NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3757.

Soupis předválečných rent:* Nárok na dodatečné označení cenných papírů ve smyslu § 10, odst. 2 nařízení č. 126/1919 nepřísluší ani cizinci ani čsl. příslušníku, když v rozhodné době v tuzemsku vůbec nedleli.
(Nález ze dne 17. června 1924 č. 8851).
Věc: J. G. ve V. a J. P. v Ž. (adv. Dr. Oskar Schick z Varnsdorfu) proti ministerstvu financí (min. místotaj. Rossi) o dodatečný soupis a označení předválečných rent.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: St-lé, kteří jsou oba čsl. příslušníky a z nichž J. G. bydlí ve Varnsdorfu a J. P. v Žitavě, žádali v prosinci 1920 za povolení dodatečného soupisu a označení pro cenné papíry, jež koncem r. 1920 přenesli ze Saska do tuzemska. Papíry ty sestávaly jednak z předválečných rent, jednak z papírů jinakých. Co do papírů jinakých bylo jim dodatečné označení oddělenými výnosy revisního odboru min. fin. povoleno s podotknutím, že soupisem nejsou st-lé povinni.
Co do rent byly však žádosti st-lů nař. rozhodnutím zamítnuty s odůvodněním, že jde o papíry dovezené z ciziny, které nebyly přihlášeny k soupisu, aniž nabyty za peníze k soupisu přihlášené, aniž patřily cizinci, který v době soupisu zdržoval se v tuzemsku méně než jeden rok (§ 10, odst. 2 nař. z 12. března 1919 č. 126 Sb.).
O stížnostech do těchto rozhodnutí uvážil nss toto:
Dle § 2 nař. č. 126/1919 podléhají a) soupisu a označení všechny cenné papíry (vyjímajíc válečné půjčky a pokladniční poukázky Rakousko-Uherské banky), pokud se nalézají na území čsl. republiky, b) jen soupisu 1. cenné papíry uložené v cizině a patřící příslušníkům čsl. republiky dlícím na jejím území neb osobám zdržujícím se nejméně jeden rok na tomto území, 2. dále prozatímní listy a cenné papíry, které v době soupisu byly upsány a přiděleny, k jichž vydání bylo dáno státní svolení, které však dosud efektivně vydány nejsou. Cenné papíry uvedené pod písmenou b) podléhají označení teprve po přenesení do tuzemska dle ustanovení § 10.
Paragraf 10 téhož nařízení obsahuje tato ustanoveni:
Odst. 1.: Pozdější označení po uplynutí doby všeobecného soupisu povoliti může ministr financí, po případě úřad jím k tomu zmocněný, a to na průkaz, že strana skutečně nemohla dostáti včas své soupisové povinnosti.
Odst. 2.: Nekolkované cenné papíry nacházející se v cizině, které se stávají poplatnými dle tohoto nařízení přenesením do čsl. republiky, jest povinen majitel neb uschovatel dáti označiti (okolkovati) do 8 dnů po přenesení do tuzemska. Toto dodatečné označení při přenesení papírů do tuzemska povolí se jen tenkráte, prokáže-li osoba předkládající papír potvrzeným soupisovým seznamem, že papír k řádnému soupisu byl přihlášen, pokud se týče, že papíru nabyla až po 12. března 1919 za peníze k soupisu přihlášené nebo že v době soupisu nebyla příslušníkem čsl. státu a nedlela v něm déle jednoho roku.
St-lé dovolávají se předem odst. 1. cit. § 10 dovozujíce, že odstavec ten dává zcela všeobecné zmocnění k povolení dodatečného označení cenných papírů a že tedy je dodatečné označení zásadně přípustno i tam, kde včasné soupisové povinnosti nebylo vyhověno. Tyto vývody jsou mylné. Neboť, jak ze znění uvedeného odst. 1. jasně vysvítá, jedná odstavec ten o případech, kde tu soupisová povinnost byla. Avšak takové povinnosti v daném případě dle shora "uvedených ustanovení nebylo. Neboť dotyčné papíry nenalézaly se v době soupisu na území čsl. republiky, st-1 P. pak tu vůbec nedlel a st-lka G. nebyla tehdy ani vlastnicí ani držitelkou těch papírů, poněvadž je dle vlastního údaje obdržela od otce (P.) darem teprve dne 13. září 1919.
