NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 2

Č. 10156.

Obecní volby: K výkladu ustanovení § 8 (resp. § 10 odst. 5 bodu 4) obec. řádu vol. o ztrátě volitelnosti pro odpírání výkonu úřadu.
(Nález ze dne 18. listopadu 1932 č. 17579.)
Prejudikatura: Boh. A 5391/26, 5710/26, 6479/27.
Věc: Jan Št. a spol. ve Sk. proti zemskému úřadu v Praze (za zúč. Ant. B. a spol. adv. Dr. Em. Slabý z Prahy) o volbu obecního zastupitelstva.
Výrok: Stížnost, pokud jest podána Janem Št., se odmítá pro nepřípustnost, jinak se stížnost zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Proti volbě obecního zastupitelstva ve S., vykonané dne 21. dubna 1929 podle zásady poměrného zastoupení, podali voliči Jan Št., Josefa Št., Václav B., Josef Č., František V., Anna C. a Tomáš T. námitky, v nichž kromě jiného vytýkali, že za stranu republikánskou zvolení Antonín B., Jakub B., Antonín H., Josef J. a Tomáš P. za členy a Tomáš K. a Václav St. za náhradníky ztratili podle § 8 o. ř. v. volitelnost, ježto jako členové rozpuštěného zastupitelstva odepřeli svůj úřad vykonávati, ač o jejich resignaci, resp. zbavení členství nebylo dohlédacím úřadem rozhodnuto. Rozhodnutím z 15. února 1930 zamítl zemský úřad v Praze námitky ty jako bezdůvodné, ježto u všech jmenovaných šlo o pozbytí mandátů podle § 10 odst. 5 bodu 4 o. ř. v. ve znění novely ze 14. července 1922 č. 253 Sb., následkem vystoupení ze strany, na kterýžto případ se ustanovení § 8 o. ř. v. nevztahuje.
O stížnosti nss uvážil:
Nař. rozhodnutí řeší otázku, zdali svrchu jmenované osoby, jež ve sporu před nss-em vystupují jako strany zúčastněné, byly při volbě obecního zastupitelstva ve S., vykonané 21. dubna 1929, volitelný a odpovídá na ni kladně, vycházejíc z právního názoru, že není dán případ § 8 o. ř. v., nýbrž že šlo u všech o pozbytí mandátů podle § 10 odst. 5 bodu 4 následkem vystoupení ze strany. Stížnost naproti tomu hájí stanovisko, že dnešní zúčastněné strany volitelnosti pozbyly, poněvadž v předchozím volebním období odpíraly jako členové obecního zastupitelstva svůj úřad vykonávati. Jádrem sporu je tedy, zdali je dána skutková podstata, k níž ustanovení posl. odstavce § 8 řádu vol. pojí jako právní účinek ztrátu volitelnosti do obecního zastupitelstva.
V cit. předpisu se stanoví: »Kdo přes to, že příslušný sbor nebo úřad odepřel souhlas nebo uznal neoprávněnost odmítnutí nebo vzdání se, odmítne přijmouti volbu nebo úřad podržeti, nebo kdo před pravoplatným rozhodnutím o vzdání odpírá úřad svůj vykonávati, ztrácí volitelnost pro běžné a nejbližší volební období, při čemž ustanovení § 68 zůstávají nedotčena.«
Skutkové podstaty, k nimž zákon pojí ztrátu volitelnosti, jsou podle toho následovní: 1. Zvolený odmítá přijmouti volbu nebo podržeti úřad po výroku příslušného orgánu, jímž odmítnutí nebo vzdání se bylo uznáno neoprávněným, pokud se týče nedostalo se mu potřebného souhlasu. Z toho je patrno, že ztrátu volitelnosti nepůsobí odmítnutí volby nebo odpírání konati úřad samo o sobě a za všech okolností, nýbrž jen v tom případě, když odmítnutí nebo vzdání se bylo příslušným orgánem označeno nepřípustným, takže chování zvoleného člena lze kvalifikovati jako svémocný odpor proti úřednímu aktu. 2. Zvolený odpírá vykonávati úřad před rozhodnutím o vzdání. Ani podle tohoto ustanovení nepůsobí odpírání vykonávati úřad za všech okolností ztrátu volitelnosti, nýbrž jen, děje-li se »před rozhodnutím o vzdání se«, tedy ve spojitosti s resignací zvoleným podanou.
