NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Č. 8991.

Školství. — Řízení správní: 1. Pro řízení před úřady zřízenými pro dozor ke školám neplatí předpisy zák. č. 101/1896 ř. z. o opravném řízení před úřady politickými. 2. Úřady pro dozor ke školám nemají zákonné povinnosti, opatřovati svoje rozhodnutí poučením o opravných prostředcích. 3. Aby podání mohlo býti pokládáno za opravný prostředek, je nutno, aby z něho byla zřejmá vůle podavatele, aby rozhodnutí, jehož se podání týče, bylo instančně přezkoumáno stolicí vyšší.
(Nález ze dne 15. ledna 1931 č. 317).
Prejudikatura: ad 1 a 2: Boh. A 694/21, 711/21, 1244/22, 1401/22 a j. ad 3. Boh. A 707/21 a j.
Věc: Obce Č., Čb., V., N. a B. (adv. Dr. Bedř. Eidlitz .z Plzně) proti ministerstvu školství a národní osvěty (za zúč. obec U. adv. Dr. Frt. Wien-Claudi z Prahy) stran odmítnutí odvolání pro opožděnost.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zšr v Praze povolila rozhodnutím 27. října 1927, aby v obci Ú. byla zřízena ve smyslu § 2 zák. z 19. února 1870 č. 22 z. z. pro děti z této obce zimní expositura obecné školy v Č., nevyhověla však žádosti za zřízení samostatné obecné školy v Ú. O tomto rozhodnutí zpravil ošv ve Stříbře výměrem z 2. listopadu 1927 obecní zastupitelstvo v Ú. a zaslal opis tohoto výměru na vědomí mšr-ě v Č. a obecním úřadům v Č., H. a Hv. Výměr ten byl doručen mšr-ě v Č. 15. listopadu 1927, obecnímu úřadu v Č. 15. listopadu 1927, obecnímu úřadu v Hv. 13. listopadu 1927 a obecnímu úřadu v H. 18. listopadu 1927.
Mšr v Č. předložila podáním z 29. listopadu 1927 ošv-u ve Stříbře »prohlášení« obcí Č., Čb., V., N. a B., přiškolených ke škole obecné v Č. z 29. listopadu 1927, v němž tyto s poukazem na výnos zšr-y z 27. října 1927 »prohlašovaly«, že děti z obcí Čb., B. a V. mají mnohem obtížnější a delší cestu do školy než děti z Ú., takže za špatného počasí v zimě nemají možnosti docházeti pravidelně do školy v Č.; aby nebyly způsobeny větší náklady školní obci Č., nežádaly obce ty dosud za zřízení zimní expositury. Proto nemohou zástupci obcí Č., Čb., B., V. a N. souhlasiti se zřízením zimní expositury v Ú., leč by se obec Ú. zavázala, že uhradí z vlastních prostředků náklad způsobený zřízením a vydržováním zimní expositury v Ú. Proto navrhli zástupci jmenovaných pěti obcí, aby komissionelně byly přezkoumány poměry stran cesty z obcí B., Čb. a V. ke škole v Č. Podání to došlo k ošv-u ve Stříbře dne 2. prosince 1927 a bylo zprávou ošv-u ze 16. prosince 1927 předloženo zšr-ě jako »odvolání«. Když pak zšr podání vrátila »k připojení odvolání přiškolených obcí«, sdělil ošv ve Stříbře výměrem ze 16. ledna 1928 obecním úřadům jmenovaných pěti obcí »na základě výnosu zšr-y ze 4. ledna 1928«, že »jest podati řádný rekurs obecních zastupitelstev ve věci zřízení zimní expositury v Č.«; výměr ten byl vypraven 23. ledna 1928. Na to podalo zmíněných pět obcí rekurs ze 3. února 1928 do rozhodnutí zšr-y z 27. října 1927. Mimo to podala obec B. také ještě samostatné odvolání z 31. ledna 1928, které došlo k ošv-u ve Stříbře dne 8. února 1928.
Nař. rozhodnutím odmítlo min. škol. odvolání obce B., dále odvolání obcí Č., Čb., V., N. a B., podaná z rozhodnutí zšr-y z 27. října 1927, jako opožděná, poněvadž došla k ošv-u až dne 8. února 1928, kdežto o napadeném výnosu byly odvolatelky vyrozuměny nebo nabyly vědomosti již v listopadu 1927, kdy se obecní zastupitelstva usnesla podati odvolání. Vyjádření z 29. listopadu 1927 nemá náležitosti odvolání, ježto se nedožaduje u vyšší stolice zrušení rozhodnutí zšr-y a mimo to došlo rovněž opožděně. Proti tomu je podána stížnost, o níž nss takto uvážil:
Stížnost vytýká, že nař. rozhodnutí — prý neprávem — nepovažovalo podání z 29. listopadu 1927 za odvolání. Námitka tato není důvodná.
