Č. 10235.

Školství. — Učitelstvo: Neučinil-li učitel ucházející se o vypsané místo učitelské na veřejné škole národní na Moravě v konkursní lhůtě prohlášení o bezpodmínečném nastoupení místa v určenou dobu ve smyslu výnosu min. škol. ze 7. února 1924 č. 149429/23 (Věstník m. šk. 6. str. 98 z r. 1924), nelze z tohoto důvodu žádost jeho ponechati mimo uvážení jakožto žádost náležitými výkazy neopatřenou ve smyslu 3. věty § 4 zák. z 24. ledna 1870 č. 18 z. z. mor.
(Nález ze dne 17. prosince 1932 č. 11347.)
Prejudikatura: Srv. Boh. A 9712/32, 9493/31, 7556/28.
Věc: Jaroslav S. v Č. proti ministerstvu školství a národní osvěty o ustanovení na obecné škole.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Ve vyhlášeném konkursu z 15. června 1929 na mužské učitelské místo při pětitřídní dívčí obecné škole v P. byli kompetenti vyzváni, aby řádně doložené žádosti, obsahující prohlášení o bezpodmínečném nastoupení místa v určenou dobu, podali okr. škol. výboru v P. nejpozději do dne 15. srpna 1929. Ve schůzi ze 16. prosince 1929 ustanovila na toto místo zem. škol. rada v Brně podle výnosu ze 16. prosince 1929 uchazeče Arnošta K., nepřihlédnuvši k žádosti služebně nejstaršího uchazeče, stěžujícího si Jaroslava S., a to z důvodu, že nepřipojil k své žádosti ve lhůtě konkursní prohlášení o bezpodmínečném nastoupení místa v den úřadem určený. Podle spisů došlo totiž zmíněné prohlášení st-lovo teprve dodatně dne 21. srpna 1929 k řečenému ošv-u.
V odvolání vytýkal st-l, že úřad neprávem pokládal pro obsazení místa za stanovenu podmínku, kterou zákon nezná, aby totiž v kompetenční žádosti bylo obsaženo výslovně prohlášení svrchu řečeného obsahu, ač v konkrétním případě se rozumělo samo sebou, že žadatel by byl hned nastoupil místo, o něž se ucházel a kteréž bylo zcela blízko jeho bydliště, kdežto do dosavadní své školy v Č. musil docházeti na vzdálenost 4 km. Nař. výnosem odmítlo min. škol. odvolání jakožto nepřípustné, ježto st-lova žádost, podaná v poslední den konkursu, nevyhovovala konkursním podmínkám a byl tedy st-1 ve smyslu výnosu min. škol. z 31. prosince 1920 č. 40897 (podle § 1 a § 13) a podle vl. nař. ze 4. dubna 1925 č. 64 Sb. (§ 17) vůbec nezpůsobilý, ucházeti se o svrchu řečené místo, a měl býti uveden až na konci kompetenční tabulky.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Pokud jde o jmenování učitelů, stanoví § 1 mor. zák. o právních svazcích učitelstva z 24. ledna 1870 č. 18 z. z., že každé uprázdnění místa učitelského na některé veřejné škole obecné oznámí míst. škol. rada ihned okr. radě škol., nyní — vl. nař. č. 608/20 — okr. výboru škol., jenž zařídí vypsání konkursu. Podle § 2 cit. zák. ve znění zák. z 26. září 1884 č. 77 z. z. mor. buďtež ve vypsání konkursu spolu s poznačením způsobu (kategorie) a stanoviska služby každého uprázdněného místa udány: spojený s tímto místem roční plat, pak výkazy, jimiž dlužno žádost opatřiti; zároveň buď uvedeno, že ti, kteří se chtějí o to místo ucházeti, mají své žádosti podati k dotyčné okresní šk. radě (nyní okr. výboru škol.). Podle předpisu poslední věty § 4 zák. č. 18/1870 z. z. mor. žádosti došlé po lhůtě stanovené v konkursu (prvá věta tohoto §) nebo v čase konkursu sice podané, ale náležitými výkazy neopatřené, nesmějí se bráti v uvážení.
