Nárok ze správy neoprávňuje k žalobnímu návrhu na odstranění vad v prodaném dome shledaných. Pro vady kvalitní (v jakosti) možno z důvodu správy žádali toliko náhradu škody.

V nově vystaveném domě, který A. od B. byl koupil, shledal prvý po převzetí značné, nepředvídané vady ve stavbě. I domáhal se žalobou z důvodu správy odstranění těch vad na prodavači.
Prvý soudce po předsevzetí důkazu znaleckého žalobě vyhověl, soud odvolací ji však zamítnul, připojiv tyto
důvody:
Není v zákoně opory pro to, ukládati správou zavázanému povinnost k odstranění vad v koupeném domě shledaných.
O účincích povinnosti ze správy jedná § 932. ob. z. obč. Tento zákonný předpis stanoví, co jest právem, když vada nedá se napraviti a když nedostávající se dá se doplniti. Poslednější týče se však pouze vad kvantity, ne však kvality. Zákon nikoliv bez příčiny neužil protikladu: Nedá-li se vada odstraniti, zrušení smlouvy; dá-li se odstraniti, odstranění, napravení vady. Pouze dá-li se nedostávající se doplniti, předepsáno jest doplnění.
Nejde-li proto o pouhé doplnění kvanta, pak zavazují odstranitelné vady, které řádné užívání věci znemožňují, pouze k náhradě škody (slova: Schadloshaltung, Entschädigung v § 931).
Kdo prodat koně, vyléčitelnou nemocí stiženého, nemůže býti odsouzen, by z důvodu správy koně léčil nýbrž jen by výlohy léčebné atd. zaplatil.
Následovně nebylo správno žalovaného k částečnému přestavění, přepracování prodané budovy odsouditi, a jest výtka nesprávného právního posouzení věci v tomto směru důvodná. Třetí stolice nevyhověla dovolání žalobcově.
Důvody.
Práva, jež ob. zákon obč. poskytuje z právního důvodu správy jsou: nárok na zrušení smlouvy, a nárok na plnění dodatečné; vedle toho v obou případech nárok na náhradu škody. Nejsou-li dány předpoklady pro nárok na zrušení — a tak tomu jest v daném případě — nepřísluší kupiteli nárok na zrušení smlouvy, nýbrž pouze nárok na doplnění toho, co schází. In natura může doplnění takové poskytnuto býti, jedná-li se o vady ve množství (kvantitní), tudíž v případě, jenž v zákoně výslovně jest rozhodnut, »dá-li se to, co schází, na př. v míře nebo na váze dopínitk (§ 932. ob. z. obč.).
Jestliže se dovolatel na oporu svého opačného názoru odvolává na ona zákonná ustanovení, dle nichž smlouvu uzavírající, zpravidla jest povinen, by uzavřenou smlouvu sám a úplně splnil (§§ 919., 1153., 1158. a j. v. cit. zák.), pak přehlíží, že právě tento zákon obč. pro ručení při smlouvách úplatných — tak zv. smlouvách zcizovacích — v §§ 922.—933. dává normy zvláštní na správu se vztahující, takže všeobecných ustanovení o smlouvách (§§ 902., 919. 1323.) pak použiti nelze. Ježto tudíž vady odstranitelné nebo užívání věci nebránící mají za následek pouze povinnost k náhradě škody, která poškozenému povstalou vadnou povahou věci, prost jest rozsudek, tomuto stanovisku vyhovující, právního omylu, jenž se mu vytýká a není proto revisní důvod č. 4. § 503. c. s. ř. dán.
Rozhodnutí c. k. nejvyššího soudního dvoru ze dne 4. ledna 1913, č. j. Rv II 1297/12 / 1 Flieder.

Citace:

Nárok ze správy neopravňuje k žalobnímu návrhu na odstranění vad v prodaném domě shledaných.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1913, svazek/ročník 22, číslo/sešit 1, s. 36-37.