Debemur morti nos nostraque

(dluhujeme smrti sebe i své).
Tento verš hluboké, ale smutné pravdy nesmrtelného básníka Horace přišel mi na mysl, když došla zpráva, že velebný majestát smrti rozkázal našemu milému druhu Dru. Václavu Svobodovi, aby odešel tam, odkud není návratu a zanechal tu vše, co mu bylo draho: svou choť i děti, které tolik miloval, svůj úřad, pro který žil a stav notářský, ke kterému lnul a pro který pracoval.
Smrt jest sice přirozený zjev pozemského žití, neboť kde jest začátek, musí býti i konec, pokaždé počáteční písmeně α následuje poslední písmeno ω, a přece když anděl smrti zašelestí svými perutěmi nad námi a dotkne se osoby nám známé, zmocní se úzkost našeho srdce a jímá nás hrůza a děs, a ten děs jest tím větší, odchází-li nám osoba drahá, osoba vynikající nad své okolí a vzorná svým životem. Takovou osobností byl náš drahý zesnulý, neboť byl to the right man on the right place — vzor notáře, jaký býti má: pracovitý do únavy, skromný, opatrný, spolehlivý jako skála, poctivý až do toho morku a hlubokého vzdělání právnického. Pracovitost, skromnost, poctivost a vědecká důkladnost jsou vzácné květinky, řekl bych cizokrajné, ale ani v cizích krajích se jim nedaří nýbrž pouze v běloskvoucím neposkvrněném sněhu nebetyčných velikánů pod čistým blankytným nebem. Dr. Svoboda byl majitelem těchto květů, jež opatroval a pěstoval úzkostlivě, až do posledního svého vzdechu a na jeho smrti jistě jest také vinna obava, aby tyto vzácné květy nebyly potřísněny událostmi posledních dnů, když stavu notářskému bylo vytrpěti vskutku muka, při pomyšlení, že rakovina zločinné chamtivosti, nezřízeného požitkářství a nesvědomitosti, která zachvátila lidstvo, potácející se po zabahněných cestách nad propastí, do níž zapadl všechen cit práva a mravnosti zasáhla i náš stav, na který až dosud každý mohl se plně spolehnouti a jenž jen okamžitým omámením smyslů několika málo jednotlivců stržen byl ze svého piedestálu v bláto dnešní lidské zbědovanosti, způsobené nedostatkem víry v Boha, lásky k bližnímu a naděje v lepší budoucnost.
Dr. Svoboda padl v boji životním čestně, vyplniv svůj úkol, se štítem čistým. Štít ten zvedáme vysoko nad své hlavy, aby byl všemi viděn a vzorem všem našim příslušníkům. Vzoru toho slibme si všechni věrně následovati. Budiž chvála vzornému životu našeho zesnulého a čest jeho světlé památce.
Č.

Citace:

Debemur morti nos nostraque.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1935, svazek/ročník 17, číslo/sešit 1, s. 7-7.