NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 2

Č. 7571.

Samospráva obecní: 1. Není zákonné překážky, aby se obecní zastupitelstvo usneslo na zavedení kterékoliv z obecních dávek, uvedených v § 2 č. 3 ob. nov. fin., teprve při projednání konkrétního rozpočtu za účelem úhrady jeho schodku. — 2. To platí zejména též o zvláštním příspěvku podle § 27 ob. fin. nov. — 3. Není překážky, aby do obecního rozpočtu v části úhradové byl číslicí toliko přibližnou a částkou úhrnnou vložen příjem očekávaný ze zvláštních příspěvků podle § 27 ob. fin. nov. — 4. Odhad příjmu toho musí však býti založen na nějakém positivním základu, který činí úsudek pravděpodobnosti možným. — 5. Odstupňování obecních přirážek je jak podle různých druhů daně tak uvnitř jednoho druhu daně přípustné jen z důvodů zájmů obecních, nikoliv ze všeobecných důvodů sociálních.
(Nález ze dne 22. listopadu 1928 č. 30906.)
Věc: Firmy »Poldina huť« (adv. Dr. Jiří Heyer z Prahy), »Pražská železářská společnost« a kamenouhelné doly v P. proti zemskému správnímu výboru v Praze o obecní rozpočet a obecní přirážky.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Městské zastupitelstvo v K. usneslo se vybírati k úhradě schodku v obecním rozpočtu na léta 1922, 1925 a 1926 obecní přirážky a stanovilo přirážky k všeobecné dani výdělkové podle hlavy 1. zák. o osobních daních nižším procentem než k dani výdělkové podle hlavy 2. tohoto zák. Dále bylo usneseno, aby část schodku byla hrazena výnosem příspěvků velkých podniků dle § 27 obec. fin. nov., které za rok 1922 byly vypočteny částkou 1 100 767 Kč 25 h, za rok 1925 částkou 800 000 Kč a za rok 1926 částkou 1 000 000 Kč. — Nař. rozhodnutími byla zamítnuta odvolání st-lek, jež se obracela proti odstupňování přirážék k dani výdělkové a mimo to vyjímaje Kamenouhelné doly také proti úhradě schodku výnosem zmíněných příspěvků.
O stížnostech podaných ohledně rozpočtu na rok 1922 firmou Poldina huť, Pražskou železářskou společností a Kamenouhelnými doly, ohledně rozpočtu na rok 1925 a 1926 Poldinou hutí a Pražskou železářskou společností, uvážil nss takto:
Všecky stížnosti — vyjímaje stížnost Kamenouhelných dolů — vznášejí na spor v podstatě dvě otázky rozpočtového práva obecního. Z nich prvá (1.) týká se preliminovaného výnosu příspěvků velkých podniků dle § 27 obec. fin. nov., druhá (2.) pak odstupňování přirážek k dani výdělkové. Stížnost Kamenouhelných dolů obmezuje se pouze na tuto druhou otázku. ad 1. Předmětem prvé otázky jest použití zvláštních příspěvků podle § 27 obec. fin. novely jakožto prostředku k úhradě rozpočtového schodku obecního. Na sporu není však předpis tohoto zvláštního příspěvku (neboť předpis tento nebyl předmětem nař. rozhodnutí), nýbrž technika sestavování rozpočtu, pokud používá se v něm zvláštních příspěvků jako úhrady.
Stížnosti rozvinují a obhajují v té příčině následovní právní názory: 1. Při sestavování obecního rozpočtu lze do příjmu vložiti zvláštní příspěvky, jen byly-li v době sestavování rozpočtu již pravoplatně stanoveny, tedy jen tehdy, jestliže řízení podle § 27 bylo již pravoplatně skončeno.
St-lky se domnívají, že nalezly oporu pro tento výklad rozpočtového práva obecního v § 2 obec. fin. nov., kde se pod č. 3 stanoví, že příjmy rozpočtu řádného skládají se z příspěvků, z výnosu poplatků a dávek obecních, již povolených. Jest ovšem pravda, že příspěvky, poplatky a dávky již povolené, t. j. již v obci zavedené, perenující, náleží do příjmů rozpočtů všech oněch správních let, na které tyto dávky byly povoleny. Je to pak prostě jeden druh pravidelně se opakujících příjmů, o kterých zmiňuje se § 2 č. 5. Tím však není řečeno, že obecní zastupitelstvo, projednávajíc rozpočet, nemůže se usnésti na tom, aby k úhradě výdajů, pokud jinak (tedy také dávkami již povolenými a perenujícími) uhrazeny nejsou, byly vybírány teprve nově zavedené přirážky, poplatky, dávky atd. Naopak v § 24 obec. fin. novely je výslovně ustanoveno, že všeliké druhy dávek obecních mohou býti vybírány, když jiný příjem (již existentní) nestačí, a je to právě rozpočtový schodek, který je normálním motivem k zavedení obecních dávek, jež — jsou-li povahy trvalé — ovšem jdou k duhu i příštím rozpočtům, stávajíce se, jakmile jednou byly povoleny, příjmem pravidelně se opakujícím.