Ono podání z 29. listopadu 1927 bylo — jak uvedeno již shora — předloženo ošv-u jako »prohlášení«. I když se připustí, že označení podání by nebylo za všech okolností rozihodujícím pro posouzení jeho právní povahy jako opravného prostředku, neplyne ani z obsahu jeho — jak shora byl podán — projev vůle podavatelů, aby na základě tohoto podání rozhodnutí zšr-y z 27. října 1927 bylo podrobeno instančnímu přezkoumání nadřízenou stolicí, totiž min. škol.; projev takový nutno však nezbytně pokládati za nutný, aby mohlo býti posuzováno jako opravný prostředek (srov. Boh. A 707/21). Za takový projev nelze považovati ani prohlášení, že stěžující si obce nemohou souhlasiti se zřízením zimní expositury v Ú., ani žádost, aby komisionelně byly přezkoušeny poměry stran cesty z obcí B., Čb. a V. ke škole v Č. Právem upřel tedy žal. úřad onomu podání z 29. listopadu 1927 povahu opravného prostředku a není proto už ani třeba zkoumati, zda by podání to, kdyby bylo rekursem, bylo podáno včas.
Zbývá proto již jen zkoumati, zda za odvolání včas podané lze považovati rekursy stěžujících si obcí ze 3. února 1928., resp. 31. ledna 1928.
V daném případě šlo o rozhodnutí zšr, tedy nikoliv o rozhodnutí zemského úřadu politického, jak stížnost se mylně domnívá.
Zšr jako úřad zřízený pro dozor ke školám (srov. zák. z 25. května 1868 č. 48 ř. z., § 10, pak zák. z 24. února 1873 č. 17 z. z. česk.), je ovšem úřadem odlišným od zem. správy politické, dříve místodržitelství (nyní podle zák. č. 125/27 zemského úřadu), která jako zemský úřad politický odvozuje svoji existenci ze zák. z 19. května 1868 č. 44 ř. z. (srov. na př. nál. Boh. A 1244/22). Proto neplatí pro opravné řízení proti rozhodnutím zšr-y předpisy o opravném řízení proti rozhodnutím zem. správy pol., zejména nikoliv čtyřnedělní rekursní lhůta podle § 1 zák. z 12. května 1896 č. 101 r. z., naopak platí tu předpis § 44 zák. o dozoru ke školám z 24. února 1873 č. 17 z. z. česk. ve znění zák. z 24. června 1890 č. 46 z. z. česk., podle jehož posledního odstavce stížnosti do rozhodnutí zšr-y ve věcech národního školství jest podati k min. škol. ve lhůtě 14. dnů u ošv-u.
Když v daném případě obec Č. byla o rozhodnutí zšr-y z 27. října 1927 — podle stvrzenky ve spisech uložené — zpravena dne 15. listopadu 1927 a když ostatní obce podle jejich podání z 29. listopadu 1927 o onom rozhodnutí měly vědomost nejpozději již tohoto dne, je zřejmo, že rekursy z 31. ledna 1928 a 3. února 1928 jsou opožděné, aniž bylo třeba zjišťovati, zda došly k ošv-u jako zákonnému místu podacímu teprve 8. února nebo již 6. února 1928.
Že pak 14 denní lhůtu rekursní nelze — jak stížnost se mylně domnívá — čítati teprve ode dne doručení výměru; ošv-u ze 16. ledna 1928, je zřejmo z toho, že výměr tento, nehledě ani k tomu, že spočívá na nesprávném pochopení obsahu výnosu zšr-y ze 4. ledna 1928, není novou intimací rozhodnutí zšr-y ze 27. října 1927 ani — jak stížnost se domnívá — opravou původního intimátu a nemohl již proto pro st-lky založiti běh nové lhůty rekursní.
Na tom nemění nic, že ani výměr ošv-u z 2. listopadu 1927 ani výměr ze 16. ledna 1928 nebyl opatřen právním poučením, neboť — jak nss ustáleně judikuje — zákon č. 101/1896 ř. z. neplatí pro opravné řízení před úřady zřízenými pro dozor ke školám a není ani jiného předpisu, který by úřadům těmto (okr. škol. výborům, zem. škol. radám) ukládal povinnost, opatřovati svoje rozhodnutí poučením o opravných prostředcích (srov. Boh. A 694/21, 711/21, 1244/22, 1401/22 a j.). Právem odmítl tedy žal. úřad odvolání st-lek jako opožděná a je stížnost bezdůvodná.

Citace:

č. 8991. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 224-226.