NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 15 (1906) - Prodal-li zámluvce služby (službodárce) svůj závod a znemožnil-li tím v závodě zaměstnanému zřízenci svému konání dalších služeb (prací), ...

Prodal-li zámluvce služby (službodárce) svůj závod a znemožnil-li tím v závode zaměstnanému zřízenci svému konání dalších služeb (prací), povinen jest ku dalšímu placení ujednané mzdy po dobu stanovenou, případné výpovědní, byl-li zřízenec hotov, ji vykonati. Při tom nerozhoduje, zda-li zřízenec zatím do jiných služeb vstoupil a tam stejné neb vyšší mzdy se dočinil. Předpis § 1155. ob. z. obč. nutno vykládali ve spojení s ustanoveními 919. a 1160. ob. z. obč.

Společenský pivovar v D. přijal do svých služeb sládka A. za roční služné 1200 K a různé jiné emolumenty.
Dne 1. června 1904 obdržel týž od společenstva smluvenou čtvrtletní výpověď, kterou přijal. Výpovědní lhůta končila tedy dnem 31. srpna 1904. Poněvadž onen pivovar byl společenstvem prodán a nový majitel se koncem června již nastěhoval, byl A poukázán, aby se vystěhoval z pivovaru, což týž učinil. I přijal místo sládka jinde a to ještě během lhůty výpovědní. Přes to žádal na společenstvu zaplacení služného za 2 měsíce a náhrady za vedlejší požitky (byt, pivo a j. v.). — 137
Rozsudkem c. k. okr. soudu byla žaloba A-ova naprosto
zamítnuta.
Důvody:
Žalobce, domáhající se na spolukontrahentu nároku na služné a ostatní smluvené příjmy za dobu, po kterou sám služby dle smlouvy mu příslušející nekonal, mohl by nárok svůj opírati jedině o ustanovení § 1155. ob. obč. z.
Dle tohoto zákonného ustanovení příslušela by mu jen přiměřená náhrada (nikoliv příslušná část služného) a to jen tehdy, kdyby byl žalobce býval hotov čili ochoten, služby po onu dobu konati, ale pro vinu zaměstnavatelovu neb pro náhodu v jeho osobě sběhlou ve výkonu služeb bylo mu zabráněno.
Žalobce ani netvrdí, že byl ochoten služby ty po dobu další (od 1. července do 31. srpna 1904) konati, naopak tím, že přijal místo jiné, dal zřejmě na jevo, že služby ty konati ochoten nebyl.
Okolnost, že pivovar dnem 1. července 1904 přešel na nového vlastníka, jest nerozhodnou, uváží-li se, že tento nový vlastník byl ochoten, žalobce jako sládka dále ve službě ponechati a že tedy žalobci nic nebránilo, v konání služeb pokračovati.
Rovněž není rozhodno, že nový vlastník pivovaru požadoval od žalobce byt tomuto dle smlouvy příslušící, nabízeje zaň byt jiný.
Nový vlastník nemohl nikterak donutiti právně žalobce, aby se z bytu před uplynutím služební doby vystěhoval bez náležité předchozí výpovědi (§ 1120. vš. obč. z.).
V případě tom pak měl žalobce oproti spolukontrahentu nárok na náhradu dle § 1120. vš. obč. z., ovšem předpokládaje, že poměr námezdní jinak trvá.
Byť tedy i žalovaná strana neprokázala, že nový vlastník pivovaru vstoupil za souhlasu žalobcova v smlouvu služební mezi žalovaným společenstvem a žalobcem uzavřenou, tož přece nijak nebránil nový vlastník žalobci v pokračování konání služeb, naopak jej o to žádal, jak sám žalobce připouští.
Změna v osobě majitele pivovaru neopravňovala žalobce k tomu, aby před uplynutím doby služební smluvené služby konati přestal a bez vědomí a souhlasu druhé strany místo přijal.
Vždyť dříve žalované družstvo také nebylo vlastníkem pivovaru. Žalobci do změny ve vlastníku pivovaru, pokud tento v konání služeb smluvených mu nepřekážel, ničeho nebylo.
Skutečnost, o kterou žalobce opírá svůj žalobní nárok, že totiž nový vlastník pivovaru jej poukázal, aby se ze závodu vystěhoval, žalobcem prokázána není; rozhodné bylo by, kdyby nový vlastník jakýmkoli způsobem konání služeb smluvených zakázal neb v konání jich překážel. Žalobcův nárok není tudíž odůvodněn a proto bylo žalobní
žádost bez ohledu na ostatní námitky zamítnouti.
K odvolání žalobcově c. k. krajský jako odvolací soud v Ch. rozsudek prvního soudu změnil a žalobě vyhověl.
