Č. 3525.

Dávka z přírůstku hodnoty: * Byla-li při převodu nemovitosti mezi stranami smluvena zvláštní úplata za to, že zcizitel se zavázal vzdáti se koncese hostinské v prodané nemovitosti provozované ve prospěch kupujícího, netvoří tato úplata část zcizovací ceny pro vyměření dávky z přírůstku hodnoty rozhodné.
(Nález ze dne 26. dubna 1924 č. 7348.)
Prejudikatura: srovn. Boh. 266 adm.
Věc: Lina F. v K. (adv. Dr. Kar. Hahn z Karl. Varů) proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud jím úplata za vzdání se koncese podrobena byla dávce z přírůstku hodnoty se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím byl potvrzen platební rozkaz městské rady v K. z 12. dubna 1922, kterýmž vedle kupní ceny převedené nemovitosti do základny pro vyšetření přírůstku hodnoty pojata byla též částka 250 000 K, kterou při prodeji domu čp. — v K. v kupní smlouvě z 8. října 1918 zavázal se nabyvatel zaplatiti straně prodávající za to, že tato se zavázala vzdáti se své hostinské a výčepnické koncese v prodaném objektu provozované ve prospěch strany kupující, a zavésti všechny kroky, aby byla úřadem živn. kupujícímu koncese udělena.
Stížnost naříká rozhodnutí toto jako nezákonné, pokud dávce z přírůstku hodnoty podrobilo též úplatu za vzdání se koncese.
Nss o stížnosti uvážil toto:
Žal. úřad vychází z názoru, že úplatu tuto jest připočísti ke kupní ceně nemovitosti a proto též podrobiti dávce; závěr tento se zakládá na předpokladu, že přichází v úvahu jen objektivní způsobilost nemovitosti k provozování živnosti a že cena se utváří pouze vzhledem k této její vlastnosti a jde proto jen o část úplaty za nemovitost.
Nss nemůže názor tento uznati správným. Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí postihuje dle § 5 řádu dávk. pro Čechy z 29. prosince 1915 č. 83 z. z. rozdíl mezi zcizovací a nabývací hodnotou nemovitosti. Při vyšetřování přírůstku hodnoty jest dle odst. 3 § 5 řádu dávk. přihlížeti toliko k ceně (hodnotě) nemovitosti samé: k nabývací a zcizovací ceně (hodnotě) příslušenství (§ 296 o. z. o.) se nehledí.
K cenám zcizovacím a nabývacím sluší, jak § 5 v odst. 2 ustanovuje, připočísti jak užitky zcizovatelem vyhrazené a břemena nabyvatelem převzatá, tak i hodnotu ostatních mimo cenu smluvených vedlejších plnění. Z toho plyne, že k ceně zcizovací na nemovitost samu jest připočísti hodnotu takového vedlejšího plnění, ke kterému se nabyvatel smlouvou při převodu nemovitosti zavazuje, a která tedy zcizovací cenu zvyšuje, nikoli však hodnotu vedlejšího plnění, k němuž se zcizitel zavazuje a která tedy zcizovací cenu snižuje. Vždy však lze vedlejší plnění připočítati k ceně ať zcizovací nebo nabývací jen v tom případě, když plnění takové lze pokládati za úplatu za převod nemovitosti samé. Úplata za věci nebo práva, která se sice zároveň s nemovitostí převádějí, která však nejsou součástí nemovitostí samé, nemůže podle smyslu § 5 d. ř. pokládána býti za část ceny nabývací či zcizovací. Byla-li v převedené nemovitosti vlastníkem její provozována živnost na základě oprávnění, které vlastníku nemovitosti bylo úřadem propůjčeno, nestává se toto oprávnění součástí nemovitosti, třebas nemovitost jako způsobilá a schválená provozovna umožňovala provozování propůjčené živnosti. Živn. oprávnění nesdílí osud nemovitosti sloužící za provozovnu, nezaniká s její převodem, nýbrž trvá dále jako osobní oprávnění, které může, jde-li o koncesi k živnosti hostinské a výčepnické, jako v tomto případě, dle § 19 živn. řádu se schválením úřadu živn. být propachtováno, náměstkem provozováno neb dle § 20 živn. ř. do jiné místnosti v téže obci přeneseno a tam původním oprávněním dále vykonáváno.
Takovéto živn. oprávnění má tudíž samostatnou hodnotu majetkovou, neboť může různým způsobem být zužitkováno. To patrno i z ustanovení § 334 exek. ř., dle něhož může být živnostenské oprávnění podrobeno vnucené správě.
Vzdá-li se vlastník nemovitosti vykonávání živn. oprávnění za tím účelem, aby nabyvatel nemovitosti, v níž oprávnění to dosud bylo vykonáváno, mohl nabýti pro svou osobu oprávnění k provozování téže živnosti v dosavadní provozovně, vzdává se tím samostatné hodnoty majetkové a umožňuje nabyvateli nemovitosti nabytí nové samostatné hodnoty majetkové. Oplata smluvená při převodu nemovitosti za takové vzdání se živn. oprávněni, které není součástí nemovitosti, nýbrž samostatným právem hodnoty majetkové, nemůže proto pokládáno býti za část úplaty za nemovitost samu, nýbrž jen za odškodnění za vzdání se samostatné hodnoty majetkové na prospěch jiné osoby.
Dlužno ovšem připustiti, že možnost provozovati v nemovitosti živn. podnik, nezůstává beze vlivu na hodnotu nemovitosti, neboť může zvýšiti i výnosnost nemovitosti samé. Leč právě proto, že možnost provozovati na nemovitosti podnik živn. může míti na hodnotu nemovitosti vliv toliko nepřímý, nepřirůstá hodnota, kterou má poskytnutí možnosti té jednáním zcizitelovým, k hodnotě nemovitosti samé a nemůže proto ani úplata za zjednání možnosti té smluvená býti vpočítávána v cenu nemovitosti.
Pokud by smluvní cena, kterou strany smluvní označují jako cenu nemovitosti, po názoru úřadu dávku z přírůstku hodnoty nemovitosti vyměřujícího, neodpovídala hodnotě nemovitosti, jak tato se jeví se zřetelem na živnost na ní provozovanou, poskytuje dávkový řád v §§ 8 a 18 úřadu možnost zjistiti obecnou hodnotu nemovitosti se zřetelem ke všem okolnostem její výnosnost určujícím.
Z těchto úvah jde, že nař. rozhodnutí, pokud podrobilo dávce z přírůstku hodnoty i úplatu za závazek zcizitelem v článku III. smlouvy převzatý, vzdáti se koncese hostinské ve prospěch kupce a zavésti kroky, aby koncese byla převedena na kupce, spočívá na mylném právním názoru, který nemá opory v zákoně, a bylo je proto dle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 3525. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1121-1123.