NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 1

Č. 10783.

Zaměstnanci veřejní: * Podmínkou nároku na diety pro dvojí domácnost ve smyslu usnesení ministerské rady z 22. ledna 1919, 19. července 1919 a 9. prosince 1919 o stěhovacích výlohách a dietách není, aby zaměstnanec žil od své rodiny úplně odloučeně.
(Nález ze dne 18. října 1933 č. 17170.)
Věc: Jaroslav Z. ve S. proti ministerstvu financí o diety z důvodu vedení dvojí domácnosti.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem fin. ředitelství v Opavě ze 14. ledna 1930 byl st-l jako berní adjunkt přeložen od berního úřadu ve S. k bernímu úřadu ve F. na státní útraty a nastoupil zde službu dne 31. ledna 1930. Výnosem téhož ředitelství ze 4. února 1930 byl st-l zpraven, že jeho žádost o zrušení přeložení nařízeného výnosem ze 14. ledna 1930 se ze služebních důvodů zamítá, že se však st-li dovoluje, aby denně z M. jezdíval.
Žádost st-lovu, podanou dne 18. února 1930, o diety pro dvojí domácnost ve smyslu výnosu min. fin. z 20. listopadu 1923 č. 134124/ 12951/23—VII/20 zamítlo fin. ředitelství v Opavě výnosem z 2. dubna 1930 s odůvodněním, že st-lova manželka má výdělečné zaměstnání v dosavadním bydlišti M.
V námitkách proti tomuto výnosu podaných odvolával se st-l na rozhodnutí nss-u, že pro jeho nárok jest rozhodující nemožnost vésti vlastní domácnost obvyklým způsobem a že diety pro dvojí domácnost jsou v podstatě odškodněním za výlohy vzniklé ženatému státnímu zaměstnanci s vlastní zařízenou domácnosti tím, že přikázán jsa službou určitému úřadu, nemůže podstatné složky životní (byt, stravu atd.) opatřovati v rámci své domácnosti, dále na výnos min. fin. z 26. ledna 1921 č. 11650 pres./20, podle kterého výdělečné zaměstnání manželky musí býti živobytí zajišťující, což v případě st-lově není a konečně na to, že jeho manželka vede svou domácnost sama, takže st-l mohl dříve podstatné složky životní podle cit. rozhodnutí nss-u obstarávati v rámci své domácnosti.
Nař. rozhodnutím bylo odvolání st-lovo zamítnuto z důvodu, že diety pro dvojí domácnost příslušejí jen, žije-li zaměstnanec, jenž byl z úřední moci přeložen a nemohl se prokázané pro nedostatek bytu přestěhoval, úplně odloučen od své rodiny, že předpoklad ten není splněn, dojíždí-li zaměstnanec do služby z bydliště své rodiny (výn. min. fin. ze 3. února 1921 č. 1060/21—pres.).
Proti tomuto rozhodnutí podal st-l stížnost, o které uvažoval nss takto:
Usnesením min. rady z 22. ledna 1919 bylo poskytnuto úředníkům a zřízencům převzatým z republiky Rakouské mimořádné odškodné skládající se také z diet na dobu časově omezenou. Podle tohoto usnesení vydala pak jednotlivá min. předpisy prováděcí. Usnesením min. rady z 19. července 1919 byla výhoda uvedeného výnosu, poskytnutá zaměstnancům převzatým z republiky Rakouské atd. do služeb republiky Čsl., prodloužena až do odvolání a zároveň rozšířena na všecky případy nezaviněného přeložení do jiného úředního místa z moci úřední. Usnesením z 9. prosince 1919 vyslovila pak min. rada pravidlo, že výhodu tu lze přiznati nejdéle na dobu jednoho roku od nastoupení služby v novém působišti.
Podle právního stavu, založeného těmito usneseními min. rady, který vzhledem k ustanovením §§ 147 a 206 plat. zák. č. 103/26 dosud nedoznal změny, přísluší st-li jakožto státnímu úředníku nárok na diety pro dvojí domácnost, nemohl-li svoji rodinnou domácnost, kterou měl ve svém dřívějším působišti, přestěhovati pro nedostatek bytu do nového působiště.
Žal. úřad v přítomném případě nárok st-lův na diety pro dvojí domácnost zamítl, omeziv se na to jediné odůvodnění, že nebyla splněna podmínka sporného nároku, aby st-l žil úplně odloučeně od své rodiny, a tento svůj právní názor opřel o výnos min. fin. ze 3. února 1921 č. 1060/21 pres. Toto právní hledisko neodpovídá však zákonu, ježto pouhý min. výnos, právě citovaný, o němž žal. úřad neuvedl, že by byl býval vydán na základě nějaké všeobecně závazné právní normy, zmocňující min. fin. k stanovení nových, v usneseních min. rady neobsažených podmínek nároku na diety pro dvojí domácnost, nelze přikládati takového významu, aby byl s to sám změniti neb omeziti právní předpis, spočívající na usnesení vlády, ze kterého nevyplývá, že by tento nárok byl závislý na podmínce, v nař. rozhodnutí zdůrazněné (srov. nál. nss-u z 2. prosince 1927 č. 25275 a ze 7. listopadu 1929 č. 19669).
Bylo proto nař. rozhodnutí zrušeno pro nezákonnost. — — —

Citace:

Č. 10783. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 423-425.