Č. 2374.

Administrativní řízení (Slovensko): Podmínky obnovy v policejním řízení trestním.
(Nález ze dne 19. května 1923 č. 8418).
Věc: Eugen Sch. v P. proti županskému úřadu župy nitranské v Nitře stran obnovy řízení v trestní věci pro přestupek předpisů v soupisové povinnosti.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozsudkem hl. služného byl st-1 jako zákonný zástupce majitele pozemků v obci K. uznán vinným přestupku §u 9, odst. 2 vlád. nař. z 9. ledna 1920 č. 61 Sb., který spáchal tím, že majetek ve smyslu zákona záborového z 18. dubna 1919 č. 215 Sb. zabraný nepřihlásil v čase v §u 5 cit. vlád. nař. předepsaném a nesplnil tedy povinnost uloženou §em 1 cit. nař. a byl odsouzen dle §u 9, odst. 1 cit.
nař. k peněžité pokutě 5000 K, v případě nedobytnosti do vězení v trvání 3 dnů.
Odvolání župan jako druhostupňový policejní trestní soudce zamítl a rozsudek potvrdil.
Po tomto rozhodnutí II. stolice podal st-1 žádost za obnovu řízení tvrdě a nabízeje důkazy o tom, že není zástupcem pozůstalosti Vojtěcha P., majitelem pozemností že jest Julius P., toho času v Pešti, že statek měl otec st-lův od zůstavitelky pouze najatý, po jehož smrti vede pacht matka; spadá proto povinnost na vlastníka a nikoliv na něho.
Žádost byla však pořadem instancí zamítnuta.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss:
Dle § 191 č. 3. nař. býv. uh. min. vnitra a sprav. č. 65.000/1909 může obnovení věci trestním rozsudkem pravoplatně ukončené žádati odsouzený, když uvede takové nové podstatné faktum a důkaz, o kterém lze předpokládati, že ho v prvotním řízení použíti nemohl a které faktum resp. důkaz ať o sobě ať ve spojení s tím, co bylo v prvotním řízení uvedeno, činí pravděpodobným zastavení řízení nebo sproštění odsouzeného; § 193, odst. 2 ustanovuje pak, že nežádá-li o to oprávněný z některého z důvodů § 191 stanovených, nebo je-li uvedený důvod patrně bezpodstatný, odmítne policejní trestní soud žádost bez líčení.
Jak ze znění ustanovení §u 191 č. 3 plyne, jest přípustná obnova trestního řízení jen tehdy, jsou-li dány oba požadované předpoklady,
totiž aby uvedné faktum resp. důkaz byl nový a aby fakt nebo důkaz měl průkazní resp. důkazní závažnost tamže uvedenou; k okolnosti pak prvé cit. ustanovení připojuje ještě další důležitou podmínku, aby o onom faktu resp. důkazu bylo možno předpokládati, že ho v prvotním řízení žadatel použíti nemohl.
Žal. úřad potvrdiv zamítavý výměr I. stolice dle udaných důvodů sdílel názor jeho, že schází ve sporném případě vůbec pro obnovu trestního řízení požadovaný předpoklad.
St-1 ve stížnost namítá pouze, že žal. úřad nevzal v úvahu důkazy nabízené, ač oněmi důkazy mělo býti zjištěno, že nebyl st-1 zástupcem právním vůbec a to již proto, že není právníkem a mimo to že on ani nebyl pachtýřem nemovitostí; nevznáší tedy žádných výtek proti předpokladu žal. úřadu v nař. rozhodnutí vysloveném, že totiž žadatel neuvedl okolnosti ani důkazy, o kterých by se dalo předpokládati, že jich nemohl uvésti průběhem prvotního řízení. Také nss neshledal, že by zjištění předpokladu tohoto stíženo bylo nějakými vadami, jichž by bylo dbáti z moci úřední a zůstává proto toto zjištění nař. rozhodnutí nedotčeným a pro nss závazným.
Schází-li tudíž již jedna z podmínek nároku na obnovu trestního řízení v §u 191 č. 3 stanovených, právem žal. úřad žádost o obnovu řízení zamítl dle §u 193, odst. 2 cit. nař.
Vzhledem k těmto úvahám nebylo třeba, aby se nss zabýval výtkami stížnosti, týkajícími se druhé podmínky cit. nařízením požadované pro obnovu a bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2374. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 83-85.