NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 21 (1912) - Několik poznámek ku článku Kollise § 113 a 392 tr. ř.

Praktické případy.

Rodičové, kteří dali syna na studie, nejsou povinni jej tam ze svého vydržovati přes počet let, k dovršení studií normálně potřebných.

Právník A. žaloval své rodiče na vydání svého jmění 960 K. Žalovaní namítali, že vydali jmění to na studia, nedbalostí žalobce prodloužená a na zapravení jeho mimořádných dluhů.
Veškeré tři stolice žalobu zamítnuly.
Důvody III. stolice:
Dovolateli dlužno připustiti, že dle §§ 141, 143, 149. a 150. ob. z. nesmí otec, který vede správu jmění dětí, které jsou pod jeho mocí otcovskou, potud sáhnouti na jejich kmenové jmění i za účelem tím, aby zaplatil útraty výživy a vychování, pokud stačí ku zaplacení výživy vlastní jeho jmění a jmění ostatních pokrevních příbuzných, kteří jsou dle zákona povinni k alimentaci.
Sáhnouti na kmenové jmění dětí k takovému účelu bylo by i tehdy, kdyby tu nebylo majetných pokrevních příbuzných, povinných k alimentaci podle analogie § 220. obč. zák., přípustno jen se svolením úřadu vrchnoopatrovnického.
Také jest správné, že v případě tomto musí žalovaní, třeba že nebyli povinni poskytnouti žalobci vzdělání vysokých škol, jakmile jej sami buď pro právnickou dráhu životní určili, aneb vlastní jeho volbu povolání schválili, sami ze svého zapravovati útraty s tím nutně spojené, aniž by proto směli sáhnouti na jeho jmění kmenové.
Avšak jisto jest, že žalobce odbyl zkoušku maturitní již v roce 1900. Studia právnická, kterým se věnoval, trvají pak 4 léta a kdyby se měl pro složení přísných zkoušek povoliti další jeden rok — 5 roků.
Žalobce by byl tudíž do 21. dubna 1905, kterého dne, jak zjištěno, dosáhl fysické zletilosti, mohl míti studia ukončena a zkoušky odbyté.
Jest však jisto, že dodnes nesložil ani první státní zkoušku.
Žalovaným nemůže za takovýchto okolností uložena býti povinnost, poskytovati toliko ze svého náklad potřebný na zdlouhavá studia žalobcova a na jeho výživu také ještě za dobu ode dne 21. dubna 1905 potud, pokud nebude prokázáno, že žalobce nemá žádné viny na tom, že, ač nabyl zletilosti, není ještě s to, sám výživu si zjednati.
Takovýto důkaz však žalobce ani nenabídl.
Naproti tomu musil sám doznati, že za něho žalovaní od té doby, co se stal zletilým, neméně než 2407 K 72 h vydali; žalobce doznal dále, že pod záminkou, že potřebuje obnos jako zkušební taxu, obdržel od žalovaných 570 K, s nimiž odešel do jistého lázeňského místa, kamž mu rodiče dle udání svého, jež popřeno nebylo, ještě další obnosy 50 K a 440 K poslali.
Jest zřejmo, že žalobcovu otci, v jehož rukou ponechána byla správa jmění žalobcova také po jeho zletilosti, nemohlo býti zabráněno, aby ku takovýmto neobyčejným výdajům, jež nepatří do kruhu závazků rodičů povinných k alimentaci, použil v prvé řadě jmění žalobce sama.
K tomu nebylo více zapotřebí, hledíc ku zletilosti žalobcově, zmocnění opatrovnického úřadu, avšak také ne výslovného souhlasu žalobcova, poněvadž on to byl, který peníze požadoval, obdržel a jich použil.
Sáhnutí na jeho jmění jest tudíž správným aktem zcela samozřejmým, který vyžadoval stav věci.
(Rozh. z 13. listopadu 1907, č. 11861.)
J. B.

Citace:

Rodičové, kteří dali syna na studie, nejsou povinni jej tam ze svého vydržovati přes počet let, k dovršení studií normálně potřebných.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1908, svazek/ročník 17, číslo/sešit 3, s. 134-135.