—
Zjištění skutkové či právní. Praecarium, nebo závazek smluvní.
C. k. okr. soud v Jablunkově vyhověl žalobě J. V. a odsoudil žalovaného St., že jest povinen trpěti pod exekucí, by žalobce mlel své melivo ve mlýně, jejž má žalovaný v pachtu od manželů M.
Důvody:
Na základě seznání svědků, manželů M., pokládal soud za prokázáno, že žalovaný převzal vůči žalobci a zmíněným svědkům, od nichž krátce před tím pachtoval mlýn, závazek, že dovolí mlíti žalobci veškeré melivo z jeho usedlosti. To není na straně žalovaného žádné dobrovolné dovolení na odvolání, nýbrž závazek smluvní, jejž žalovaný nemůže zrušiti svým jednostranným prohlášením. — Probírání otázky, zda mohou tak učiniti manželé M., nespadá do lámce tohoto procesu. Právně jest zmíněný poměr stran odůvodněn poukazem na § 1019. vš. obč. z.
Krajský soud v Těšíně změnil k odvolání žalovaného rozsudek první instance a žalobu odmítl. Důkazy nebyly znovu provedeny.
Důvody:
Odvolání neprovádí nijak důvodu nesprávného posouzení provedených důkazů; žalovaný nepotírá skutkového zjištění, jak provedeno prvním soudcem, nýbrž brání se pouze proti právním vývodům z těchto skutečností. Žalovaný provádí tudíž toliko důvod odvolací nesprávného posouzení právního; ten jest dle náhledu odvolacího soudu dán.
Žalobce měl dokázati, že žalovaný převzal smluvní závazek, že mu žalovaný dovolí mlíti v pachtovaném mlýně. Důkaz ten se mu nepodařil. Podobných vývodů nelze činiti ze seznání dotyčných svědků, manželů M., jichž tvrzení soud odvolací činí podkladem svého rozhodnutí podobně jako první instance. Počínání si žalobce jak vůči předchůdcům žalovaného v držení mlýna, tak i manželům M. — jak jest těmito potvrzeno — nepoukazuje nijak k tomu, že žalobce — 273 —
činil si nárok na používání mlýna jako na své právo. Z mnoha okolností (. . . jsou vypočteny . . .) vysvítá naopak, že žalobce byl si vědom, že mele jenom z ochoty majitelů.
Prohlášení žalovaného, na němž žalobce buduje svůj nárok, nelze pokládati za závazné prohlášení smluvní. V tom směru poukazuje se k tomu, že manželé M. potvrdili, že žalobce a stará M. je žádali, by vymohli žalobci dovolení dalšího mletí. Svědek M. potvrzuje dále, že žalovaný prohlásil, když mu záležitost byla přednesena, že žalobci dovolí mleti, když je mu týž líčen jako dobrý soused; že však nebylo při tom nic bližšího umluveno o tom, kdy, jak a po kterou dobu mu povoluje mleti. Z tohoto seznání vyplývá nade vší pochybnost, že jednalo se v daném případě toliko o splnění prosby a o sousedskou ochotu a o žádný závazek smluvní. Žalovaný neměl k převzetí podobného závazku žádného dalšího podnětu, poněvadž pachtovní smlouva s manžely M. byla již perfektně uzavřena a žalovaný nepotřeboval si dáti diktovati nějaké dodatky. Je patrno, že bylo by to bývalo pojato do pachtovní smlouvy, kdyby bylo se jednalo o právo žalobcovo, dále že kdyby byl žalovaný sám poskytl žalobci podobné právo, bylo by se tak stalo ve formě precisní a striktní, jakou je nutno zachovati u každé smlouvy.
Okolnost ta, že nebylo nic bližšího ujednáno, je jasným důkazem toho, že výkon žalobcův byl podstatou svou praekaristický a že žalovaný byl oprávněn jej každou chvíli odvolati. — Nárok žalobcův není odůvodněn; odvolání bylo tudíž vyhověno.
Nejvyšší soud vyhověl revisi žalobcově a obnovil rozsudek první instance.
V důvodech
předesílá nejv. soud stanovisko obou stran v tomto sporu a pokračuje:
Naproti tomu (. . . tvrzení žalovaného, že dovolil žalobci výkon praekaristický jako jiným sousedům . . .) pokládal první soudce za prokázáno, že dovolení to nebylo odvolatelné, naopak závazek smluvní, který žalovaný nemůže zrušiti jednostranným prohlášením. Tento výrok není žádným zjištěním skutkových okolností, nýbrž akt právního posouzení v tom směru, že oprávnění žalobcovo není praekaristické. Tento výrok mohl soud odvolací z právního hlediska přezkoumati. Pokud tudíž revise dovolávajíc se důvodu č. 2, správněji č. 3 §. 503. civ. ř. potírá tento postup odvolacího soudu, postrádá oprávnění; revise je však odůvodněna, pokud uplatňuje důvod č. 4, poněvadž výrok odvolacího soudu, že v daném případě jedná se o praecarium, spočívá na právním omylu.
Soud odvolací jako první soudce opírá svůj výrok o seznání manželů M.; přehlíží však přednesení stran a doznání žalovaného. — 274
Dle toho jedná se v daném případě jen o otázku tu, zda bylo dovolení žalovaného praekaristické či ne. Poněvadž žalovaný nepřevzal dotyčného závazku při propachtování mlýna, bylo netoliko v zájmu žalobce, nýbrž také propachtovatelů, by záležitost ta byla souhlasně upravena. Tu jest zjištěno, že žalovaný podvolil se smluvně, že dovolí žalobci mlíti — samozřejmě jako pachtýř a po dobu pachtu — jak vůči propachtovatelům, tak vůči žalobci. Jen tenkráte, kdyby při této úmluvě byla učiněna nějaká výhrada, mohl by ji žalovaný uplatňovati; o n musil by vésti důkaz, poněvadž žalobce prokázal svůj titul pro nabytí práva, jakož i že se nalézal v držení jeho (§ 312. a 320. vš. ob. z.). Žalovaný však ani netvrdil, že tenkráte byl umluven výkon praekaristický, ani neuvedl žádných skutečností, z nichž by to vyplývalo. Z těch momentů, které skutečně uvedl, nevysvítá, že jednalo se o výkon praekaristický; žalobce má zvláštní titul, což o jiných sousedech nebylo tvrzeno . . .
Poněvadž z uvedených zjištěných skutečností a stavu spisů není prokázáno, že výkon žalobcův byl praekaristický, jest právní posouzení věci odvolacím soudem pochybeno; naopak odpovídá rozsudek první instance právnímu a skutkovému stavu věci. Rozsudek ten byl obnoven, třebas není správnou první kvalifikace oprávnění žalobcova, jak je z rozsudku toho patrná. V daném případě jedná se o druh nepravidelné služebnosti, kterou žalobce vykonával vůči propachtovatelům a jejich předchůdcům a kterou žalovaný uznal po intervenci propachtovatelů. Zda tito právo žalobcovo uznávají či ne, není předmětem tohoto sporu a jest nerozhodno pro jeho posouzení.
(Rozh. nejv. soudu ze dne 17. ledna 1912 Rv III 570/11 .)
J. Valeček.