NPD documents search: Právník, 65 (1926) - Bylo-li objednáno výslovně tokajské víno "szamorodenské", dodáno však víno neodpovídající této značce, třebas také z kraje tokajského, běží o aliud, i neplatí čl. 347 obch. zák.

Č. 7289.

Zdravotnictví: Politický úřad může porodní asistentce, která byla trestním soudem odsouzena pro únos dítěte, podle § 30 trest. zák. odníti navždy oprávnění provozovati babickou praxi.
(Nález ze dne 22. května 1928 č. 12535/27).
Věc: Marie N. v Praze (adv. Dr. Vladimír Domorázek z Prahy) proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o zákaz výkonu babické praxe.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítlo žal. ministerstvo v cestě instanční odvolání, jež st-lka podala z výměru magistrátu hl. m. Prahy z 1. července 1924, kterým jí na základě hlavy I. odst. IV. (správně IV. instrukce k I. dílu), § 7 zdrav. normativu z 2. ledna 1770 a na základě § 30 tr. zák. odňato navždy oprávnění provozovati babickou praxi, poněvadž byla pravoplatným rozsudkem zem. trest. jako porotního soudu v Praze odsouzena pro zločin únosu dítěte; dále zamítlo žal. min. odvolání st-lčino z výměru zsp-é v Praze z 5. prosince 1924, kterýmž nevyhověno její žádosti, aby jí bylo prozatím až do rozhodnutí o obnově shora uvedeného trestního řízení povoleno vykonávati babickou praxi.
O stížnosti uvážil nss toto:
Výrok o odnětí oprávnění vykonávati babickou praxi opřelo žal. min. stejně jako to učinily obě nižší instance, o ustanovení hlavy I. odst. IV. (správně IV. instr. k I. dílu), § 7 zdrav. normativu z 2. ledna 1770 a o § 30 tr. zák. Po této stránce stížnost neobsahuje žádných námitek, zejména nenamítá, že by z ustanovení těch nevyplývalo oprávnění polit. úřadů, odnímali porodním asistentkám jejich oprávnění k výkonu babické praxe za podmínek tam uvedených. Neměl proto nss důvodu právní názor žal. úřadu v tomto směru přezkoumávati, zvláště když v souhlasu s usnesením svého odborného plena ze 16. dubna 1928 vycházel z názoru, že již z ustanovení § 30 tr. z. vyplývá příslušnost politického úřadu zakázati porodní asistence za podmínek tam uvedených výkon babické praxe.
St-lka v tomto směru vytýká pouze, že trestní čin, pro nějž byla odsouzena, není v žádné souvislosti s výkonem její praxe babické, a dále, že nař. rozhodnutí trpí vadností, poněvadž úřad nepřihlédl k námitce st-lčině, že následkem odsouzení Hedviky D. pro falešné svědectví, vydané v trestním řízení proti ní provedeném, podala žádost o obnovu trest. řízení.
Pokud jde o prvou námitku, dlužno na to poukázati, že otázka, zda čin, pro nějž st-lka byla odsouzena, t. j. únos novorozeného dítěte, stal se v souvislosti s výkonem st-činy praxe babické, čili jinými slovy, zda st-lka právě proto, že vykonává praxi babickou, mohla snáze než kdo jiný únos onoho dítěte provésti, a dále, zda právě proto, že vykonává praxi babickou, jest obava, že by při výkonu této praxe mohla podobný čin opakovati, jest otázkou skutkovou, kterou může nss přezkoumávati pouze s hlediska § 6 zák. o ss.