Řád volení postavil podle posledního odstavce § 8 zanedbávání členských povinností zvoleného pod sankce povahy trestní, stíhaje člena vedle případných trestů (§ 68/III/3) také dočasnou újmou na právech občanských, resp. na způsobilosti býti volenu do obecního zastupitelstva. Sankce tyto, dané pro skutkové podstaty v zákoně přesně vymezené, nelze rozšiřovati na skutkové podstaty jiné, které nemají všech znaků v zákoně vytčených.
Stíhá-li tedy zákon dočasnou ztrátou volitelnosti zvoleného člena proto, že »odpírá svůj úřad vykonávati před pravoplatným rozhodnutím o vzdání se«, není možno tuto sankci trestní povahy rozšiřovati na případy, kdy zvolený člen odpírá úřad svůj vykonávati před pravoplatným rozhodnutím o zániku jeho členství z jiného důvodu, jako na př. z důvodu ztráty volitelnosti nebo vyjdou-li dodatečně najevo okolnosti, pro které by nebyl původně mohl býti zvolen (§ 10 odst. 5 č. 2) anebo z důvodu vystoupeni nebo vyloučení ze strany, na jejíž jméno zněla volební skupina, která zvoleného kandidovala (§ 10 odst. 5 č. 4).
Je to možno tím méně, že zákon sám v § 10 odst. 5 důvody zániku členství přesně rozlišuje, stavě proti sobě — a to i po stránce procesuální (srov. § 8 odst. 3—6 a § 10 odst. 6) — jednak »vzdání se«, jednak »ztrátu volitelnosti atd.« a »vystoupení nebo vyloučení ze strany«, kteréžto rozlišování jest odůvodněno i podstatnými rozdíly vnitřními. Neboť při resignaci na členství v zastupitelstvu nejde o nic jiného, než o zproštění právní povinnosti zvoleného, přijmouti a zastávati funkci člena obecního zastupitelstva, tedy o liberaci od povinné služby veřejné, jíž se člen domáhá ve svém osobním zájmu. Při zániku členství pro ztrátu volitelnosti a pro vystoupení neb vyloučení ze strany jde však o provedení kogentních zásad právních, ovládajících organisaci (složení) obecního zastupitelstva, tedy o věc v zájmu veřejném. V tomto závažném rozdílu lze také hledati hlubší důvod, proč sankcí v posl. odstavci § 8 ř. vol. vyslovenou stíhá se právě jen odepírání konati úřad před rozhodnutím o vzdání se členství, jímž se zvolený člen jen ve vlastním zájmu vymyká plnění své povinnosti a proč není touže sankcí stíháno nevykonávání úřadu před rozhodnutím o zániku členství z důvodu ztráty volitelnosti a vystoupení neb vyloučení ze strany, v kterýchžto případech abstinence člena je aspoň v duchu základních norem organisačních, byť i formálně ještě jeho povinnost k vykonávání úřadu trvala (srov. Boh. A 5710/26 a 6479/27). Z toho, co uvedeno, plyne, že stížnost si nesprávně vykládá ustanovení posl. odstavce § 8 ob. ř. vol., má-li za to, že podle něho každý, kdo musí volbu přijmouti a nevykonává svůj úřad, aniž byl povinnosti k tomu od příslušné instance zproštěn, ztrácí volitelnost pro běžné a nejbližší volební období, třebas neresignoval a nemohla-li proto jeho resignace býti schválena, ježto po názoru stížnosti v takovém případě platí stejné, jako by byl resignoval a resignace jeho nebyla schválena. Výklad takový je v zřejmém odporu se zněním cit. předpisu, který, jak nahoře vyloženo, stíhá ztrátou volitelnosti jen toho, kdo nevykonává svůj úřad po podání resignace, když tato buď byla uznána nepřípustnou anebo nebylo o ní pravoplatně rozhodnuto.
Mylně se dovolává stížnost pro své stanovisko nál. Boh. A 5391/26, neboť tam šlo právě o odpírání plnění povinností úřadu členů obecního zastupitelstva po ohlášení resignace a před pravoplatným rozhodnutím o ní. V tom případě ovšem nastává ztráta volitelnosti již faktem odpírání funkcí úředních, a není třeba, aby proti takovým funkcionářům bylo dříve nastupováno tresty.

Citace:

č. 10156. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 613-615.