Důvody:
Odvolací soud shledává odvolání žalobcovo, opírající se pouze o odvolací důvod omylného právního posouzení věci prvním soudcem, oprávněným.
Vycházíť první soudce při svém žalobu zamítajícím rozhodnutí z názoru, že žalobce nemůže se ze služební smlouvy se žalovaným společenstvem uzavřené, na tomto zaplacení služného a ostatních příjmů za měsíce červenec a srpen 1904 s výsledkem domáhati, poněvadž sám za měsíce ty služby, na něho, co sládka, dle smlouvy té připadající nekonal, ani vůbec konati ochoten nebyl.
Tento názor prvního soudce byl by ale správným jen tehdy, když by byl podán důkaz o tom, že nový vlastník pivovaru žalobce za souhlasu jeho a žalovaného společenstva do služeb svých převzal a že žalobce tím, že na toto převzetí své osoby přistoupil, žalované společenstvo ze služební smlouvy propustil.
Důkaz o tom však vzdor opačnému tvrzení žalované strany podán nebyl. — [Nyní uvedeny byly důvody provedené důkazy oceňující.]
Odvolací soud bere na základě uvedených průvodů též za zjištěno, že obé, jak prodej pivovaru v D. novému vlastníku, tak i odmítnutí návrhu téhož vlastníka žalobci učiněného, aby týž u něho v jeho službách co sládek na dále zůstal, stalo se dne 18. května 1904, dále že žalobce ještě po tom vůči žalovanému společenstvu trval na tom, aby mu dána byla služební smlouvou ujednaná 1/4letní výpověď, prohlašuje, že až do projití výpovědní lhůty na společenstvu vše, co mu ze smlouvy té náleží, bude požadovati a konečně, že tu teprve mu 1. června 1904 žalovaným společenstvem dána byla 1/4letní výpověď.
Tím žalovaná strana nejlépe uznala, že i po tom, totiž po onom jednání, které se 18. května 1904 stalo, zůstala povinnou, služební smlouvu se žalobcem uzavřenou až do projití výpovědní lhůty (31. srpna 1904) splniti.
Když tedy dle zjištění odvolacího soudu žalovanou stranou tvrzená smlouva ohledně převzetí žalobce novým vlastníkem pivovaru do služeb tohoto se nestala, žalobci pak ujednaná 1/4letní výpověď teprve dnem 1. června 1904 dána byla, je nepochybno, že sporný služební poměr skončil až dnem 31. srpna 1904 a že žalobce má tedy vůči žalovanému společenstvu nárok na to, co mu dle služební smlouvy do 31. srpna 1904 náleželo a co dosud nedostal; nedostal pak — jak mezi stranami nesporno — za měsíc červenec- a srpen 1904 vypadající služné 200 K, pak tantiému z oboustranné doznaných v měsících těch v pivovaru v D. docílených 20 várek v obnosu 216 K a oboustranně shodnutou náhradu za byt v obnosu 60 K a pak naturální dávku 372 litrů dobrého D-ského piva neb aequivalent za ni, kterým je mezi stranami co do výše nesporná běžná a nikoliv — jak žalovaná strana mylně za to má — výrobní cena piva, ježto žalobce má dle služební smlouvy nárok na odvedení piva in natura a ten pro něho representován jest cenou běžnou.
Žalované společenstvo odpírá žalobci zapravení resp. odvedení tohoto všeho, poukazujíc k tomu, že on dnem 1. července 1904 nastoupil službu jinde a v pivovaře D-ském již žádné služby nekonal, ač ono se o to postaralo, by u kupce pivovaru ve službě pokračovati mohl.
To však je mylné stanovisko, poněvadž žalobce — jak zjištěno — pro žalované společenstvo služby nekonal jen proto, že totéž, nemajíc následkem prodeje pivovaru pro něho zaměstnání, je od něho nepožadovalo a nemajíc pivovaru, jemu ani možnost, služby ty konati, poskytnouti nemohlo a on pro nového vlastníka pivovaru služby konati povinen nebyl, nepřistoupiv na jeho návrh, aby u něho za sládka zůstal.