St-lka uplatňuje vadu řízení, namítajíc, že úřad nevzal zřetele na její námitku, že podala žádost za obnovu trest. řízení proti ní provedeného. Leč v tom nss žádnou vadu řízení neshledal. Podle § 30 tr. z., — na němž nař. rozhodnutí jest založeno — jest předpokladem pro řízení o odnětí živn. oprávnění prohlášení rozsudku. Že v daném případě trestní rozsudek proti st-lce byl prohlášen, ba dokonce že se stal pravoplatným, to st-lka nepopírá. Ale pak okolnost, že zahájila kroky, aby rozsudek ten v cestě obnovy byl zrušen, nemohl na zahájení řízení správního dle § 30 tr. z. míti vlivu. Teprve kdyby si st-lka skutečně vymohla zrušení trestního rozsudku v cestě obnovy, mohla by okolnost tato býti důvodem také pro obnovu řízení správního. Dokud se to však nestalo, nemusil žal. úřad k žádosti st-lčině za obnovu řízení trestního přihlížeti a není proto také vadou řízení, jestliže k žádosti té nepřihlížel.
Ježto pak st-lka jiných vad řízení ani rozporu se spisy nevytýká a nss také neshledal, že by se takové závady byly sběhly, zbývá již jen otázka, zda úsudek žal. úřadu, že st-lka následkem odsouzení pro zločin shora uvedený stala se nespolehlivou u výkonu babické praxe, t. j. že jest obava, že by při výkonu této praxe podobný čin mohla opakovati, jest logicky možný.
Z povahy výkonu babické praxe plyne, že rodička a dítě bývají v době porodu často svěřeny výhradně péči porodní asistentky a že tedy pomocnice tato má daleko větší možnost s novorozeným děckem samovolně nakládati, než jiná osoba, při porodu nezaměstnaná. Tato okolnost připouští zajisté úsudek, že pomocnice, která již jednou na novorozeném děcku dopustila se zločinu únosu, zůstává i nadále náchylnou opětně zneužíti situace, plynoucí z jejího postavení, k nedovolené manipulaci s novorozeným dítětem. Jestliže tedy za tohoto stavu věci úřad v daném případě dospěl k závěru, že mezi činem, pro nějž st-lka byla odsouzena, a výkonem její praxe babické příčinná souvislost jest dána, a že proto jest povážlivé ponechati jí nadále oprávnění praxi tuto výkonávati, nelze uznati, že by závěr ten trpěl nějakou nelogičností. Druhým výrokem nař. rozhodnutí, jejž st-lka napadá, zamítnuta byla její žádost, aby jí oprávnění výkonu babické praxe bylo prozatím ponecháno, až do vyřízení žádosti její za obnovu řízení trestního. — Žádosti, jež touto částí nař. rozhodnutí byla zamítnuta, domáhala se tedy st-lka, aby provedení výměru magistrátu hl. m. Prahy z 1. července 1924, kterýmž jí výkon babické praxe byl zakázán, bylo odloženo. Podle § 93 odst. 1 úřední instrukce pro úřady okresní, vydané min. nařízením ze 17. března 1855 č. 52 ř. z. mají opatření, vydaná v zájmu veřejném — a o takové v daném případě šlo — býti provedena i během lhůty rekursní, tedy ihned. Z této zásady připouští cit. ustanovení v odst. 2 výjimku potud, že odklad tohoto výkonu může býti povolen tam, kde povaha věci odklad takový připouští a kde by straně okamžitým výkonem vzešla nenahraditelná a neodčinitelná škoda. Žal. úřad zamítnuti žádosti st-lčiny odůvodnil poukazem na to, že se stanoviska veř. zájmu jest nepřípustno, aby osoba pro zločin únosu pravoplatně potrestaná směla, byť i jen dočasně, vykonávati babickou praxi, neboť jest stále plně odůvodněna obava, že by daného jí povolení mohla zneužíti. Tím tedy zřejmě vyslovil, že povaha věci požadovaný odklad nepřipouští, a opřel tedy po stránce právní své rozhodnutí o důvod zákonný. Že pak po stránce skutkové zjištění, jehož tu žal. úřad použil, není ani vadným, ani nelogickým, bylo dovoděno již shora.

Citace:

č. 7289. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 698-700.