NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 15 (1906)

Případ z exekučního řádu.

M. V. byla vlastnicí mlýna v O. Dle závěrečného listu z 3. srpna 1901 koupila od firmy G. A. benzinový motor k pohonu mlýna za 4600 K. Cena trhová byla obnosem 1000 K ihned složena, zbytek měl se spláceti v měsíčních lhůtách celkem 24 po 150 K. — G. A. zadržela si dle listu závěrečného vlastnictví do zaplacení ceny s dodatkem: »kdyby kupitelka byla s placením v prodlení, třetí osoby na motor exekuci vedly nebo kupitelka ho z držby pustila, platy zastavila nebo do konkursu přišla, je fa G. A. oprávněna od smlouvy odstoupiti a stroj zpět vzíti.
Motor s mlýnem byl pak montáží spojen a k pohonu používán. Dne 10. května 1903 mlýn vyhořel. Dne 18. června zažádala obč. záložna v Z. o dražbu mlýna a pojetí pojistné sumy soudně zatím deponované do massy dílčí. Dne 13. července byl mlýn popsán a odhadnut a zároveň popsán a odhadnut jako příslušenství zmíněný motor benzinový. Motor odhadnut na 2000 K, mlýn celý na 11584 K. Dne 11. srpna zažádala fa G. A. o zájem movitostí M. V. pro nedoplatek tří lhůt splátkových per 450 K a dne 17. srpna byl za intervence zástupce právnického motor popsán a jako věc movitá zabaven a dne 11. září mobilární dražbou prodán za 1810 K; dražba však exek. komisařem schválena nebyla, ježto vydražitel celé kupní ceny nesložil, načež dne 25. září vyzvána fa G. A. k prohlášení, souhlasí-li se zastavením mob. exekuce na motor jako na příslušenství věci nemovité (§ 252. ex. ř.). Ač G. A. prohlásila se záporně, byla přes to mob. exekuce zastavena a reální řízení dražební odloženo až do právoplatného rozhodnutí otázky, zda motor tvoří příslušenství vyhořelého mlýna. G. A. podala rekurs proti zastavení mob. exekuce, ale rekursním soudem rozhodnuto, že motor zabavený je příslušenstvím zabaveného mlýna a mob. exekuce správně tedy zastavena. Toto usnesení vešlo v moc práva. K zakročení obč. záložny v Z. obnoveno řízení dražební o mlýn a termin dražební ustanoven na 6. února 1904. G. A. o tomto roku specielně uvědomena nebyla. Mlýn vydražila obec B. i s motorem za 7510 K. Rozvrhovým usnesením přikázáno nejv. podání, vyjma malé části na daně připadnuvší, obč. záložně v Z. na její pohledávku, s níž z části ještě propadla, ač obdržela sumu pojistnou celou. Usnesením z 9. listopadu 1904 bylo nejv. podání soudně deponované k výplatě poukázáno. Dne 17. listopadu 1904 podala fa G. A. žalobu na obč. záložnu v Z., pravíc, že vznáší odpor (§ 37. ex. ř.) proti exekuci na patřící jí motor benzinový a žádajíc prohlášení exekuce té za nepřípustnou a nález, že žalovaná záložna je povinna 1400 K z nejv. podání jí k vybrání ponechati nebo svoliti k vyplacení toho obnosu, jako části poměrně vypadající dle odhadu a nejv. podání z téhož na motor. Žaloba odůvodněna tím, že posud není splaceno z kupní ceny celkem 1300 K již splatných, žalobnice tedy oprávněna užiti svého práva vlastnického.
Žalovaná záložna namítla: 1. nepříslušnost exekučního soudu, 2. opožděnost žaloby, protože nárok nebyl dle § 170. č. 5. ex. ř. při dražbě ohlášen, 3. res judicata, protože rozhodnutím rek. soudu z 12. října 1903 proti rekursu žalobnice uznán motor za příslušenství mlýna a naň oddělená exekuce nepřipuštěna, 4. že žalobnice vzdala se svého práva disposičního a vlastnictví k motoru tím, že svolila k spojení jeho s mlýnem jako věci hlavní a tím, že pak sama exekuci na motor jako věc cizí vedla, 5. že je tu obchod splátkový a tudíž podmínkou zrušení kupu a vrácení motoru je náhrada splátek splacených, což se compensando uplatňuje (§ 2. zák. ze 27. dubna 1896, č. 70 ř. z.).
v
Žalobnice uvedla, že není ochotna splátky vrátiti, ježto náhrada za opotřebení motoru, k níž dle smlouvy je zavázána M. V., vyčerpává splátky splacené a změnila petit žalobní vzhledem k tomu, že 9. listopadu bylo nejv. podání k výplatě poukázáno, aby žalovaná záložna byla odsouzena k zaplacení náhrady 1400 K za motor více stržených.
Svědek a znalci uvedli, že motor ve vyhořelém mlýně měl
cenu 500—600 K.
