NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 4

Kanovníci
.
I. Pojem a vývoj. Kanovníky zovou se členové kapitol. Jméno to odvezeno jest z řeckého kanon, jež znamená řád (reguli). Byliť v prvních dobách kanovníci nuceni žiti dle přísných pravidel (regulí), čímž podobali se klášterníkům, toliko slibu chudoby neskládali. Postupem času upouštěli kanovníci od těchto regulí a vedli Život volný jako ostatní světští duchovní. Pouze u některých kapitol obnoven opět život řádový a kanovníci těchto kapitol nazývají se canonici regulares na rozdíl ostatních tzv. canonici saeculares. Kanovníkům vyhraženy byly tučné praebendy. Ježto pak požadavky, kterým uchazeči musili vyhověti, nebyly tak značné, počali se záhy ponejvíce mladí členové šlechty к těmto úřadům hrnouti. A skutečně bylo též ve stanovách mnohých a většinou nejbohatších kapitol vyhrazeno, že o kanonikáty mohou se ucházeti jenom šlechtici. V Rakousku zrušena tato výhrada konkordátem a ponechána jedině tam, kde toho vyžadovaly podmínky nadační.
Koncilem tridentským byly stanoveny tyto náležitosti pro hodnosť kanovnickou: dokončený 22. rok, resp. u kanonikátů, s nimiž spojena duchovní správa, rok 25.; aspoň polovice členů kapitoly mají býti kněží, ostatním je vykázati se aspoň jáhenstvím aneb podjáhenstvím; ode všech členů pak žádá se, aby byli doktory neb licenciáty theologie neb kanonického práva. Čl. 22. rak. konkordátu žádá, aby všichni kandidáti byli kněží, a aby zastávali již před tím nějaký duchovní úřad. Pokud se akademické hodnosti týká, zachovávají se u kapitol všeobecné podmínky, jež stanoví konkordát, jenom u pražské kapitoly metropolitní žádá se, aby se kandidát vykázal aspoň dvěma rigorosy.
II. Obsazování kanonikátů.
Na každé uprázdněné místo vypíše se veřejný konkurs. Ohledně míst kapitolních, kathedrálních a kollegiátních pokládati lze za všeobecné pravidlo, že místa tato udílí císař. Výjimky jsou tyto:
а) Na základě čl. 22. konk., jenž v tom ohledu zákonem ze dne 7. května 1874 (§ 3) byl zachován v platnosti, udílí papež v kapitolách arcibiskupských a biskupských hodnosť první a, jestliže tato soukromému patronátu světskému podléhá, hodnosť druhou. Avšak papež slíbil, že bude i v tomto ohledu přihlížeti к návrhům císaře, oznámeným mu biskupem diecése, nebo ku návrhům kapitol tam, kde tyto samy dotčené hodnostáře volívaly.
b) Jiné výjimky zakládají se na zvláštních titulech právních. Tak osazuje některá místa kanovnická biskup volně (per liberam collationem), jiné kapitola volbou nebo per optionem, t. j. nejstarší kanovník může vzdávaje se svého místa žádati, aby mu bylo uděleno místo uprázdněné, jako na př. v pražské kapitole je 8 kanonikátů; uprázdní-li se jedno místo, postupují mladší kanovníci o stupeň výše tak, že nově dosazený kanovník nastoupí vždycky nejnižší kanonikát. Na jiná místa opět jmenují neb presentují korporace, neb osoby soukromé. Mimo to žádá zák. ze 7. května 1874, aby biskup oznámil kandidáta zemské vládě a může teprve tenkrát uvésti ho v úřad, jestliže zemská vláda průběhem 30 dnů nepodá svého veta. Proti výnosu zemské vlády možno se odvolati ku ministerstvu osvěty.
III. Povinnosti kanovníků.
Kanovníci povinni jsou podporovati biskupa v plnění funkcí duchovních a jurisdikčních; mimo to mají povinnosť konati společné služby boží v kůru t. zv. kanonické hodinky, dále sloužiti společnou mši svatou tak, že když jeden slouží, ostatní na svých místech mají býti přítomni. Z té příčiny mají se kanovníci stále zdržovati v místě svého úřadu (povinnosť residenční).
IV. Práva kanovníků.
Kanovníci užívají praebend jim doživotně vyhražených. Nepostačí-li tyto praebendy ku řádné výživě kanovníků, doplňují se z veřejných fondů (viz čl. Congrua). Kanovníci požívají přednosti před ostatními kněžími diecése; jim vyhraženo je též zvláštní čestné místo v kostele (stallum). Oblek jejich upraven je dle různých ustanovení jednotlivých kapitol aneb též dle privilegií, jež byla jednotlivým kapitolám papeži udělena. Talár mají bary černé, fialové nebo též bílé, nosí prsten a na stužce nebo řetízku kolem krku t. zv. numisma, t. j. odznak kapitoly v podobě hvězdice nebo medailonku. Kanovníci kathedrální a kollegiátní mohou od papeže ustanoveni býti též jako judices in partibus. Hodnostáři v kapitolách požívají hodnosti prelátů a titulují se »amplissimus« nebo »perillustris dominus«; ostatním kanovníkům přísluší titul »reverendissimus«. Jim přísluší i v úředních přípisech predikát »pán« a před soudem povoluje se jim, aby se posadili. (Soudní instrukce ze dne 9. září 1785.)
V. Čestní kanovníci.
Při mnohých menších kapitolách kathedrálních aneb kollegiátních (jako ku př. při vyšehradské, staroboleslavské) bývají ustanovováni též čestní kanovníci, které podle základních ustanovení jmenuje císař nebo biskup, aneb které volí kapitola. Tito čestní kanovníci mají titul a nčkteré odznaky kanovníkův, ale obyčejné jako na př. v Rakousku ani členy kapitoly nejsou, a proto nepřísluší jim ani zvláštní práva ani zvláštní povinnosti kanovníků skutečných.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Kanovníci. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 23-25.