Č. 3565.

Učitelstvo: I. K výkladu pojmu »vlastní působiště« podle § 10, odst. 2 zák. č. 274/1919. — II. Výnosy školských úřadů povahy všeobecné o dietách pro učitele veř. škol, národních mohou vzhledem k § 10, odst. 2 zák. č. 274/1919 míti závazný význam jen potud, pokud na učitelstvo aplikují předpisy v tomto směru platící pro státní úřednictvo.
(Nález ze dne 6. května 1924 č. 8053).
Věc: J. V. v D. (adv. Dr. Viktor Říha z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o diety, cestovní výlohy a stěhovací náklady.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Dekretem z 20. května 1920 přidělila oškr v T. st-le, definitivního učitele v D., na dobu potřeby službou na obecnou školu v M. a pověřila ho správou této školy. Odvolacím dekretem téže oškr-y ze 24. srpna 1921 byl st-l zbaven dnem 31. července 1921 povinnosti vyučovati na obecné škole v M. a vésti její správu; zároveň byl vyzván, aby se dnem 1. srpna 1921 přihlásil u správy obecné školy a míst. škol. rady v D. k nastoupení služby na svém definitivním místě.
Dne 4. září 1921 zažádal st-l u zškr-y za poukaz zákonitých diet za dobu ode dne 20. dubna 1920 do dne 31. července 1921, ztrávenou působením na obecné škole v M. s odvoláním na § 10 paritního zák., přihlížejíc k tomu, že tam byl jen »přidělen na dobu potřeby«, pak zase přidělen na své »definitivní místo« v D., že z definitivního svého služebního místa v D., kde jest ženat a bydlí ve vlastním domě, musil denně docházeti do M. k vyučování, kterýchžto docházek bylo celkem 242, že při přidělení na neurčitou dobu a při poměrech bytových bylo stěhování do M. vyloučeno a že se musil v M. stravovati.
Výn. z 27. března 1922 zškr tuto žádost za přiznání diet zamítla z těchto důvodů: »Dle ustanovení § 10, odst. 2 zák. č. 274/1919 přísluší nárok na pravidelné diety učiteli při služebním výkonu mimo vlastní působiště. Dekretem oškr-y z 19. května 1920 byl však žadatel přidělen službou obecné škole v M. a zároveň pověřen správou její, čímž mu bylo přikázáno nové místo služební. Přidělení jeho k této škole schváleno bylo výn. zškr-y 30. září 1920. Na základě výnosu mšano z 22. června 1921 č. 2632 pres. nemá jmenovaný učitel nároku na náhradu cestovních výloh za docházku z bydliště do úředního místa, ježto vzdálenost z Ď. do M. činí méně než 2 km. Avšak také z příčiny vedení dvojí domácnosti nemá jmenovaný podle výn. zmíněného min. z 25. dubna 1921 č. 1565 nároku na diety, ježto po dobu přidělení do M. nežil úplně odloučeně od své rodiny. Ježto pak byv z příčin služebních přidělen škole m-cké získal hmotné výhody, resp. odškodnění tím, že jsa zároveň pověřen správou školy, nabyl nároku na substituční příplatek a tudíž na vyšší služební požitky, nebylo by lze přiznati mu stěhovacích výloh podle normálu stěhovacího (dekret dv. komory z 30. září 1804 č. 29.311). oč ostatně ani nežádal.«
St-lův rekurs uplatmrící zase jen nárok na přiznání diet, zamítlo mšano nař. rozhodnutím z důvodů rozhodnutí zšr-y.
Stížnost k nss-u namítá:
1. Pokud jde o přiznání diet, spočívá zamítající výrok na nesprávném právním názoru, jakoby se dočasné služební místo st-lovo v M. bylo stalo st-lovým vlastním působištěm, resp. nebylo místem »mimo vlastní působištč« st-lovo. Ve skutečnosti však vlastním působištěm st-lovým bylo jenom jeho definitivní místo učitele v D. na tak dlouho, dokud nenabude definitivního místa jiného buď cestou konkursu nebo přeložením z rozhodnutí zškr-y ze služebních příčin nařízeným. Za takové přeložení ze služebních příčin, které nastává z pravidla, stal-li se učitel na dosavadním místě nemožným, nelze považovati přidělení oškr-ou, třebas je zškr schválila, zvláště děje-li se na dobu potřeby, tedy přechodně, než místo uprázdněné řádně se obsadí. Tak rozuměti jest normě 2. odst. § 10 paritního zák. přiznávající nárok na diety. Ostatně nař. rozhodnutí samo uznávajíc existenci nároku st-lova na substituční příplatky, doznává, že šlo jen o substituci. — —
Nss uvážil:
Úřad odepřel st-li uplatňované jím nároky po rozumu § 10 zák. z 25. května 1919 č. 274 Sb. jediné z důvodu, že služební výkon st-lův byl služebním výkonem v jeho vlastním působišti. K tomuto právnímu názoru dospěl úřad z předpokladu, že v přidělení k službě na obecné škole v M., spojeném s pověřením správou školy, a nařízeném oškr-ou se schválením zškr-y, prý spočívá přikázání nového místa služebního. Jen tento zákonný předpoklad jest tu na sporu. Po názoru nss-u však vytčený právní náhled úřadu jest mylný a stížnost, která to uplatňuje, důvodná. Neníť sporu o tom, že st-l před svým přidělením do M. v důsledku svého definitivního dosazení měl jediné vlastní působiště D., jakožto učitel na tamní obecné škole. Změna tohoto působiště by byla mohla nastati jen jmenováním nebo přesazením podle § 16 zák. ze 24. ledna 1870 č. 18 mor. z. z., změněného zák. ze 26. září 1884 č. 77 mor. z. z., neb přikázáním podle zák. z 29. října 1919 č. 605 Sb.
O žádný takový případ zde nejde, neboť nebylo použito výrazů v těchto zákonech uvedených. Pak zůstal však D. i nadále vlastním působištěm st-lovým. Když však úřad přes to vycházel z právního názoru, že vlastním působištěm st-lovým byla škola v M., na kterouž byl toliko na dobu potřeby přidělen se zachováním svého dosavadního stanoviště, jest jeho výrok v rozporu se zákonem a slušelo — o dalších námitkách stížnosti ani neuvažujíc — nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss, i jest nyní na úřadu, jemuž bude znovu rozhodnouti, aby uvážil, zdali dána jest další námitka uplatňovaného nároku po rozumu cit. § 10, totiž předpoklady obdobného nároku státních úředníků, při čemž jakékoli zvláštní výnosy správy vyučovací mohou býti vodítkem jen, pokud aplikují, jak zákonem stanoveno, právní předpisy platící pro státní úředníky na učitelé národních škol.

Citace:

č. 3565. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1198-1200.