Authors:
= Váž. civ., 4 (1922)
PDF

Čís. 1673.


Zákon ze dne 7. července 1896, čís. 140 ř. zák. o cestách nezbytných. Nepřípustnost dovolacího rekursu do usnesení rekursního soudu, jímž zrušeno usnesení prvého soudu pro neúplnost řízení.
(Rozh. ze dne 17. května 1922, R I 489/22.)
V řízení o zřízení nezbytné cesty zrušil rekursní soud usnesení prvého soudu a uložil mu, by řízení doplnil a pak znovu rozhodl. Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs.
Důvody:
Ustanovení § 16 zákona ze dne 7. července 1896, čís. 140 ř. zák. o zřízení nezbytných cest, dle něhož rozhodnutí, v tomto řízení vydané, lze napadnouti pouze rekursem, předpokládá, jak vysvítá z ustanovení § 17 cit. zákona, rozhodnutí, kterým ve smyslu § 15 se případ věcně řeší a řízení o zřízení nezbytné cesty ukončuje a stanoví odškodnění, které uchazeč za cestu nezbytnou zaplatiti má. Odporovati usnesení rekursního soudu, kterým pouze se nařizuje prvému soudu doplnění řízení, jež zůstalo neúplným, jeví se dle ducha zákona nepřípustným, neboť účelem jeho jest, aby tomu, kdo nezbytnou cestu potřebuje, dostalo se jí rychle a s výlohami pokud možno nejmenšími a účel ten by byl ohrožen, kdyby se připustila zvláštní oddělená odporovatelnost opatření, majících za účel zdokonalení řízení.
Citace:
č. 5852. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 251-252.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).