Č. 6752.Policie cizinecká. — Administrativní řízení (Slovensko): 1. * Nařízení min. pro Slov. z 18. července 1920 č. 41/7747 adm. 1. (Úradné Noviny č. 22 ex 1920), pokud v § 2 přikázaje kompetenci ve věcech vypovídání cizinců ve velkých a malých obcích županovi jako úřadu 1. instance, odporuje zákonu. — 2. O mezích pravomoci min. pro Slov. podle § 14 zák. č. 64/1918. (Nález ze dne 26. září 1927 č. 14221.)Prejudikatura: Boh. 2034/23 adm.Věc: Matěj N. ve F. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o vypovědění z území čsl. republiky.Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.Důvody: St-l, obyvatel obce F., byl výnosem župana bratislavské župy z 31. března 1926 na základě nař. min. pro Slov. z 8 července 1920 a z 18. července 1920 vypovězen z území čsl. republiky, ježto se zdržuje bez povolení na území čsl. republiky a nastoupil místo bez povolení zemského úřadu práce a jeho žádost za povolení pobytu byla min.-em pro Slov. zamítnuta. Odvolání st-lovo bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z věcných důvodů.O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:Stížnost spatřuje nezákonnost v tom, že o vypovězení st-le rozhodl v prvé stolici župní úřad a nikoliv, jak § 14 zák. čl. V:1903 nařizuje, okresní úřad. Ustanovuje-li § 2 nař. min. pro Slov. z 18. července 1920 č. 7747 adm. 1., že právo vypovězení přísluší županovi, v jehož úředním obvodě se cizinec zdržuje, jest prý ustanovení to neplatné, ježto protiví se zmíněnému ustanovení zák. čl. V, jehož min. pro Slov. nemohl změniti. Nss dal stížností za pravdu.Podle § 14 zák. čl. V:1903 jest vrchností v tomto zákoně vzpomenutou, které podle § 10 přísluší též právo vypovídati cizince v malých a velkých obcích, kam patří také obec F., kde se st-l zdržoval, hlavní služný. Podle §u 6 zák. č. 126/20, který v době, kdy rozhodnutí prvé stolice bylo vydáno, na Slov. vstoupil již v účinnost, vykonávají působnost příslušející dříve služnovským úřadům okresní úřady. — Nař. min. pro Slov. z 18. července 1920 č. 7747 adm. 1. stanoví v § 2, že právo vypovězení přísluší županu, v jehož obvodu) se cizinec zdržuje a hlav. polic. kapitánovi v Bratislavě. Přikazuje tedy uvedené nařízení ohledně malých a velkých obcí právo vypovídati cizince, tedy právo, které podle cit. zák. čl. 5:1903 v prvé stolici příslušelo hlav. služnému resp. nyní okresnímu úřadu, županovi. Bylo tedy zkoumati, zdali min. pro Slov. bylo k takovéto změně zákonem ustanovené kompetence příslušno.Dotčené min. nař. bylo vydáno na základě zák. 10. prosince 1918 č. 64 Sb. Podle § 14 tohoto zák. má vláda právo, dáti některému svému členu plnou moc, aby vydával nařízení a konal vše na udržení pořádku, na konsolidování poměrů a zabezpečení života. — Z tohoto ustanovení a z přirozené povahy věci, že totiž zmocnitel nemůže zmocniti zmocněnce k něčemu, k čemu sám oprávněn není, jde, že zmocnění udělené vládou min. pro Slov. nemůže jej opravňovat, aby vydával nařízení odporující platnému zákonu. (Viz též nál. Boh. 2034/23 adm.).Nebyl tedy ministr oprávněn, aby proti výslovnému předpisu § 14 zák. čl. V:1903, kterým byla kompetence k vydání nálezu o vypovězení cizince přesně upravena a svěřena hlav. služnému resp. nyní okr. úřadu, tuto zákonnou kompetenci měnil a aby založil pro župní úřad příslušnost rozhodovati o věci této povahy v prvé stolici. Odporuje tedy zmíněné nařízení v tomto bodě zákonu.Ale pak nebyl v daném případě župní úřad v Bratislavě příslušným, aby vydal proti st-li nález vyhošťovací a učinil-li tak přes to, byl jeho výrok aktem úřadu absolutně nepříslušného. Žal. úřad neměl pak o odvolání st-lem podaném rozhodovati věcně, nýbrž měl z moci úřední onen výrok zrušiti jako nezák. a učiniti opatření, aby rozhodl v prvé stolici příslušný okr. úřad. Neučinil-li tak, nýbrž vydal-li rozhodnutí ve věci samé, jest toto rozhodnutí nezákonné.