Přípusnost rekursu dle ustanovení § 516. c. s. ř.

Žalovaný vymohl u zemského soudu kontumační rozsudek, jelikož se žalobce nedostavil.
V protokolu nebylo obsaženo, že žalovaný popřel žalobní tvrzení, ač se tak stalo.
Na zvláštní písemnou žádost žalovaného bylo soudcem první roky vyřizujícím úředním záznamem zjištěno, že zástupce žalovaného popřel při prvém roku žalobní děj a žádal za vydání rozsudku pro zmeškání.
Na rekurs žalobcův druhá stolice usnesení prvé stolice zrušila a této nařídila, aby po pravomoci tohoto usnesení na protokolu úřední záznam vymazala, odůvodňujíc své rozhodnutí takto: — 158 —
V protokolu o prvním roku jest pouze osvědčen návrh zástupce žalovaného na zamítnutí žaloby, odsouzení žalobce k náhradě útrat a vydání rozsudku pro zmeškání proti žalobci, jenž k jednání se nedostavil. Žalovaný navrhl po odvolání se stranou žalující z rozsudku, aby byl protokol opraven potud, že on před podáním návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání výslovně popřel žalobní děj. Usnesením I. soudce bylo návrhu tomu vyhověno bez slyšení odpůrce. Rekursu proti tomuto usnesení nelze upříti oprávněnost.
Opravu protokolu dle způsobu opravy rozsudkového děje ve smyslu §u 420. a násl. c. ř. s. nezná civilní soudní řád.
Dle §u 212. c. ř. s. jest předložití sepsaný protokol stranám, pokud se týče jejich zástupcům k nahlédnutí, nebo jest ho přečisti a jimi podepsati; jest jim však dovoleno, aby před podepsáním protokolu uplatňovaly své námitky též potud, že určité body v protokolu scházejí, »že se skutečným průběhem jednání se nesrovnávají.«
Uzná-li soud námitky tyto oprávněnými, tu má naříditi opravu v dodatku k protokolu, jinak může podati strana odpor, který rovněž s označením námitek, jež strana vznesla proti protokolování, jest zaznamenati v dodatku protokolu.
Dle ministerských sdělení k §u 212. c. ř. s. bod 2. nutno podepsati protokol před vynesením rozsudku, z čehož plyne, že jest vyloučeno doplnění nebo oprava po podepsání protokolu, obzvláště pak po vynesení rozsudku a po podání opravného prostředku do tohoto rozsudku.
Nebylo-li navrhnuto doplnění, po případě oprava protokolu před jeho podepsáním a nebyl-li v případě zamítnutí tohoto návrhu podán odpor ve smyslu §u 212. c. ř. s., pak podává právě tento protokol, jak je po ruce soudu, pokud se týče soudci, jenž byl pověřen s konáním prvního roku a jemuž příslušejí současně oprávnění předsedy senátu, plný důkaz o průběhu a obsahu jednání.
Ovšem jest dle §u 292., odst. 2. c. ř. s., přípustným důkaz o nesprávnosti ve veřejné listině dosvědčeného postupu nebo dosvědčené okolnosti, nebo nesprávného dotvrzení; tento protidůkaz nemůže však na jednostranný návrh strany býti podán nařízeným doplněním aneb opravou obsahu protokolu úředním záznamem k protokolu a bez slyšení odpůrce v době. kdy protokol, podávající vzhledem k tomu, že opomenut byl odpor dle §u 215. c. ř. s. o průběhu a obsahu jednání plný důkaz, vzat byl za podklad rozsudku, jakož i odvolání, jež proti němu bylo vzneseno.
K jednostrannému návrhu nařízené doplnění protokolu o prvním roku v uvedené době stalo se tedy proti předpisu civilního soudního řádu. Přes ustanovení §u 214. c. ř. s., dle něhož není přípustný samostatný opravný prostředek proti usnesením a opatřením, která se týkají protokolování samosoudců, řídících jednání, jest — 159 —
žalobce oprávněn podati rekurs, když se jedná o nařízení člena senátu, činného z příkazu mimo jednání, jemuž nelze již odporovati, ježto odvolací lhůta při vydání tohoto nařízení uplynula. (§ 515. c. ř. s.)
Na revisní rekurs žalovaného zrušil nejvyšší soud usnesení druhé stolice a rekurs žalobcův, směřující proti usnesení prvé stolice, jako nepřípustný zamítl. Důvody:
Správný jest názor rekurentův, že rekurs žalobcův jest v tomto případě nepřípustný.
Soud prvé stolice rozhodl soudcem z příkazu činným mimo ústní líčení a to po vynesení rozsudku samého, že jest protokol v příčině skutečného děje při líčení sběhlého změniti, po případě doplniti.
S takovýmto usnesením nepočítá ani civilní řád soudní, ani § 37. zákona o organisaci soudů a nemůže tu tedy býti uplatňováno ustanovení § 214. c. s. ř., poněvadž se toto patrně vztahuje toliko ku oněm usnesením a rozhodnutím, jež byla vynesena při líčení ústním.
Uvažujeme-li tudíž o přípustnosti opravného prostředku proti rozhodnutí prvé stolice, přijdeme k důsledku, že jest se říditi všeobecnými předpisy, platícími v příčině rekursu.
Vedle ustanovení §u 516. c. s. ř. jest ovšem proti usnesení soudce z příkazu činného přípustný rekurs, jenž jest však vyloučen, nebyla-li dříve nebo aspoň současně s rekursem navržena u senátu změna potíraného usnesení.
Takový návrh učiněn nebyl a nemůže býti tento návrh nahražen ani co do formy, ani co do obsahu prohlášením rekurenta, že ničeho nenamítá proti tomu, aby bylo rozhodnuto o jeho žádání rekursním ihned vedle §u 522. c. s. ř. soudem prvé stolice.
(Rozh. nejv. soudu z 24. března 1914, R III 113/14.)
Dr. Bäumel.

Citace:

Přípustnost rekursu dle ustanovení § 516. c. s. ř.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1914, svazek/ročník 23, číslo/sešit 4, s. 181-183.