Jde tedy pouze o otázku, mohou-li se st-lé právem domáhati toho, aby na jejich renty bylo použito ustanovení odst. 2. cit. § 10. Na otázku tu nutno odpověděti záporně. Neboť, jak vidno z cit. svrchu poslední věty § 2 nař. č. 126/1919 (»Cenné papíry uvedené pod písmenem b) podléhají označení teprve po přenesení do tuzemska dle ustanovení § 10«), jest druhý odst. § 10 pouze provedením této věty a obsahuje důsledkem toho specielní ustanovení o papírech, dovezených z ciziny, a to právě se zřetelem na zmíněnou včtu.
Podle poslední věty tohoto druhého odst. § 10 přísluší nárok na dodatečné označení pouze cizinci, který se v tuzemsku v rozhodné době zdržoval, ale méně než rok, takže nepodléhal soupisu co do cenných papírů, jež měl v cizině. Ustanovení toto znamená tedy zároveň jisté rozšíření předpisů nařízení č. 126/1919, neboť cizinec takový, který tu nebyl nejméně jeden rok, nepodléhal co do papírů uložených v cizině ani soupisu a jemu se tedy nyní ukládá povinnost, aby při dovozu do tuzemska dal své papíry okolkovati. Ustanovení to souvisí s posl. odst. § 7 téhož nařízení, dle něhož měli cizozemci, meškající v tuzemsku kratší dobu než jeden rok, doložiti tuto okolnost v seznamu soupisovém průkazem o své státní příslušnosti.
Uvedený výklad 2. odst. § 10 je potvrzen také ustanovením § 15, odst. 3 téhož nařízení, dle kterého na cenné papíry dle § 2, lit. b) č. 1 pouze sepsané je dovoleno konati výplaty jen v tom případě, že byly dodatečně označeny dle § 10.
Poskytuje tedy poslední věta 2. odst. § 10 nárok cizinci, který tu v době soupisu sice meškal, nikoli však nejméně jeden rok. Ustanovení to má na mysli pouze cizince a nevztahuje se na čsl. příslušníky, neboť tito měli dle § 2, lit. b) č .1, své cenné papíry uložené v cizině sepsati i tehdy, když tu v době soupisu dleli dobu sebe kratší, a mohli se pak při dovozu papírů do tuzemska vykázati soupisovým seznamem.
Dle toho nepřísluší tedy nárok na použití § 10, odst 2, nař. č. 126/19 ani cizinci ani čsl. příslušníku, když v rozhodné době v tuzemsku vůbec nedleli.
Poněvadž st-1 P. se v době soupisu v tuzemsku vůbec nezdržoval, nepřísluší mu dle uvedeného nárok na použití zmíněného odst. 2 § 10. Co se pak týče st-lky G., tu nutno uvésti, že v době soupisu bydlela v tuzemsku a byla tudíž povinna k soupisu ve všeobecné lhůtě a to i co do papírů nalézajících se v cizině. Ona však papíry ty tehdy ještě neměla, nýbrž obdržela je dle vlastního údaje teprve v září 1919. U ní mohlo by se tedy jednati pouze o další, v cit. § 10, odst. 2 rovněž zmíněný případ, totiž o to, že renty nabyla po 12. březnu 1919 za peníze k soupisu přihlášené. To však st-lka netvrdí, naopak udává sama, že renty ty obdržela od otce darem. Nemůže tu tedy jíti o papíry nabyté za peníze k soupisu přihlášené.
Bylo proto stížnosti zamítnouti jako bezdůvodné.

Citace:

č. 3757. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 115-117.