I. soud žalobu zamítl z těchto
důvodů:
1. K rozhodnutí sporu tohoto soud pokládá se za příslušný ve smyslu § 17. ex. ř. Nároky vlastnické nutno dle § 170. ex. ř. nejpozději při dražbě ohlásiti a dražbu s průkazem podané žaloby nechati odložiti. Nestala-li se taková ohláška, nutno nároky ty provésti sporem, jehož předmětem jest nyní nejvyšší podání (místo věci). Spor tento je sporem o nejvyšší podání ve smyslu motivů k § 170. č. 5. ex. řádu. Znění § 17. ex. ř. dá se vyložiti dle pojetí slůvka »a« mezi slovy »za řízení exekučního« a »za příčinou jeho« buď pro příslušnosť soudu exekučního nebo proti. Pojme-li se slůvko ono conjunktivně, nebyl by soud tento příslušným od doby liquidace, neboť tou je dražební řízení ve smyslu § 74. ex. ř. řízení skončeno a patřil by spor před obecně příslušný soud. Ale pro toto rozeznávání není vnitřního důvodu a i úmysl zákonodárce z motivů patrný svědčí pro výklad opačný, neboť neklade se tam váha na moment ukončení řízení dražebního, naopak hledí sek tomu, aby spory řečené a z vedení exekuce vzešlé vyřízeny byly při koncentrovaném fóru soudce exekučního, jenž jednak je odborníkem, informován a má materiál spisový po ruce. Sluší proto vykládati slůvko »a« § 17. ex. ř. disjunktivně a tvrditi, že i po liquidaci (cf. § 232., 258. ex. ř.) sluší soudci exekučnímu rozhodovati spory ve smyslu motivů k § 170. č. 5. ex. ř. o nejvyšší podání.
2. Opožděnost žaloby pro neohlášení nároku při roku dražebním není dána. Dle motivů k § 1705. ex. ř. nelze nárok neohlášený jen vzhledem k nemovitosti k platnosti přivésti a není tím stanovena jeho absolutní ztráta, lze ho obrátiti na nejvyšší podání. Neboť § 1705. ex. ř. chtěl zákon chrániti jen vydražitele.
3. Námitka, že rozhodnutím rek. soudu o tom, že motor tvoří příslušenství mlýna, je praejudikováno právo žalobnice, není místná, neboť soud rozhodl tu jen otázku, tvoří-li motor příslušenství mlýna, ale nerozhodl nikterak otázku, kdo je vlastníkem motoru (cf. § 252. ex. ř. a § 294.— 297. obč. z. a c. § 37. ex. ř.
4. Praejudicialní pro spor o nejvyšší podání (dle původního petitu) je otázka vlastnictví k motoru. Dle znění cit. závěrečného listu vyhradila si žalobnice vlastnictví k motoru do zaplacení a vymínila si za určitých podmínek s motorem disponovati; odevzdala pak motor, který byl s její svolením s mlýnem spojen.
Tím však, že nějaká věc se stala příslušenstvím věci jiné, ne- přechází její vlastnictví, to by byl zvláštní způsob nabývací, jejž zákon nezná a k nabytí vlastnictví tradicí věci vedlejší potřebí srovnalé vůle stran.
Ale spíše záleží tu na výkladu závěrečného listu a vůle stran. V odst. 5. téhož vyhražuje si žalobce vlastnictví do zaplacení, v odst. 6. uvádí se pak případy, v kterých je žalobnice oprávněna od smlouvy odstoupiti a motorem disponovati. První podmínka zní suspensivně pro nabytí práva vlastnického mlynářkou M. V., podmínky v odst. 6. jsou však resolutivní a jsou v první řadě položeny kupní smlouvě a jejím účinkům. Není ovšem také dalek výklad ten, že odst. 5. obsahuje všeobecnou výhradu vlastnictví jako dies ad quem, dobu totiž, do které může žalobnice za podmínek odst. 6. užíti svého práva k odstoupení od smlouvy a rescindovati účinky kupu i převodu vlastnictví. Tomuto výkladu (výmince toho smyslu, že sice vlastnictví na M. V. hned odevzdáním přejde, ale je závislé na resol. výmince, že nenastane žádný z případů odst. 6. záv. listu a žalobnice své výhrady neužije), svědčilo by chování samé žalobnice: ona nechala motor jako věc cizí zabaviti. Ale tento výklad nelze přijmouti, ježto znění záv. listu samo spíše svědčí podmínce suspensivně a není důkazů pro úmysl stran pro výminku resolutivní. Lze tedy míti za to, že vlastnictví žalobnici zůstalo.
Původní petit žalobní byl vlastnický, modifikovaný ve smyslu motivů k § 170. č. 5. ex. ř.; ale tím, že nejv. podání bylo zatím vydáno, stal se tento petit bezúčelným, a změněný petit, aby obč. záložna zaplatila 1400 K, je již petitem obligačním (obligatio ex variis figuris causarum). Pro původní petit, je žaloba opožděna, k odůvodnění změněného petita však nestačí pouhý důkaz vlastnictví k motoru a skutečnost, že i větší tím snad útržek dostal se žalované zástavní věřitelce.
