č. 9758.

Zaměstnanci veřejní.— Učitelstvo: * Z okolnosti, že § 61. bod 9 zák. č. 394/22 neuvádí jako výslovně zrušený také předpis — č. 9758 —
403
§ 4 bodu 1 min. nař. č. 333/1918 ř. z., nelze dovozovati, že by zařazení zaměstnance do rodinné třídy, stanovené v § 4 bodu 1 min. nař. č. 333/ 1918 ř. z. nebylo co do vyměření jednotného drahotního přídavku podle § 5 zák. č. 394/22 dotčeno předpisem § 6 I. bodu 7 tohoto zák.
(Nález ze dne 17. března 1932 č. 4004.)
Prejudikatura: Boh. A 7187/28.
Věc: Antonín K. v K. proti ministerstvu školství a národní osvěty o jednotný drahotní přídavek.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-1, správce školy obecné v K., zažádal podáním z 30. července 1925, aby mu se zpětnou účinností ode dne 1. ledna 1923 byl poukázán dětský přídavek též na dítě druhé; při tom uvedl, že mu jakožto ženatému a otci dvou dětí dosud byl vyplácen dětský přídavek jen na jedno dítě z důvodu, že jeho manželka jest industriální učitelkou, a dovolával se nál. Boh. A 4718/25. Zšr v Opavě poukázala st-li výnosem ze 13. března 1926 ve smyslu cit. nálezu nss-u ode dne 1. ledna 1923 počínajíc dětský přídavek zvýšený o 1200 Kč, t. j. ročních 2400 Kč, a na dobu ode dne 1. ledna 1923 do dne 31. března 1923 o stejný obnos (1200 Kč) snížený jednotný přídavek drahotní a ode dne 1. dubna 1923 tento přídavek snížený o pětinu.
V podání ze dne 6. února 1928 vytýkal st-1, odvolávaje se na nál. Boh. A 6913/27, že mu úřad v rozporu s tímto nálezem snížil jednotný přídavek drahotní o sumu přiznaného druhého přídavku dětského. Tyto námitky zamítla zšr v Opavě výnosem z 21. září 1928 s odůvodněním, že jednotný drahotní přídavek byl st-li přesně vypočítán ve smyslu ustanovení § 5 1 odst. 1 zák. č. 394/22, resp. podle vzoru obsaženého ve výnosu min. škol. z 22. února 1926 č. 1206 a výnosu min. fin. z 1. prosince 1925 č. 117.578. St-li, jehož manželka byla industriální učitelkou, příslušel podle předpisu § 6, 1, odst. 7 zák. č. 394/22 nárok na drahotní přídavek ve výměře stanovené pro ovdovělé zaměstnance. Ježto dne 1. ledna 1923 měl dvě děti, náležel podle zařazení zaměstnanců, stanoveného vl. nař. č. 34/23 do 3 třídy rodinné. Jednotný přídavek drahotní byl vyměřen ve smyslu zásadního předpisu, obsaženého v § 5 odst. 1 zák. č. 394/22 tak, že dosavadní přídavky drahotní a mimořádné i nouzové výpomoci byly sloučeny v jednotný přídavek drahotní, jenž se zmenšil o částku, o kterouž se zvýšilo služné, a o částku, jež podle § 4 cit. zák. připadá na přídavky na děti. Ode dne 1. dubna 1923 provedeno bylo pak další 20ti procentní snížení tohoto zbývajícího jednotného přídavku drahotního podle ustanovení § 5, 1, odst. 2 zák. č. 394/22. Sazby jednotného přídavku drahotního byly sice podle direktivy dané § 5 zák. č. 394/22 pro jednotlivé stupně služného a rodinné třídy stanoveny v čl. 4 vl. nař. č. 34/23, avšak nss nálezem Boh. A 4718/25, rozhodl, že pro stanovení jednotného přídavku drahotního v případech § 6, 1 odst. 2, 3 a 7 zák. č. 394/22 staly se sazby neupotřebitelnými, neboť jejich použití bez korektivu obsaženého v článku V odst. 3 vl. nař. č. 34/23 příčilo by se intenci tohoto nařízení i předpisu § 5 I, odst. 1 cit. zák. Nelze-li však
26* — č. 9758 —
v uvedených případech použiti zmíněných sazeb, nezbývá — podle nál. Boh. A 7187/28 — než výši jednotného přídavku drahotního stanovití individuálně výpočtem podle ustanovení § 5, 1, odst. 1 zák. č. 394/22. Z toho plyne, že st-1, jehož nárok na jednotný přídavek drahotní jest po- souditi podle předpisu § 6, 1, odst. 7 cit. zák., nemůže ze sazeb obsažených v článku 4 vl. nař. č. 34/23 pro svůj nárok nic dovozovati a že zšr postupovala správně, když provedla výpočet jednotného drahotního přídavku podle předpisu § 5, I odst. 1 cit. zák.
