Č. 7235.

Cesty. — Řízení správní (Slovensko): * V rámec námitek, přípustných v řízení o repartici nákladů na vicinální cestu neb objekt k ní patřící (§ 41 lit. c) zák. čl. 1:1890) — totiž k námitkám, směřujícím proti číselné správnosti repartice podle percentuelního poměru, stanoveného pravoplatně v řízení podle § 36 cit. zák. — spadají též námitky, v nichž strana tvrdí, že není interesentem, poněvadž původní určení okruhu interesentů se jí vůbec netýkalo, a že nenastaly ani okolnosti, za kterých zainteresovanost jiné osoby svého času pravoplatně stanovená by na ni byla přešla, a dále námitky, v nichž strana tvrdí, že pravoplatně stanovené percentuelní sazby bylo na ni nesprávně použito.
(Nález ze dne 26. dubna 1928 č. 10.280).
Prejudikatura: Boh. A 6879/27 a 7176/28.
Věc: Jan A. v J. proti župnímu úřadu v Bratislavě stran příspěvku na udržování vicinální silnice.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Hlavní slúžný v Trnavě, »jako předseda vicinálních cest« stanovil st-li výměry z 28., resp. z 29. prosince 1921 podle schválených rozpočtů vicinální cesty na rok 1921 a 1922 ve smyslu § 41 bodu c) zák. čl. I. z r. 1890 jménem silniční komise 3% příspěvek na udržování vicinální cesty B.—S., a to na rok 1921 částkou 33.85 Kč a na rok 1922 částkou 119.82 Kč. — St-l podal z těchto výměrů odvolání k župnímu úřadu v Bratislavě namítaje, že příspěvky k udržování řečené cesty byly mu uloženy neprávem, neboť převzal prý od Ferdinanda M., který dříve 3% příspěvek na udržování oné cesty platil, pouze mlýn, nikoli též role ve výměře 60 uher. jiter. Při ustanovení příspěvku, uloženého st-li byl vzat týž základ, jako dříve u M., ačkoliv st-l neprovozuje ani polního hospodářství, ani nevozí melivo, jako dříve Ferdinand M.
Výnosem z 26. března 1926 zamítl župní úřad v Bratislavě po konaném šetření toto odvolání a potvrdil udržovací příspěvky podle § 41 zák. čl. 1:1890. V důvodech uvedeno, že posouzení otázky, na jakém základě byl st-l jako zvláštní interesent na řečené cestě uznán, nenáleží do rámce přítomné záležitosti, neboť řešení této otázky spadá podle § 36 zák. čl. 1:1890 do kompepetence župana, resp. nyní podle § 1 lit. B) odst. 2 vl. nař. č. 385/1922 okr. úřadu, přes to však zdůrazněno při této příležitosti, že st-lův předchůdce Ferdinand M. nebyl jako zvláštní interesent přibrán na základě držby zemědělské půdy, nýbrž výlučně jen podle svého parního mlýna. Dále uvedeno v rozhodnutí, že předpis příspěvků stal se přiměřeně na základě pravoplatného klíče, proti jehož stanovení vicinální silniční komisí st-l se neodvolal, takže náhradní rozpočet na r. 1921 a řádný rozpočet na rok 1922 byl županem schválen. V důsledku toho lze výměry, odvoláním napadené, považovati již jen za exekutivní provedení pravoplatně stanoveného rozpočtu, při čemž se meritorní nároky již uplatňovati nemohou.
O stížnosti, do tohoto rozhodnutí podané, uvažoval nss takto:
Podle § 41 lit. c) zák. čl. 1:1890 vyměřuje silniční komise příspěvky na zřizování, správu a udržování vicinálních silnic, připadající na jednotlivé obce a zvláštní interesenty, do příspěvkové povinnosti pojaté, na základě stanoveného příspěvkového poměru. Které obce a koho jako zvláštního interesenta jest do příspěvkové povinnosti pojati, a v jakém poměru mají jednotliví účastníci povinnost ke stavbě, správě a udržování civinální silnice přispívati, rozhoduje se v řízení zvláštním, normovaném v §§ 36 a 63 cit. zák. čl. Mluví-li se tedy v § 41 lit. c) cit. zák. čl. o »stanoveném příspěvkovém poměru«, sluší tím rozuměti příspěvkový poměr, stanovený v řízení podle § 36 cit. zák. čl. Úkolem silniční komise jest rozpočtovou roční potřebu na stavbu, udržování a správu vicinální silnice ciferně stanoviti a podle klíče, stanoveného podžupanem — resp. za účinnosti zák. o zřízení žup. a okr. úřadů č. 126/1920 podle § 6 tohoto zák. a § 1 B) č. 2 a 8 vl. nař. č. 385/1922, jde-li o silnici v hranicích území okresu, okr. úřadem — v řízení podle § 36 cit. zák. čl. rozpočtovou potřebu, pokud není jinakým způsobem uhražena, na jednotlivé zúčastněné obce a zvláštní interesenty rozděliti. Proti rozhodnutí silniční komise jest podle cit. § 41 přípustné odvolání k vyšším úřadům správním.
V daném případě žal. úřad k vývodům st-lova odvolání, vytýkajícím, že pro stanovení jeho příspěvku byl vzat týž základ, jako u jeho předchůdce v držení mlýna Ferdinanda M., ačkoliv základem pro stanovení příspěvku byla prý u M. nejen držba mlýna, nýbrž i provozování polního hospodářství, poukázal v nař. rozhodnutí na to, že výměry silniční komise, z nichž se st-l odvolal, jsou jen provedením pravoplatně stanoveného rozpočtu silničního, proti nimž meritorní námitky nejsou přípustný, a že nespadá v rámec přítomné záležitosti řešení otázky, na jakém základě byl st-l jako zvláštní interesent do příspěvkové povinnosti pojat.
V tom nemohl nss dáti žal. úřadu za pravdu, neboť výměry z 28., resp. 29. prosince 1921 obsahují rozhodnutí ve smyslu předpisu § 41 lit. c) zák. čl. 1:1890, proti němuž jest podle téhož § přípustno odvolání. Odvoláním tímto muůže býti namítáno, jak nss vyslovil již v nál. Boh A 7176/28, pouze, že repartice určitého nákladu nebyla číselně správně provedena podle percentuelního poměru, stanoveného pravoplatně v řízení podle § 36 cit. zák. čl. V rámec těchto jedině přípustných námitek spadají arciť též jednak námitky, v nichž strana tvrdí, že není interesentem, poněvadž původní určení okruhu iteresentů se jí vůbec netýkalo, a že nenastaly ani okolnosti, za kterých zainteresovanost jiné osoby, svého času pravoplatně stanovená by na ni byla přešla, jednak námitky, v nichž strana tvrdí, že pravoplatné stanovené procentní sazby bylo na ni nesprávně použito. Naproti tomu nemůže v řízeni podle § 41 cit. zák. čl. býti brána v pochybnost správnost percentuálního poměru, stanoveného v řízení podle § 36 cit. zák. čl., neboť silniční komise, vyměřujíc příspěvky podle § 41 lit c), musí vžiti za základ ten poměr příspěvkový, který byl stanoven v řízení podle § 36 cit. zák. čl. orgány tam k tomu povolanými. Eventuelní nárok na vyloučení z příspěvkové povinnosti, nebo na změnu příspěvkového procenta již stanoveného, musí interesent uplatňovati samostatně před příslušnými k tomu úřady. Vznášeti však nárok takový na spor opravnými prostředky, namířenými proti rozvržení příspěvku silniční komisí podle § 41 lit. c) cit. zák. čl., přípustno není (srovn. nál. Boh. A 6879/1927).

Citace:

č. 7235. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 603-605.