NPD documents search: Sociální revue, 2 (1921) - Nařízení ze 7. dubna 1921, č. 165 ...

Čís. 4211.

Zřízenec státního úřadu policejního (inspektor) jest úředníkem veřejným ve smyslu §§ 101 odst. 2, 153 tr. zák.; zakročuje-li v čele policejního mužstva proti pouličním demonstrantům, vykonává své povoláni a požívá zvýšené ochrany § 153 tr. zák.
(Rozh. ze dne 16. června 1931, Zm I 217/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 10. února 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem těžkého uškození na těle podle § 153 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Po věcné stránce (čís. 9 a) po případě 10 § 281 tr. ř.) namítá stěžovatel, že obžalovaný neměl býti odsouzen pro zločin podle § 153 tr. zák., nýbrž nejvýše pro přestupek § 411 tr. zák., a to proto, že prý inspektora Z-ého nelze pokládati za veřejného úředníka ve smyslu § 101 tr. zák., požívajícího zvýšené ochrany podle § 153 tr. zák., an jen zakročením při pouličních výtržnostech, jimiž nemohla býti ohrožena ani bezpečnost osob ani majetku, nebo způsobena škoda na majetku, neobstarával práce vládní, jak žádá § 101 tr. zák. Zmateční stížnost jest na omylu. Úředníkem ve smyslu 2. odst. § 101 tr. zák. je každý, kdo mocí veřejného příkazu přímo nebo nepřímo daného jest povinen obstarávati práce vlády. Za »práce vlády« jest pak považovati všecky obory činnosti, jež se podnikají subjektem veřejnoprávním v zájmu veřejném. Náležejí sem tedy úředníci i státní i samosprávní — zemští, okresní, obecní (arg. § 101, 1. odst.), ať náležejí do skupiny vlastních úředníků nebo zřízenců (úředníci obecní i starostové náležejí sem nejen, pokud jde o přenesenou, nýbrž i pokud jde o vlastní působnost obce). Napadený František Z. jest, jak soud zjišťuje, inspektorem státního policejního úřadu. Úkolem tohoto úřadu jest podle § 2 zákona ze 16. března 1920, čís. 165 Sb. z. a n. pečovati o veřejnou bezpečnost a o vnitřní klid, starati se o bezpečnost osob a majetku, udržovati veřejný řád a vésti v patrnosti obyvatelstvo a cizince. Úřady státní policie vykonávají zpravidla policii bezpečnostní, mravnostní a čelední (která jinak patří k působnosti obecních úřadů), jednak také správu policejní v užším smyslu, kterou jinak vykonávají okresní úřady politické. V každém případě jsou subjekty veřejnoprávními a úřady státními, veškerá jejich činnost se podniká v zájmu veřejném. Nalézací soud má pravdu, že výkon bezpečnostní policie jest a zůstává »prací vládní« bez ohledu, zda ji vykonávají zřízenci obecního či státního úřadu policejního. Z toho plyne, že zřízenec státního úřadu policejního, inspektor František Z., jest v každém případě úředníkem veřejným ve smyslu § 153 tr. zák. Poněvadž pak, jak soud zjišťuje, byl poraněn, třebaže lehce, když vykonával své povolání, t. j. když konal bezpečnostní policii tím, že v čele policejního mužstva zakročoval proti pouličním demonstrantům k vůli udržení veřejné bezpečnosti a vnitřního klidu, požívá zvýšené ochrany podle § 153 tr. zák. Ježto nalézací soud formálně bezvadně zjišťuje, že obžalovanému byla známa úřední vlastnost i činnost inspektora Z-ého, jehož při výkonu služby úmyslně lehce zranil, odpovídá odsuzující výrok zjištěnému stavu věci a správnému výkladu zákona.

Citace:

Čís. 4211. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 344-345.