NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 870.

Předražovaní (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Předpisy o trestání válečné lichvy nevztahují se na smlouvy o dílo, při němž jest hlavní věcí dovednost práce, dodaná látka pak významu podružného.
(Rozh. ze dne 1. června 1922, Kr I 646/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem okresního lichevního soudu v J. ze dne 1. dubna 1921 a rozsudkem krajského jako odvolacího, soudu v L. ze dne 2. června 1921 porušen byl zákon v ustanovení § 7 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., uvedené rozsudky se zrušují a obžalovaný se dle § 259 čís. 3 tr. ř. sprošťuje z obžaloby pro přestupek předražovaní dle § 7 (1) lich. zák.
Důvody:
Ze spisů okresního soudu v J. vyplývá tento skutkový děj: Exporteur Konstantin M. dal si v listopadu 1920 u krejčího Roberta F-a v J. předělati drahocenný kožich, a bylo dle udání M-ova za tuto práci, к níž vrchní látku si dodal sám, smluveno 2600 až 2700 K. Poněvadž M. dodatečně se dověděl, že by mu tutéž práci byl vykonal krejčí E., jenž původně kožich ten byl přepracoval, za 400—500 K, snažil se zakázku zrušiti, to F. odepřel a pouze snížil smluvenou cenu na 2200 K, ježto nových příprav ku přepracování potřebí nebylo. Na trestní oznámení a zahájení stíhání pro přestupek lichvy dle § 7 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. obviněný F. hájil se tím, že M. žádal jemnou a čistou práci, že proto, jak mu M. sám řekl, přišel k němu, třeba že u něho to stojí více, jen aby kožich dobře mu padnul a byl dobře udělán. S cenou ujednanou byl M. plně srozuměn. Kožich měl býti do 8 dnů dodán, takže musilo se jiné práce zanechati a F. pojal do kalkulace tudíž také práci expresní. Pečlivá práce vyžadovala doby 10 dnů, pomocníkům platí první tarif a, dá-li pracovati kožešníkovi, žádá prý od něho jemnou práci, za kterou také více platí. Svou režii čítá si denně přes 300 K a vzhledem ku své zodpovědnosti za cenu kožichu a jemnosti práce musí prý vydělati 20 proc., jinak že by nemohl obstáti. V dalším průběhu líčení poukázal obviněný na velkost svého závodu s vlastním účetním, na okolnost, že platí za krejčího prvého řádu, jenž byl vyznamenán na četných výstavách ve Vídni, Brusselu, Paříži, Florencii a Římě prvními cenami a zejména též velkou zlatou medailí. Předložil také seznam dodaných příprav a vykonaných prací a jich cen v úhrnem součtu účtovaných na 2200 K. V dalším pak uvedl, že seznam původní, znějící na 2466 88 Kč, není účtem, nýbrž informací, sestavenou jeho účetním. Ve věci slyšení znalci prohlásili, že F-a dlužno považovati za prvního krejčího, že práce byla velmi těžká a že cena vzhledem na práci a materiál byla úplně přiměřena. Jeden ze znalců uvedl výslovně, že by kožich sám také byl nemohl za jinou cenu zhotoviti, a že kalkulace E-ova spočívá asi na velkém omylu. Rozsudkem okresního soudu Hchevního v J. ze dne 1. dubna 1921 byl Robert F. uznán vinným přestupkem dle § 7 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., spáchaným tím, že v listopadu 1920 v J. využívaje mimořádných válkou vyvolaných poměrů požadoval za spravení kožichu, tudíž předmětu potřeby přemrštěnou cenu 2200 Kč. Lichevní okresní soud odůvodňuje odsuzující výrok především tím, že neuznává za případné, považuje-li se obžalovaný za modního a luxusního krejčího, který by proto byl oprávněn požadovati také přepychové ceny. Nedotýkaje se schopností obžalovaného, znalci výslovně uznaných, shledává lichevní soud, že obžalovaný jest obchodníkem, jehož přední sociální povinností jest, by dovednost svou zužitkoval způsobem, kterým by na ní bral podíl nejen úzký kruh interesentů, zvlášť placení schopných, nýbrž účastna jí byla široká veřejnost. Provinění obžalovaného shledává lichevní soud nalézací přes znalecký posudek zejména v započítání 575 K za práci kožešnickou, za kterou F. sám pouze 300 K zaplatil, a že tedy měl povinnost pouze těchto 300 K