Mor. zákon o právních svazcích učitelstva, jak právě uvedeno, stran obsahu konkursní vyhlášky na místo učitele veřejných škol národních má ustanovení, požadující, aby v ní kromě samozřejmého specifikování vypisovaného místa a označení podacího místa pro žádost i stanovení ucházecí lhůty bylo vytčeno, kterými výkazy — scil. listinnými průkazy — sluší kompetenční žádost opatřiti, kterážto poslednější podmínka má jednak zřejmě nejen stránku formální, nýbrž požadovaným listinným průkazem má býti také garantováno, aby uchazeč věcně vyhovoval zákonným podmínkám, jež jsou pro dosažení místa předepsány (srovn. především §§ 38 et seq. zák. ze 14. května 1869 č. 62 ř. zák. a §§ 105 et seq. řádu škol. a vyuč. z 29. září 1905 č. 159 ř. z.). Uvedený obsah konkursní vyhlášky jest předepsán kogentně, jest tudíž za všech okolností nutný; naproti tomu zákon nepředpisuje, že by školský úřad sám mohl do konkursní vyhlášky zahrnouti přípustně i podmínky jiné, ani to výslovně nezakazuje.
I mohla by se objeviti otázka, zdali snad by mohl po právu školský úřad sám, aniž je pro to podnět v zákoně, uložiti v konkursu kompetentům podmínku, ať rázu materiálního, zejména pokud běží o nějaké ještě zlepšení vyučovací způsobilosti, či toliko rázu formálního, jejíž nesplnění by v konkrétním případě mělo ten účinek, že vůbec nelze při udělování místa přihlížeti k žadateli, jenž nedostál podmínce takto stanovené.
V konkrétním případě nejde o podmínku rázu materiálního, zejména nejde o podmínku přísnějšího posuzování co do vyučovací způsobilosti, i není věcí nss-u, aby zkoumal zákonnou přípustnost položení takové podmínky, resp. lze-li právem již pro nedostatek předpokladu, v takové podmínce stanoveného, kompetenta vyloučiti (o nepřípustné podmínce zřejmě rázu materiálního srov. Boh. A 9712/32). Podmníka, jež jest v konkrétním případě na sporu, jest rázu ryze formálního, běžíť o to, zdali mohla konkursní vyhláška z okruhu osob, kterýmž po případě za nynějšího právního stavu (čl. 4 zák. z 9. dubna 1920 č. 306 Sb. — a srov. Boh. A 7556/28 a 9493/31) příslušel přednostní nárok na udělení místa, právem vyloučiti kompetenty — přes to, že by jinak po stránce formální úplně vyhovovali zákonným (§ 2 mor. zák. č. 77/1884 z. z. a § 4 mor. zák. č. 18/1870 z. z.) podmínkám, podavše žádost v stanovené lhůtě a opatřivše ji stanovenými výkazy, — jedině proto, že v kompetenční žádosti neuvedli, že místo, bude-li jim uděleno, bezpodmínečně nastoupí v určenou dobu. Řešení této otázky musil se nss k zjištění pravého stavu právního podjati s hlediska souhrnu norem, jež mohou míti pro ni význam, třeba že žal. úřad své st-li nepříznivé stanovisko opřel kromě min. výn. č. 40897/1920 jedině o předpis § 17 vl. nař. č. 64/25 Sb. (srov. Boh. A 9712/32, jenž pro svou potřebu jedině s hlediska § 17 odst. 3 lit. b) vl. nař. č. 64/25 vyslovil, že, ucházeli-li se o místo učitelské, vypsané s předností pro určité pohlaví, jen příslušníci tohoto pohlaví, nelze posuzovati způsobilost jejich pro místo to podle cit. § 17 o nezpůsobilosti uchazečů).