K ochraně nároků věcných je poskytnut prostředek dle § 37. ex. ř. Kdo ho zmešká a žaloby do skončení exekuce nepodá, může jen žalobou o obohacení nastupovati, pokud tu jsou její podmínky nebo žalobou náhradní (§ 1295. obč. z.). Pro poslednější žalobu nebylo ničeho uvedeno, ani zaviněná ani kausální souvislost ani škoda nedokázána. Na dlužníka by mohl sice vlastník motoru nastupovati o obohacení, neboť u něho jsou ev. všecky podmínky žaloby dle § 1435. obč. z. (condictio sině causa): obohacení jeho ušetřením zaplacení dluhu z vlastního, škoda vlastníka i bezdůvodnosť obohacení. Ale právo naše nedalo žaloby té proti hypot. nebo vymáhajícímu věřiteli. Není tu obohacení t. zvětšení majetku hyp. věřitele, on jen pohledávku svou dostal, není tu obohacení bezdůvodného, důvodem přijetí peněz je pohledávka a hypotéka.
Avšak nemohla by ani v případě, že by žaloba byla i proti žalované přípustná, žalobnice po hyp. věřitelce žádati více nežli po dlužnici, ježto by ona mohla spor dlužnici ohlásiti a použiti i námitek z její osoby plynoucích, zejmena námitek z § 2. zákona splátkového v našem případě. Ježto pak žalující firma prohlásila, že není ochotna splátky vraceti, musila by býti žaloba i v tom případě pro tentokráte zamítnuta.
Odvolací soud potvrdil rozsudek z těchto
důvodů:
Žaloba jest prima facie žalobou ve smyslu § 37. ex. ř., ale tato je přípustná jen pokud exekuce trvá. Po příklepu a po rozdělení nejv. podání nelze již o exekuci mluviti. Ovšem nárok žalobce na část nejv. podání o sobě tím by nebyl ztracen, jen kdyby jinak vůbec a zvlášť proti žalované byl objektivným právem odůvodněn. Tomu však tak není. Žalovaná záložna nabyla práva zástavního k motoru bona fide dle stavu knihovního a proto, že výhrada vlastnictví nebyla označena, tím že tento byl s mlýnem jako pertinence spojen, jak to bylo rozhodnutím soudu rekursního z 12. října 1903 vyřčeno. Nabyla-li záložna práva zástavního, je oprávněna ze zástavy žádati uspokojení a nemůže býti donucena, čásť své pohledávky žalobnici vydati. Díl útržku, který žalobnice požaduje, není ani jistý ciferně a nelze ho zjistiti již, ježto motor nebyl zvlášť prodán. Ostatek tím, že svolila žalobnice k spojení motoru s mlýnem a naň exekuci vedla, dala na jevo, že nečiní nároku na výhradu svého vlastnictví.
Nejvyšší soud potvrdil odvolací rozsudek z těchto
důvodů:
Dovolání opírající se jedině o důvod č. 4. § 503. c. ř. s. nelze uznati za oprávněné.
Odvolací rozsudek jest opodstatněn důvody k němu připojenými a dotčenými důvody I. stolice: Aby si zachovala svůj nárok vlastnický na sporný motor benzinový, měla žalobnice v čas podati odpůrčí žalobu dle § 37. ex. ř. a pakliže činila nárok na část nejvyššího podání, motoru se týkající, nárok ten dle § 170., č. 5 ex. ř. v čas opověděti. Jako žaloba odpůrčí byla tato žaloba podána opožděně po ukončení exekuce, takže po rozvrhu jest petit, aby uznáno bylo právo vlastnické k motoru a exekuce prohlášena za neplatnou, bezpodstatný a pochybený.
Pokud však v žalobě činěn nárok na onu část nejv. podání, která připadá na motor, resp. žádána náhrada dotyčného obnosu části 1400 K, žádost ta, jak v rozsudcích nižších stolic správně vyloženo, není odůvodněna, ježto opověď ve smyslu naznačeném se nestala, motor jako příslušenství mlýna prodán, takže žalovaná byla oprávněna, žádati ukojení z celého nejv. podání. Okolnost, že firma vlastnictví si vyhradila, případným poznamenáním nebyla vyznačena, naopak z toho, že na motor vedla exekuci a že připustila, aby s mlýnem pevně byl spojen, aniž by označen byl jako její vlastnictví, bylo lze souditi, že nepoužívá výhrady vlastnictví, a ježto tu není podmínek obohacení žalované, která dosud ještě s částí svého pohledávání na prázdno vychází, slušelo dovolání zamítnouti.
(Nal. nejv. s. z 7. června 1905, č. 7520.)
Soud. adj. Čížek.

Citace:

Případ z exekučního řádu.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1906, svazek/ročník 15, číslo/sešit 3, s. 163-168.