NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 14310.

Na útratovou pohledávku správce konkursní podstaty nevztahují se ustanovení § 172 posl. odst. ex. ř. a §§ 210 a 211 posl. odst. ex. ř. Rozhodnutí konkursního komisaře ve smyslu § 50 odst. 3 konk. ř. má býti vyžádáno exekučním soudem před vydáním rozvrhového usnesení.
Ustanovení § 50 odst. 3 konk. ř. vztahuje se i na útratové pohledávky správce konkursní podstaty, které s exekučním prodejem a rozvrhovým řízením nesouvisí.
(Rozh. ze dne 12. dubna 1935, R II 114/35.)
Správce konkursní podstaty přihlásil při rozvrhovém roku dne 14. listopadu 1934 k rozvrhu nejvyššího podání ze zvláštní podstaty svoji útratovou pohledávku, nepředložil však rozhodnutí konkursního komisaře podle § 50 (3) konk. ř. Exekuční soud nepřikázal mu na tuto pohledávku nic, rekursní soud však v souhlase s rozhodnutím konkursního komisaře ze dne 23. listopadu 1934 3892 Kč v přednostním pořadí. Důvody: Likvidace útrat konkursního správce byla zamítnuta exekučním soudem proto, že útraty ty nebyly dosud krajským soudem v B. jako soudem konkursním stanoveny co do důvodu jako útraty zvláštní podstaty a jednak že nebyly v přednostním pořadí přihlášeny. Oba tyto důvody neobstojí. Nároky správce úpadkové podstaty na náhradu hotových výdajů a na odměnu za námahu patří mezi pohledávky za podstatou, které musí býti uhrazeny především z úpadkové podstaty, jde-li o rozvrh nejvyššího' podání za věci náležející ke zvláštní podstatě, mají tyto náklady dojiti úhrady dokonce i před oddělovacími právy. Pokud jde o výši těchto útrat, určuje je podle § 127 odst. 4 konk. ř. exekuční soud. V tomto směru vydal konkursní komisař usnesení ze dne 23. listopadu 1934, v němž určil, které útraty dlužno považovati za útraty vzešlé správci podstaty z účasti při soudním prodeji a při rozdělení výtěžku. Rekursní soud přezkoušel veškeré položky správcem podstaty účtované a dospěl taktéž k přesvědčení, že položky, pokud nebyly konkursním komisařem vyloučeny, jsou nutnými útratami, vzešlými správci podstaty z účasti při prodeji a rozdělení výtěžku, a ustanovil tyto útraty sám.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Ustanovení § 172 poslední odstavec ex. ř. již podle svého doslovu nevztahuje se na útratovou pohledávku správce konkursní podstaty a rovněž se na ni nevztahují §§ 210 a 211 poslední odstavec ex. ř., neboť jde o útratovou pohledávku, u níž podle § 54 c. ř. s. a § 78 ex. ř. stačí, byla-li při rozvrhovém roku se seznamem nákladů ohlášena, což se stalo. Rozhodnutí konkursního komisaře ve smyslu § 50 odst. 3 konk. ř. mělo býti vyžádáno exekučním soudem před vydáním rozvrhového usnesení (§ 55 odst. 3 ex. ř.) a měl tak býti zjednán podklad, zda účtované náklady, pokud se týče které z nich, mají býti podle § 50 odst. 1 konk. ř. zapraveny ze zvláštní podstaty, o niž jde, a to pak ovšem v pořadí přednostním (rozh. čís. 5367, 9153 a 12434 sb. n. s.). Toto opomenutí exekučního soudu bylo napraveno v řízení rekursním, takže konkursní soud tento podklad v rozhodnutí konkursního komisaře ze dne 23. listopadu 1934 již po ruce měl a mohl tedy útratovou pohledávku správce konkursní podstaty ustanoviti. Nároky správce konkursní podstaty na přikázání jeho útrat ze zvláštní podstaty, zpeněžené soudní dražbou, nejsou obmezeny jen na útraty, jež mu vznikly za řízení prodejového a rozvrhového, k jejichž stanovení a přikázání exekučním soudem by ani nebylo potřeba rozhodnutí konkursního komisaře podle § 50 odst. 3 konk. řádu, ježto podle § 127 odst. 4 konk. ř. určí útraty vzešlé správci podstaty z účasti při soudním prodeji věcí náležejících do konkursní podstaty a při rozdělení výtěžku u exekučního soudu exekuční soud (rozh. čís. 3856, 6077 a 12434 sb. n. s.). Ustanovení § 50 odst. 3 konk. ř. vztahuje se na jiné pohledávky za podstatou a tudíž také na útratové pohledávky správce konkursní podstaty, které s exekučním prodejem a rozvrhovým řízením nesouvisí. Tímto rozhodnutím konkursního komisaře jest exekuční soud vázán. Právem proto přikázal rekursní soud správci konkursní podstaty útraty, pokud byly rozhodnutím konkursního komisaře prohlášeny za náklady této zvláštní podstaty, zpeněžené exekuční dražbou, z výtěžku jejího.

Citace:

Čís. 14310. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 337-338.