započítati, poněvadž tato práce další režie nevyžadovala, takže cena 575 K jest zřejmě přemrštěna. Odvolání obžalovaného co do viny a trestu a zmocněnce státního zástupce co do trestu krajský lichevní jako odvolací soud v L. rozsudkem ze dne 2. června 1921 zavrhl jako neodůvodněné, pokud se týče nepřípustné a prohlásil, že na návrh obžalovaného na povolení podmíněného odkladu výkonu trestu nebere zřetele, ježto žádost za podmíněný odklad výkonu trestu měla býti podána u první stolice. Odvolací soud shledává odsuzující rozsudek první stolice stavu věci i zákonu přiměřeným, dokládá však, že nikoliv pouze pro zvýšené započítání práce kožešnické, nýbrž i proto, že předražováním byla i 20 proc. přirážka ke mzdám, obžalovaným samým placeným, ku které přirážce se týž dle svého hájení cítil oprávněným. Rozsudky obou stolic porušují zákon. V tomto případě šlo o předělání (novou úpravu) vzácného kožichu, svěřenou exporteurem Konstantinem M-em prvnímu krejčímu v městě, obžalovanému Robertu F-ovi, jenž práci tu za předem pevně smluvenou cenu převzal a v době co možná nejkratší dodati se zavázal. Látku na nový povlek kožichu dodal si zákazník sám. Již z této okolnosti jest zřejmo,, že sjednanou onu cenu požadoval F. téměř výhradně za práci a nikoliv za předměty, к ní dodané. Šlo tedy o smlouvu o dílo ve smyslu XXVI. hlavy obě. zák. a jednání, z takové smlouvy plynoucí, nelze vůbec podřaďovati pod lichevní zákon, jenž chrání dle § 1 jen věci movité, sloužící přímo, nebo nepřímo k ukojení potřeb lidských neb pohřeb zvířat domácích. Lze ponechati stranou otázku, je-li takovým předmětem potřeby drahý kožich pro město; zajisté však není předmětem potřeby znovuúprava, předělání nebo správka jeho, kteráž není hmotným statkem úkojným ani výrobním. Uzavření smlouvy o dílo mezi M-em a F-em plynulo zcela jasně již z obsahu trestního oznámení. Nicméně bylo nařízeno hlavní líčení před lichevním soudem okresního soudu v J., v jehož průběhu obviněný, považuje se k tomu povinným, snažil se odůvodniti požadovanou mzdu nejen svou zvláštní odbornou dovedností, nýbrž zejména i cenou dodaných příprav a placených jím mezd silám pomocným. Tím posouzení původní smlouvy, uzavřené o dodání práce, v každém směru prvotřídní, přesunuto bylo na otázku, jakým penízem účtovány byly jednotlivé předměty ku předělání kožichu potřebné. Avšak takové rozlišování v trestním řízení nebylo vzhledem к vytčenému oboru ochrany § 7 zákona o trestání válečné lichvy, v nějž lichva prací zákonodárcem pojata nebyla, vůbec přípustno a zde spočívá základní pochybení rozsudku obou stolic, které, přehlížejíce zásluhu o vytvoření díla celkového, poukazují na přemrštěné účtování dodaných příprav a prací pomocných, významu úplně podřadného. Jako na př. dovedný truhlář, jenž dodá objednanou zvlášť umělecky vypracovanou skříň, nemůže býti přidržán, aby cenu své vlastní práce účtoval přiměřeně cenám upotřebených hmot (dřeva, klihu, hřebů a t. d.) nebo přiměřeně platům za práce pomocné, které konal řezbář, sklenář nebo zámečník, nýbrž dílo posuzováno a oceňováno bude jen jako celek, tak také řemeslo krejčovské má své zvlášť dovedné a téměř výhradně jen zámožnými kruhy zákazníků vyhledávané představitele, kteří se považují za umělce a kteří se cenami svých výrobků značně uchylují od cen běžných, aniž by tím již využívali mimořádných poměrů válkou vyvolaných, a kteří již z tohoto důvodu nemohou býti stiháni pro předražování při objednávkách, u nichž hlavní věcí jest vykonaná práce a dodaný materiál jen podřadného významu. Kdyby v tomto, případě bývalo i ujednáno, že přípravy budou účtovány v ceně, ve které byly opatřeny nebo s procentuální přirážkou, jednání takové přece by nespadalo pod ustanovení lichevního zákona, nýbrž hojiti by se bylo lze jen pro nedodržení smlouvy pořadem práva soukromého. Trestní odsouzení Roberta F-a nestalo se proto po právu.

Citace:

č. 870. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 322-324.