Není tedy žádné zákonné překážky, která by bránila obecnímu zastupitelstvu usnésti se na zavedení kterékoli z obecních dávek v § 2 č. 3 uvedených teprve u příležitosti projednání konkrétního rozpočtu za účelem úhrady jeho schodku.
Pokud pak jde o zvláštní příspěvek podle § 27 ob. fin. nov., netoliko není takovéto překážky, nýbrž příspěvek tento podle své positivní právní úpravy ani nemůže býti zaveden jinak, než při příležitosti projednávání rozpočtu na určitý rok a jen pro tento správní rok; neboť podle zákonné ukládací techniky této dávky obecní sluší výši její určití podle veličin měnivých, jako jsou: výše nákladů konkrétního správního roku, poměr počtu obyvatelstva k počtu zaměstnanců, poměr obecních přirážek podnikem a jeho zaměstnanci placených k celkové potřebě, kterou je obecními přirážkami hraditi.
Z toho je jasně viděti, že zvláštní příspěvek podle § 27 ani nemůže býti příjmem pravidelně se opakujícím, již z předu na delší dobu stanoveným, a že ani nemůže býti in abstracto povolen, nýbrž že může býti vybírán a vyměřen právě jen podle poměrů rozpočtu pro konkrétní správní rok.
2. Podle druhého názoru, stálostmi hájeného, má zvláštní příspěvek býti již v rozpočtu přímo číselně určen, čili do rozpočtu lze vložiti z titulu zvláštních příspěvků jen částky jako zvláštní příspěvek číselně určené, zejména individuelně pro jednotlivé podniky vypočítané.
Není třeba uvažovati, zdali je vůbec myslitelno, že by stanovení rozpočtu a individuelní číselné stanovení příspěvků mohlo se díti současně. Neboť z ustanovení zákonných nutnost takového postupu, i kdyby (vzhledem k podmíněnosti výše příspěvku určitými veličinami, teprve z rozpočtu samého získanými) byl proveditelný, nedá se odvoditi. Naproti tomu ustanovení zákonná nikterak nebrání, aby do úhrady rozpočtové byl přibližnou číslicí vložen příjem očekávaný ze zvláštních příspěvků a aby příjem tento byl preliminován obnosem úhrnným.
Se žal. úřadem sluší potud souhlasiti, že příjmové číslice rozpočtové jsou vůbec jen přibližné, jsouce založeny na úsudcích o pravděpodobnosti. Nelze proto viděti v tom žádnou závadu, jestliže do obecního rozpočtu byla z titulu zvláštních příspěvků vložena úhrnná suma spočívající jen na odhadu.
Se zdejším nál. Boh. A 4747/25, jehož se stížnosti dovolávají a podle kterého sluší příspěvek vyměřiti individuelně pro každý veliký podnik a zvláště, nemá tato otázka co činiti, neboť tehdy šlo o předpis zvláštních příspěvků, který ovšem musí býti přesně určen, kdežto nyní jedná se jen o příjem, se kterým obec může přibližně a pravděpodobně z titulu zvláštních příspěvků počítati. Vložením úhrnné, odhadem získané sumy není ještě nijak rozhodnuto o tom, že k předepsání zvláštních příspěvků vskutku dojde a v jaké výši bude skutečně předepsán. To závisí na výsledcích řízení podle § 27. Pouhé vložení dotyčného příjmu do rozpočtu poplatným podnikům neprejudikuje.
Přisvědčiti sluší však stížnostem potud, že odhad příjmu z titulu zvláštních příspěvků musí býti založen na nějakém positivním základu, který úsudek pravděpodobnosti činí možným. K tomu jest v zásadě třeba, aby obecní zastupitelstvo mělo jakousi oporu pro předpoklad, že zákonné podmínky uloženi zvláštních příspěvků v určité výši jsou dány. Zdali tomu tak v konkrétním případě bylo, nemohl ovšem nss zkoumati, neboť námitka tohoto obsahu nebyla v řízení adm. se žádné strany vznesena, ačkoli v instančním řízení se tak státi mohlo.
Tyto úvahy stačí, aby námitky stížností, jak týkají se zvláštních příspěvků, byly uznány bezdůvodnými.
ad 2. Druhá otázka na spor vznesená týká se odstupňování přirážek k všeobecné výdělkové dáni na jedné a ke zvláštní dani výdělkové na druhé straně.
