NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 14 (1905)

Přerušení doby promlčecí.

V první instanci bylo dle žádání žalobního rozhodnuto,
I. že na mlýně v Ř. základem dluhopisu ze dne 26. ledna 1836 pro Annu K., pak základem odevzdací listiny po téže Anně K. ze dne 30. dubna 1844 a výměru (o odbytí se sirotčím majetkem) ze dne 5. května 1848, intabulovaného 28. ledna 1850 pro Marii B. se závazkem substitučním pro její sourozence, pak základem odevzdací listiny po téže Marii B. ze dne 3. srpna 1859, intabulované 6. října 1859 a postupu Josefa B. ze dne 3. února 1863, intabulovaného 14. dubna 1863 ve prospěch Mořice B. knihovně zajištěná pohledávka 3000 zl. konv. měny, s 5% úroky, i s právem zástavním pro tu pohledávku i s příslušenstvím váznoucím, promlčením pominula;
II. a že žalované, přihlášené dědičky po Mořici B. jsou povinny, do 14 dnů pod následky exekuce žalobci Oskaru Š. (vlastníku hořejšího mlýna) k výmazu způsobilou listinu na jeho útraty vydati.
Podstatné důvody rozsudku zní takto: Žalobce zakládá svůj návrh žalobní na promlčení, tvrdě, že pohledávka, o kterou se jedná, po dobu déle třicíti let nebyla ani upomínáním, ani odváděním úroků uplatněna. Žalované připouštějí, že přímého důkazu o tom nabídnouti nemohou, že by o zažalovanou pohledávku po dobu 30 let bylo upomínáno bývalo neb že by úroky z ní byly placeny bývaly. Pročež sborový soud následkem toho za to měl, že promlčení té pohledávky započalo před více než 30 lety. Jelikož žalobci pouze náleží, by dokázal započetí promlčení, kdežto žalovaným náleží, by dokázaly jimi tvrzené přerušení toho promlčení, jest nutno zkoumati, zda-li se žalovaným tento poslednější důkaz také zdařil.
Soud v tom ohledu na základě nesporné okolnosti, že do přísežného seznání majetku po Bohdanu S. (otci žalobcovu) dotyčná pohledávka jako pozůstalostní dluh byla pojata, a že nynějšímu žalobci kromě jiných položek majetkových také zmíněný mlýn v Ř. odevzdán byl, s povinností, aby převzal zajištěnou spornou pohledávku 3000 zl, nabyl přesvědčení, že v té okolnosti nějakého přerušení započatého promlčení spatřovati nelze. Neboť to seznání majetku na místě přísahy stalo se jednostranně bez součinnosti právního předchůdce nynějších žalovaných a neobdržel ten, který by byl třebas oprávněn býval, o té listině žádné vědomosti. Z toho již plyne, že v pojetí do té listiny (seznání majetku) nějaký projev vůle dědiců po Bohdanu Š. na uznání té pohledávky směřující obsažen není; naopak pojetí to stalo se patrně jen k účelům poplatkovým.
Domněnka, že zmíněná pohledávka jest promlčena, jest také valně podporována inventářem po zemřelém Mořici B., předchůdci žalovaných, sepsaným v r. 1881. V tom inventáři není o té sporné pohledávce ani zmínky, což oprávňuje závěrku, že pohledávka ta již tenkráte po právu nepozůstávala. Z těchto okolností nabyl sborový soud přesvědčení, že pohledávka ta promlčením pominula.
Rozsudek ten byl 2. stolicí úplně potvrzen z těchto hlavních
důvodů:
Tu kolnost, že sporná pohledávka do dotčeného seznání majetku byla pojata, které pojetí dle §. 105. nesp. říz. má sice deklaratorní, nikoliv však konstitutivní význam, jelikož dle toho § tabulární dluhy, jichžto pominutí způsobem likvidním a úplně stačícím vykázáno není, do stavu dluhů vždy zařaděny býti mají, nelze samu o sobě jako tiché uznání dluhu se strany dědiců po Bohdanu Š. posuzovati, a to ani v tom pádě, když na základě toho seznání majetku dokonce odevzdání pozůstalosti bylo navrženo a také provedeno, zvláště-li se uváží, že jiných okolností zde není, které by tvrzení žalovaných, že ze sporné pohledávky ještě mezi 30letou dobou promlčecí úroky byly placeny, mohly podporovati neb dokonce dokázati.
Vrchní soud se tedy přidal k náhledu prvního soudce.
I nejvyšší soud k dovolání žalovaných rozsudek vrchního soudu úplně potvrdil.
7* Důvody:
Uplynutí 30leté lhůty promlčecí v §§. 1478. a 1479. vš. z. obč. předepsané, od té doby, co poslední knihovní vklad, týkající se sporné hypotekární pohledávky se stal, a kdy tedy právní předchůdce žalovaných hypotekární žalobu oproti majitelům dotyčné nemovitosti podati s to byl, jest zjištěno. Jedná se tedy jedině o otázku, zda-li v pojetí do seznání majetku a v podání návrhu na odevzdání pozůstalostní usedlosti (zmíněn. mlýna) žalobci s povinností převzetí dluhu, na tom mlýně vězícího, uznání pohledávky M. B..ovy obsaženo jest. Otázka ta byla oběma nižšími soudy vším právem záporně zodpověděna.
Neboť dědicové dle knihovního stavu zajisté oprávněni byli, dluh za účelem snížení převodního poplatku do tohoto seznání zařaditi. Tím ale neprojevili žádného uznání platnosti dluhu toho, nýbrž pouze úmysl, skutečný stav usedlosti, pozemní knihou potvrzený, přijati a jej ve svém vlastním zájmu užiti. Návrh na odevzdání pozůstalosti také nerozhoduje, jelikož tentýž jen co nutný výsledek knihovního stavu a předpisu §. 443. vš. obč. z. se jeví.
Známek tichého uznání dluhu ve smyslu §§. 863. a 1497. ob. z. obč. zde tudíž není, pročež otázka, zda-li uznání, kteréž nestalo se vůči oprávněnému, vůbec přerušení promlčení přivoditi s to jest, zcela pominuta býti může.
(Rozh. ze dne 10. ledna 1905, č. 19721.) Dr. K.

Citace:

Přerušování doby promlčecí.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1905, svazek/ročník 14, číslo/sešit 2, s. 106-108.