Ze znění mor. zák. o právních svazcích učitelstva — jak shora bylo uvedeno — sice přímo nevyplývá, zdali takováto formální podmínka jest či není dovolena, ježto však tam jest zřejmě taxativně vypočteno, které žádosti se nesmějí bráti v uvážení (totiž jen žádosti pozdě došlé nebo došlé včas, ale neopatřené náležitými výkazy), jest zřejmo, že právě s hlediska jmenovaného zákona, a to nutným závěrem a contrario, tento účinek nemůže míti též okolnost, že kompetent nepojal vyjádření řečeného obsahu do kompetenční žádosti, když přece »prohlášení v žádosti nelze zahrnovati v označení »výkazy«, kterýmžto označením podle běžného smyslu může býti jen míněn nějaký listinný průkaz údajů žádosti (srov. též německý text cit. mor. zák. o právních svazcích učitelstva).
Zákon z 9. dubna 1920 č. 306 Sb., kterýmž se přechodně upravují právní svazky učitelstva na veř. školách obecných a občanských, na tomto právním stavu s řečeného hlediska formálního nic nezměnil (srov. počátek článku 1. ve spojení s článkem 4.). A ani prov. výnos min. škol. z 31. prosince 1920 č. 40897/20 k článku 4. tohoto zák. neobsahuje předpisu (zejména ani v § 1 a v § 13), že by pro kompetenční žádosti mohly býti uloženy i další právně působivé formální podmínky, než které jsou stanoveny zákonem.
Ani zákon z 13. července 1922 č. 226 Sb., jímž byly částečně změněny a doplněny zákony o školách obecných a občanských, neobsahuje po svrchu zmíněné stránce žádné novoty. O obsazování míst učitelských při veřejných školách jest tu řeč v § 10, jenž především stanoví zásadu pro poměr pohlaví dosazovaných sil učitelských, a pokud jde o úřední vyhlášku konkursu, toliko předpisuje, a to v odstavci 3, aby orgán, jemuž přísluší rozepsati konkurs na definitivní místo učitelské nově zřízené nebo uprázdněné, rozhodl s konečnou platností a vyslovil v konkursu, kterému pohlaví náleží při obsazování místa přednost, aby vyhověno bylo zásadě vyslovené v předchozím textu § 10 (»v předešlém odstavci); jedinou novotou co do znění (konkursní vyhlášky jest za účinnosti zák. č. 226/22 tudíž toliko výrok v něm, kterému pohlaví náleží při obsazování místa přednost.
Pozdější vynos min. škol. ze 7. února 1924 č. 149.429-23-1 (věstn. 6. str. 98) arciť určil klausuli stran prohlášení kompetenta v žádostí o bezpodmínečném nastoupení místa za součást konkursní vyhlášky, než pouhý min. výnos zřejmě nemohl s hlediska práva ústavního založiti nějakou ;změnu dosavadního stavu právního, jak byl svrchu vytčen, nehledíc ani k tomu, že se nař. rozhodnutí nedovolává tohoto výnosu k opření svého stanoviska, které by jinak ovšem věcně odpovídalo obsahu tohoto výnosu.
Norma cit. § 10 zák. č. 226/22 byla později po rozumu jeho § 21 provedena vl. nař. ze 4. dubna 1925 č. 64 Sb., a to v předpisu § 17. Ježto § 10 svrchu cit. zákona, jak uvedeno, upravoval jedině poměry, týkající se přednosti pohlaví, přirozeně i předpis § 17 cit. vl. nař. nemohl se zabývali jiným předmětem a také se jím nezabýval.
Tento § 17 v 2. odstavci stanoví: »Byla-li v konkurse vyslovena při určitém místě přednost pro některé pohlaví, může býti místo obsazeno uchazečem pohlaví druhého, a) nepřihlásí-li se vůbec uchazeč toho pohlaví, jemuž byla v konkurse vyhrazena přednost; b) jsou-li všichni uchazeči toho pohlaví, jemuž jest v konkursu vyhrazena přednost, pro toto místo nezpůsobil. V odstavci 3. se dále praví: »Za nezpůsobilé pokládati jest uchazeče, a) kteří nevyhovují podmínkám pro ustanovení učitelem, plynoucím z platných zákonů a nařízení; b) kteří nevyhovují zvláštním přípustným podmínkám konkursním atd. atd.«.