Z tohoto výroku se st-1 odvolal; odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů rozhodnutí zšr-y. Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami: St-1 namítá, že jednotný drahotní přídavek, jak inu byl přiznán, jest neprávem nižší, než jak by měl odpovídati tabele obsažené v článku 4 vl. nař. č. 34/23, a dovozuje proti důvodům nař. rozhodnutí, že není závady, aby bylo použito sazeb zmíněné tabely. Avšak nss vyslovil a odůvodnil v nál. Boh. A 7187/28 (ovšem nikoli v nál. Boh. A 4718/25, jehož se úřad vedle nálezu právě označovaného též dovolává) právní názor, při němž setrval i v pozdější své judikatuře, že jednotný drahotní přídavek veřejných zaměstnanců v případech § 6, 1 odst. 7 zák. č. 394/22 sluší stanovili nikoli podle sazeb článku 4 vl. nař. č. 34/23, nýbrž individuálně podle předpisu § 5 cit. zák. Při tomto svém názoru právním trvá nss i nadále.
Stížnost stojí sama též na stanovisku, že slušelo při vyměřování jednotného drahotního přídavku st-lova postupovati podle § 6, 1 odst. 7 cit. zák., a netvrdí, že by při individuálním určení výše přídavku podle § 5 cit. zák., zejména s použitím jeho prvého odstavce, výměra přídavku dopadla pro st-le příznivěji, než jak byla provedena. Vzhledem ke shora uvedenému právnímu názoru nss-u jest tudíž stížnost bezdůvodnou, neboť žal. úřad počínal si v plném souhlasu s právním stavem.
Na tomto stanovisku nemůže nic změniti námitka stížnosti, která obdobně nebyla obsažena ve stížnosti, zavdavší podnět k cit. prejudikátu Boh. A 7187/28, a která snaží se dovoditi v rozporu s tímto prejudikátem, že podle správného výkladu zákona jsou označené sazby použitelný i na případ § 6, 1 odst. (3) zák. č. 394/22. Stížnost se po této stránce dovolává předpisu bodu (9) posléze cit. § 6, odst. 1, podle něhož »veškerá odporující ustanovení, zvláště ustanovení § 4, bodů (2) až (6) nař. z 11. září 1918 č. 333 ř. z. a článku etc., pozbývají platnosti.« Z okolnosti, že mezi ustanoveními § 4 cit. min. nař., jež byla takto výslovně označena jakožto zrušená, není ustanovení bodu (1) téhož § 4 nař. č. 333/1918 ř. z., usuzuje stížnost, že prý ustanovení tohoto bodu (1) byla ponechána v platnosti, tudíž zejména ustanovení, kteréž při zařaďování zaměstnanců pro výši drahotního přídavku podle stavu rodiny do osmi tříd klade ovdovělé zaměstnance na roven zaměstnancům ženatým se stavem rodinným sníženým o jednu osobu. Po rozumu tohoto prý dosud platného předpisu slušelo po názoru stížnosti st-le jako ženatého se dvěma dětmi, jehož manželka jest industriální učitelkou a jenž jest po rozumu (7) odstavce § 6, 1 zák. č. 394/22 t. zv. quasivdovcem, pokládati — č. 9759 —
405
za ženatého s rodinným stavem zmenšeným o jednu osobu. Že by se pak na takového zaměstnance nehodil zmíněný tarif, prý ani úřad netvrdí, i mělo po názoru stížnosti tohoto tarifu býti použito přes ustanovení § 5 zák. č. 394/22, podle něhož se odpočítávají přídavky na děti; toto ustanovení jest po názoru stížnosti jen všeobecným pravidlem, z něhož prý specielní norma (9) bodu, odst. 1 § 6 téhož zák. — zachovávajíc v platnosti předpis (1) bodu § 4 nař. č. 333/18 ř. z. — ustanovuje úchylku.
Nss však argumentaci stížnosti, operující jedině s řečeným výkladem (9) bodu, odst. 1 § 6 zák. č. 394/22, uznává za nicotnou, neboť ze znění (7) bodu téhož § jest nad veškeru pochybnost zřejmo, že ženatí zaměstnanci, jejichž manželky samy požívají drahotního přídavku z důvodů, že jsou v jakékoliv veřejné neb této na roveň postavené činné službě nebo byly v takové službě a mají výslužné, musí býti při výměře drahotního přídavku pokládáni za ovdovělé zaměstnance; toto ustanovení jest zcela specielním předpisem, s nímž je v odporu ustanovení (1) bodu § 4 nař. č. 333/18 ř. z.; proto právě jest toto ustanovení § 4 odst. i min. nař. č. 333/18 ř. z. podle (9) bodu, odstavce 1, § 6 zák. č. 394/22 zrušeno alespoň v uvedené specielní relaci.
Jest tedy st-1 v oné relaci položen na roveň zaměstnanci ovdovělému, tudíž takovému, jak jej měl na zřeteli svrchu cit. prejudikát Boh. A 7187/28. Argumentací stížnosti se tudíž nic nezměnilo na právních předpokladech, za nichž dospěl nss k právnímu názoru v prejudikátu vyslovenému. Žal. úřad tedy rozhodl v souhlasu se zákonem, jeho výrok jest i bez ohledu k výnosu min. fin. z 1. prosince 1928 č. 1175, jemuž stížnost upírá kvalitu právotvorné normy, založen na zákoně, stížnost jest bezdůvodná i slušelo ji zamítnouti.

Citace:

č. 9758. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 598-601.