. 1 § 46 vol. ř.), a poměr mandátů by zůstal týž, jaký byl při poměru hlasů při volbě skutečně odevzdaných a za platné počítaných. Za tohoto stavu nebylo zapotřebí řešiti otázku, zdali způsob odebírání kandidátních listin nebo doručení pouze jedné z nich pěti výše uvedeným voličům byl takový, aby měl vážný vliv na svobodu nebo tajnost volby, ani stalo-li se to se souhlasem či proti vůli voličů, s nátlakem nebo pohrůžkami, neboť okolnosti ty jsou po rozumu § 56 vol. ř. právně lhostejné, dokud přesun hlasů tím přivoděný nemohl míti vliv na výsledek volby. Z hořejšího výpočtu však jest patrno, že výsledek volby nebyl namítanými skutečnostmi vůbec dotčen a proto jednal žalovaný úřad zcela dle předpisu § 56 cit. zák., když naříkanou volbu nezrušil.
Pokud stížnost tvrdí, že volební skupina stěžovatelů byla připravena nejméně o 30 hlasů, sluší k tomu poukázati, že provedeným šetřením zjištěno bylo pouze 7 konkrétních případů a že stěžovatelé, ač k šetření byli přibráni, neuvedli více vad volebního řízení. To by bývalo nutno, neboť všeobecné námitky bez konkrétního podkladu nemohou býti předmětem řízení správního. Ostatně se toto tvrzení teprve ve stížnosti přednesené jeví nepřípustnou novotou ve smyslu § 5 a odst. 1 § 6 zákona o správním soudě.
Bylo proto stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 372. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 236-238.