České právo. Časopis Spolku notářů československých, 18 (1936). Praha: Spolek notářů československých, 98 s.
Authors:
= Váž. civ., 10 (1928), sv. 2
PDF

Čís. 8210.
Nepodal-li žalovaný žalobní odpověď proto, že se strany smířily a žalobce prohlásil, že od žaloby upouští, a dohodly se, že žalovaný odpověď na žalobu nepodá a žalobce nebude v žalobě pokračovati a řízení o ní neobnoví, žalobce však přes to navrhl vydání rozsudku pro nepodání odpovědi na žalobu a soud návrhu vyhověl, nemůže žalovaný onu dohodu uplatniti odvoláním z rozsudku pro zmeškání, nýbrž zbývá mu žaloba z obmyslnosti (§ 1295, druhý odstavec, obč. zák.), o zrušení rozsudku vydaného proti úmluvě.
(Rozh. ze dne 10. srpna 1928, R I 562/28.)
Žalobě manželky proti manželi o rozvod manželství od stolu a lože procesní soud prvé stolice vyhověl rozsudkem pro zmeškání žalobní odpovědi. Odvolací soud odvolání žalovaného odmítl. Důvody: Z rozsudku pro zmeškání soudu prvé stolice, jímž bylo manželství stran prohlášeno za rozvedené z viny žalovaného, odvolal se žalovaný jedině z důvodu, že tu prý není zmeškání. Při tom však doznává, že nepodal včas žalobní odpověď, a jest tudíž rozsudek pro zmeškání vydaný k návrhu žalující strany proto, že strana žalovaná nepodala odpověď na žalobu podle § 398 c. ř. s. důvodným. To, co uvádí žalovaná strana v odvolání o tom, proč se nedostavila k ústnímu jednání, jest novotou, k níž podle § 482 c. ř. s. v řízení odvolacím přihlížeti nelze. Poněvadž strana žalovaná proti rozsudku věcně nic nenamítá a brojí jen proti tomu, že byl vydán rozsudek pro zmeškání, bylo odvolání podle § 471 čís. 4 a § 473 c. ř. s. bez předchozího ústního jednání, v neveřejném sezení odmítnuto.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu. Důvody:
Rekursní soud shledal, že uplatňovaného důvodu § 471 čís. 4 c. s. ř. tu není, a správně tedy jeho rozhodnutí, vynesené takto in merito, je zamítavé, nikoli jak se samo vyjadřuje, odmítavé, avšak předpis § 519 čís. 1 c. ř. s. má na mysli podle plenárního zdejšího usnesení ze dne 30. prosince 1927, pres. 227/27 čís. sb. 7671 usnesení zamítavé a jest proto dovolací rekurs přípustným. Avšak není opodstatněn. Zmeškání tu bylo, to sám stěžovatel doznává, míní však, že nemá jiného prostředku, by čelil tvrzené nevěře odpůrkyně, která ji ovšem popírá, líčíc věc jinak. Avšak v tom se mýlí. Ovšem nelze, je-li tu takové zklamání jeho důvěry, jak on tvrdí, že se totiž smířili a odpůrkyně prohlásila, že od žaloby upouští a že se dohodli, že žalovaný žalobní odpověď nepodá a žalobkyně že v žalobě pokračovati nebude a řízení o ní neobnoví — nechati ho bez pomoci, avšak správným prostředkem není odvolání z rozsudku pro zmeškání, nýbrž žaloba z obmyslnosti, actio doli z § 1295 druhý odstavec obč. zák., která bude zníti na obnovení předešlého stavu podle § 1323 obč. zák. a tudíž zrušení rozsudku pro zmeškání dolosně i proti úmluvě vymoženého.
Citace:
č. 8210. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 46-47.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).