Nezpůsobilost zmiňovaná pod lit. b) odstavce 2 a definovaná v odstavci 3, zejména pod lit. b), mohla by tudíž platiti jakožto nezpůsobilost jen v relaci, pokud jde o posouzení právních poměrů upravovaných v § 10 zák. č. 226/22, jehož provedením jest § 17 vl. nař. č. 64/25, tedy jen pokud by šlo o přednost uchazečů podle pohlaví a to v tom smyslu, že může býti dosazen kompetent jiného pohlaví, než kterému jest místo podle konkursní vyhlášky vyhrazeno, ačkoliv jest tu kompetent pohlaví tomu odpovídajícího, avšak nezpůsobilý po rozumu 3. odstavce lit. b) cit. vl. nař. (srov. Boh. A 9712/32).
V konkrétním případě bylo vypisované místo určeno pro uchazeče pohlaví mužského, nebyla tu tedy na sporu přednost mezi kompetenty různého pohlaví; již proto nebyla dána skutková podstata, kteráž by připouštěla aplikaci normy 2. a 3. odstavce § 17 vl. nař. č. 64/25. Úřad tudíž s tohoto hlediska nemohl po právu, jak stížnost důvodně namítá, opříti předpoklad svého — st-li nepříznivého — stanoviska o důvod odstavce 3 lit. b), že byl st-l kompetentem pro místo nezpůsobilým, když nevyhověl podmínce konkursu, nestanovené zákonem, aby jeho kompetenční žádost byla opatřena prohlášením o bezpodmínečném nastoupení místa; ježto úřad přes to tak učinil, jest již proto jeho výrok v rozporu se zákonem.
Úřad totiž patrně v cit. části § 17 spatřoval normu všeobecného rázu, nový zcela všeobecný důvod nezpůsobilosti kompetenta pro učitelské místo vůbec, arciť, jak právě dovoženo, naprosto neprávem. Po této stránce třeba opět odkázati na nál. Boh. A 9712/32, v němž — jak již bylo zmíněno — byť i běželo o nezpůsobilost učitelských kompetentů se stránky materiální, nss vyslovil, že na takovou nezpůsobilost nelze při kompetenci příslušníků pohlaví, odpovídajícího vypsání místa, uznati na základě, plynoucím z předpisu § 17 odst. 3 lit. b) vl. nař. č. 64/25.
Než i kdyby bylo chtělo vl. nař. č. 64/25 v § 17 normovati zcela všeobecně, že kompetent, jenž nevyhovuje podmínkám, které byly jen speciálně v konkursní vyhlášce položeny, ať jsou jakéhokoliv rázu, třeba jen formálního — jako v konkrétním případě položena podmínka pro zvláštní prohlášení kompetenční žádosti — jest nezpůsobilým pro místo, nebyl by takový předpis normou krytou zákonem a tudíž platnou (§ 55 úst. listiny); neboť, jak vysvítá z toho, co bylo svrchu uvedeno, stav zákona v době vydání onoho vl. nař. jest ten, že nesplnění jiných formálních podmínek stanovených v konkursní vyhlášce, než jsou podmínky, vytčené v §§ 2 a 4 mor. zák. o právních svazcích učitelstva, nezpůsobuje, že by nemělo býti přihlíženo k příslušné žádosti kompetenční, jinými slovy, že nečiní kompetenta nezpůsobilým pro místo.
Ježto posléze, jak stížnost rovněž důvodně namítá, ani z obsahu výnosu z 31. prosince 1920 č. 40897 (jehož se úřad výslovně dovolává k opření svého stanoviska, jakoby nesplnění zvláštní formální podmínky položené jen konkursní vyhláškou činilo kompetenta nezpůsobilým pro místo) věcně nic takového neplyne (ostatně by pouhý výnos sám nemohl utvořili nějaký stav právní odchylný od stavu založeného zákonem), jeví se nazírání napadaného výroku jakožto právně mylné. Slušelo tudíž stížnosti dáti za pravdu a nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss., aniž musil nss zkoumati, zdali nad to řízení, na jehož základě došlo k nař. rozhodnutí, jest stiženo vadami dále stížností vytýkanými.

Citace:

Č. 10235. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 805-809.