Při tom ovšem vychází odvolací soud z názoru, že u žalobce, jenž sám služby na něho spadající nekonal, nenastal případ §u 1155. vš. obč. z., dle něhož by se na žalovaném společenstvu za měsíc červenec a srpen 1904 jen přiměřeného odškodnění a nikoli pří- slušné části ujednaného služného domáhati mohl, poněvadž bere na základě nepřísežného seznání za žalovanou stranu slyšených likvidátorů za zjištěno, že žalované společenstvo za daných poměrů mohlo až do projití výpovědní lhůty předání pivovaru kupci odložiti, ve výrobě piva samo pokračovati a žalobce za sládka zaměstnati a že neučinivši tak— ač mohlo — dobrovolně žalobcových služeb se vzdalo, tak že tu není ani jednoho ani druhého případu v § 1155. obč. z. vytčeného, pročež žalobce má nárok na to, co služební smlouvou bylo ustanoveno.
Okolnost, na kterou žalovaná strana poukazuje a kterou žalobce doznává, že totiž žalobce dnem 1. července 1904 jinde v pivovaře místo přijal'a služné bral, nepadá, jak odvolací soud za to má, na váhu a nemůže býti nároku žalobcovu ze služební smlouvy mu příslušícímu nijak na újmu, poněvadž žalovaná strana ani netvrdí a tím méně dokázati se nabízí, že by byla v měsících červenci a srpnu 1904 služeb žalobcových zapotřebí měla, žalobce ku konání služeb těch vyzvala a že by jí je byl žalobce odepřel.
Třetí stolice revisi žalovaného společenstva nevyhověla. Důvody:
Dovolací důvod omylného právního posouzení věci není podstatným, poněvadž v odpor vzatý rozsudek hoví stavu věci a zákonu, vývody dovolání pak nejsou s to, aby přivodily změnu jeho, o kterou usilují.
Jest totiž zjištěno, že zástupci společenského pivovaru, v němž žalobce jako sládek byl zaměstnán, prodali týž 18. května 1904 K. D-ovi, že tento měl jej převzíti 1. července 1904 a že zástupci pivovaru ani při prodeji ani kdy později neučinili s kupcem neb se žalobcem úmluvy, aby žalobce do služeb kupce pivovaru byl převzat.
Tím, že vzpomenutí zástupci vypověděli dne 1. června 1904 žalobci námezdní smlouvu na čtvrt roku, podrobili se smluvním závazkům za měsíce červenec a srpen — měsíc červen zůstává mimo úvahu — tím spíše, poněvadž jim známo býti muselo, že žalobci nebylo umožněno, aby po tuto dobu svou sílu pracovní dle smlouvy uplatňoval a zřekli se smluvního nároku na konání služeb žalobcem, čímž však jeho nárok na slíbenou odměnu nemohl se po rozumu ustanovení §§ 919. a 1160. ob. z. obč. státi pochybným.
Když věc tak se má, nelze žalobci namítati, že smluvených služeb nekonal, neb že se k nim nenabídnul, poněvadž nabízení se k jakési službě nebo prohlášení ochoty k ní předpokládá, že v tom kterém případě jest možno, ji obstarati, což však v tomto případě bylo vyloučeno.
Tím, že žalobce přijal 1. července 1904 službu jinou, nebyla přivoděna změna nároků, ze smlouvy stávající pro žalobce plynou- cích; tomu bylo by tak, jak odvolací soud správně připomenul, jen tehdy, kdyby žalovaný pivovar byl konání smluvených služeb žádal a žalobce byl je odepřel, což se však nestalo. Ze tu nejsou dány podmínky § 1155. ob. z. obč., dolíčil správně soud odvolací.
Rozhodnutí c. k. nejvyššího soudního dvoru ze dne 6. července 1905, č. 9722.1)
Flieder.

K tomu srovnej nález nejv. soudu ze dne 2. srpna 1892, č. 8126. uvěř. ve sbírce Nowakově, 7. svazek, na str. 88., který zní: Wenn der Dienstgeber den auf bestimmte Zeit aufgenommenen Bediensteten zwar nicht vorzeitig aus dem Dienste entlässt, jedoch von seiner Dienstleistung willkührlich keinen Gebrauch macht, ihn also faktisch nicht beschäftigt, so hat er ihm nicht blosse Entschädigung zu vergüten, sondern den vollen bedungenen Lohn zu zahlen, weil § 1155 nicht für sich allein interpretirt werden darf, sondern im Zusammenhalt mit § 919 u. § 1160 zu verstehen ist. Voraussetzung ist hiebei nur, dass der Bedienstete während der ganzen Zeit zur Leistung der Dienste bereit war. Tak i Stubenrauch, 8. vyd., sv. II., na str. 425.

Citace:

Prodal-li zámluvce služby (službodárce) svůj závod a znemožnil-li tím v závodě zaměstnanému zřízenci svému konání dalších služeb (prací), .... Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1906, svazek/ročník 15, číslo/sešit 3, s. 156-160.