NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 3981.

Nemocenské pojišťování: * Zaměstnavatel, přihlásivší zaměstnance k nemocenskému pojištění na podkladě nesprávného právního názoru o pojistné povinnosti jeho, jest povinen platiti pojistné příspěvky, dokud pojistný poměr odhlášením neb úředním výrokem nebyl zrušen.
(Nález ze dne 6. října 1924 č. 2462).
Věc: Okresní nemocenská pokladna v Plzni proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Osp v P. vyslovila výměrem z 21. července 1922, že Jindřich N., vrchní lesní rada v P., jest povinen okr. nemoc, pokladně v P. zaplatiti nemocenské příspěvky za služku Kateřinu Š. za měsíc leden až květen 1921 částkou 78 Kč, protože nemocensko-pojistná povinnost jmenované jest zjištěna, neboť Kateřina Š. byla u něho služkou, výhradně v jeho domácnosti zaměstnanou, a že výše příspěvků jemu předepsaných odpovídá dle zákona příjmům jmenované z tohoto za- městnání u něho jí plynoucím (plné zaopatření a byt), pročež nelze přihlížeti k vývodům námitek o tom, že příspěvky jsou příliš vysoko vyměřeny a že jmenovaná nebyla výhradně u něho zaměstnána.
Odvolání Jindřicha N. z tohoto výměru nevyhověla zsp výnosem z 20. března 1923 z důvodů tam uvedených.
Dalšímu odvolání Jindřicha N. však žal. min. nař. rozhodnutím vy- hovělo a zrušivši rozhodnutí v odpor vzaté zprostilo odvolatele platební povinnosti z těchto důvodů:
»Má-li určité zaměstnání založiti nemocenskou pojistnou povinnost dotyčného zaměstnance, jest třeba, aby zaměstnání to dělo se u zaměstnavatele, jehož pojem jest přesně definován v § 4, odst. 1. nem. zák. slovy: »zaměstnavatelem podle tohoto zák. jest osoba, na jejíž účet jest provozován podnik nebo hospodářství«.
»Jen takový pracovní poměr, služební a učňovský poměr zakládá pojistnou povinnost ve smyslu nemoc. zák., v němž jako zaměstnavatel jest zúčastněna osoba dle § 4 odst. 1 nemoc. zák. kvalifikovaná. Nezbytný znak, který určuje zaměstnavatele ve smyslu nemoc. zák. jest tedy provozování podniku nebo hospodářství, ovšem jen výdělečného, vedení domácnosti a zaměstnání v ní nelze však označiti za podnik nebo hospodářství ve smyslu cit. ustanovení nemoc. zák. a osoby v domácnosti zaměstnané nepodléhají tudíž nemocenské pojistné povinnosti. Dlužno proto i v daném případě otázku, zda Kateřina Š. jako služebná u Jindřicha N. zaměstnaná pojistné povinnosti podléhala, zodpověděti záporně a bylo v důsledku toho odvolatele zprostiti povinnosti doplatiti ušlé příspěvky.«
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí okr. nem. pokladnou v P. uvážil nss toto:
Předmětem rozhodování ve správním řízení byla otázka, zdali Jindřich N. jest povinen, stěžující si pokladně doplatiti pojistné příspěvky na služku Kateřinu Š. za měsíce leden až květen 1921.
Že by Kateřina Š. po dobu svého zaměstnání u Jindřicha N. pojistné povinnosti nemocenské podrobena nebyla, zejména proto, že byla zaměstnána jako služka, a že by z toho důvodu scházel zákonný předpoklad povinnosti platiti pojistné příspěvky, Jindřich N. v řízení správním nikdy netvrdil. Naopak v podání z 3. prosince 1921 prohlásil výslovně, že příspěvky nebude platiti proto, že jsou příliš vysoké a že pokladna neposkytovala Kateřině Š., když onemocněla, lékařské pomoci, konečně proto, že nezaplacením příspěvků v měsíci prosinci
1920 za budoucí rok napřed dle § 10 stanov pokladny pro léčení čeledi přestalo účastenství u pokladny. Rovněž prohlásil v odvolání po- daném dne 29. července 1922 na zsp-ou, že výběrčímu pokladny v lednu
1921 ohlásil, že ze svazku nemoc, pokladny v důsledku výpovědi Kateřiny Š. vystupuje a že požádal jej, aby to pokladně oznámil. Konečně dovolával se v rekursu na min. soc. péče toho, že pohledávka nemoc, pokladny jest promlčena.
Z toho jest patrno, že Jindřich N. přihlásiv nepopřené Kateřinu Š. dne 1. července 1919 k nemoc, pojištění u stěžující si pokladny, učinil tak jsa právního názoru, že Kateřina Š. v zaměstnání svém u něho jest pojištěním povinna a že názor tento ani v řízení před třetí instancí nezměnil. Obsah stížnosti pak dokazuje, že stěžující si pokladna zastává tentýž právní názor.
Tím však, že Jindřich N. Kateřinu Š. u stěžující si pokladny — byť i v nesprávném domnění, že jest podle zák. pojištěním povinna — k nemoc. pojištění přihlásil a stěžující si pokladna přihlášku vzala na vědomí, založen byl mezi stranami pojistný poměr se všemi důsledky, které k němu pojí zák. o nemoc. pojištění z 15. května 1919 č. 268 Sb. a z 22. prosince 1920 č. 689 Sb. a trval tak dlouho, dokud nebyl zrušen, ať už odhláškou učiněnou podle předpisu § 31 nem. zák., ať už úředním výrokem, že Kateřina Š. pojistné povinnosti podrobena není. Do té doby jest zaměstnavatel podle § 33 nem. zák. též povinen, za pojištěnou osobu platiti pojistné příspěvky.
Žal. úřad, jenž sprostil Jindřicha N. povinnosti doplatiti stěžující si pokladně pojistné příspěvky za měsíc leden až květen 1921 jedině proto, že Kateřina Š. pojištěním povinna nebyla, založil své rozhodnutí zřejmě na právním názoru, že pojistný poměr mezi stranami pro nedostatek pojistné povinnosti Kateřiny Š. vůbec založen býti nemohl, a nezabýval se proto ani otázkou, zda Jindřich N. Kateřinu Š. řádně odhlásil, ani zdali nárok stěžující si pokladny na doplacení příspěvků vůči Jindřichu N. z důvodu promlčení prominul.
Právní názor tento jest však se zřetelem k tomu, co bylo shora řečeno, mylný.

Citace:

č. 3981. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 522-524.