Uvažuje všeobecně o přípustnosti této diferenciace, dospěl nss k názoru, že takovéto odstupňování uvnitř jednoho druhu daně je přípustno jen z důvodů, ze kterých jest přípustná diferenciace podle různých druhů daní vůbec. Zákon nedává v té příčině žádných zvláštních direktiv, avšak právě proto může obec, jejíž obor působnosti jest v § 28 obec. zříz. všeobecně stanoven, takové odstupňování zavésti jen z důvodů zájmů obecních, nikoliv však ze všeobecných důvodů sociálních. Takovýmto přípustným důvodem mohla by zajisté býti na př. obava, aby určitá třída obecních poplatníků přílišným zatížením obecními dávkami (včetně obecních přirážek) nebyla do té míry hospodářsky ohrožena, že by obec mohla ztratiti poplatní sílu, kterouž tato třída poplatníků představuje a jež tvoří podstatnou část poplatníků v obci vůbec.
Nelze také pochybovati, že by poplatník mohl podle § 6 odst. 5 ob. fin. nov. zásadně bráti v odpor rozpočet, kterýmž by odstupňování přirážkové bylo zavedeno z důvodů mimo zájmový okruh obce jako takové ležících, anebo vůbec bez důvodu závažného, a to zejména jestliže jde o odstupňování uvnitř uvedeného druhu daně, který zákon dopouští jen výjimečně, který tedy podle vůle zákona nemá býti zjevem pravidelným. Avšak obranný prostředek, který zákon poplatníku nebo voliči poskytuje, je mu zřejmě dán jen na ochranu jeho vlastních zájmů hospodářským opatřením obce ať přímo nebo nepřímo dotčených, neboť § 6 odst. 5 obec. fin. nov. neučinil nic více, nežli že obranný prostředek, poskytnutý podle dřívějšího právního stavu (srov. Budw. A 2520, 6815, 7232, 8679 a j.) poplatníku jedině na ochranu jeho individuelního zájmu poplatnického, byl obec. fin. novelou prostě rozšířen i na voliče, nebyl však i co do svého účelu a své povahy změněn.
Proti diferenciaci mohou se brániti poplatník a volič, kteří jsou tímto opatřením obce dotčeni ve své individuelní sféře, tudíž jako aktuální poplatníci obecní nebo jako eventuální poplatníci obecních dávek v nejširším slova smyslu. St-lé mohli by se tedy proti této diferenciaci před nss jen tehdy s úspěchem brániti, kdyby mohli tvrditi, že přesunem ve přirážkové povinnosti, jak obcí byla usnesena a nař. usnesením potvrzena, jsou ve své individuelní poplatnické sféře dotčeni.
Až na Komenouhelné doly všichni st-lé ve všech případech doznávají, že následkem ustanovení § 32 obec. fin. nov. diferenciací přirážek k výdělkové dani nejsou obecními přirážkami zatíženi více než by byli, kdyby obecní přirážky ke zvláštní dani výdělkové byly stanoveny stejným procentem, jako byly usneseny pro všeobecnou daň výdělkovou, tedy že vlastně tím, že bylo usneseno vybírati pro tyto dvě daně obecní přirážky různým procentem, neutrpí žádné právní újmy. Otázka, zdali diferenciace byla přípustná čili nic, je tedy pro ně jen akademickou. Nss má však poskytovati ochranu proti skutečnému zkrácení v právech. Jestliže však skutečné zkrácení doznané nenastane, pak není tu objektu ochrany soudní.
Pokud jde o Kamenouhelné doly, neuznává sice tato st-lka, že zmíněným odstupňováním postižena není, nechala však nepopřené zjištění obsažené v nař. rozhodnutí zsv-u převzaté z rozhodnutí osk v odpor vzatého, podle něhož ani tato st-lka vzhledem k ustanovení § 32 není následkem sporného diferencování ve svých právech efektivně dotčena. St-lka tato ani zmíněné zjištění obsažené již v rozhodnutí osk ostatně ani v řízení správním nepopřela. Za tohoto stavu věci nelze mluviti o zkrácení práv, proti němuž by nss mohl poskytovati ochranu.
Pokud pak stížnosti uvádějí, že diferenciace děje se jen na újmu státu a jiných veř. korporací, a to následkem poměrného zkrácení daní a příspěvků dle odst. 2 § 32 ob. fin. nov., nemají st-lky legitimace dovolávati se nss-u na ochranu zájmů státu a dotčených korporací veř.

Citace:

č. 7571. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 341-344.