NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6564.

Stavební právo. — Administrativní řízení: * Interesenti podavší námitky proti vyloženému přehlednému plánu po rozumu § 10. zák. č. 88/1920 nemají nároku na to, aby usnesení, jež o námitkách jejich učiní stát. regulační komise, bylo jim intimováno. Vyřízení námitek jejich dostane se jim teprve ve výnosu min. prací, kterým plán se potvrzuje.
(Nález ze dne 18. května 1927 č. 1003).
Prejudikatura: Boh. 1492/22 a 6563/27 adm.
Věc: Ida G. v D. a spol. (adv. Dr. Vlád. Fleischmann z Prahy) proti ministerstvu veřejných prací o zastavovací a regulační plán.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné. Důvody: Vyhláškou z 25. června 1924 uvedla státní regulační komise ve známost, že podle ustanovení § 10 zák. z 5. února 1920 č. 88 Sb. vypracovala přehledný regulační a zastavovací plán na úpravu a zastavení území Dejvic severně od silnice V-ské ke svahům H. Š. a části území Bubenče při silnici P-ské, který jest po dobu čtyř neděl s důvodovou zprávou a zastavovacími podmínkami vyložen k veř. nahlédnutí za účelem podání event. námitek a připomínek. Ve schůzi z 20. listopadu 1924 projednala stát. regul. komise připomínky v tomto řízení proti plánu podané, námitkám dnešních st-lů nevyhověla, k připomínkám s jiné strany provedla některé změny a plán přijala.
Nař. výnosem potvrdilo min. veř. prací v základě § 10 zák. č. 88/20 tento regulační a zastavovací plán, jak se na něm stát. regul. komise usnesla, tudíž i s přijatými změnami, konstatovalo v dalším kontextu tyto změny a dodalo posléze: »Tím jsou vyřízeny námitky a připomínky k plánu podané, pokud jim provedenými změnami nebylo vyhověno.«
Proti tomu výnosu směřují podané stížnosti, o nichž nss uvážil:
Zákon z 5. února 1920 č. 88 Sb., chtěje »zaručiti jednotný stav. rozvoj Prahy a okolí se zřetelem na potřeby hospodářské a s hlediska uměleckého i zdravotního« zřídil »stát. regul. komisi pro Prahu a okolí« jako zvláštní dočasný odborný orgán, určený k tomu, aby »připravil a opatřil přehledný plán regulační a zastavovací pro území v § 3 označené, provedl o něm řízení v tomto zákoně předepsané« a mimo to spolupůsobil při vypracování nového řádu stavebního. Řízení, které jest o přehledném zastavovacím plánu provésti, upraveno jest v §§ 9—11 cit. zákona. Nehledě k předběžnému řízení uvedenému v § 9, o které tu dnes nejde, záleží v tom, že vypracovaný plán se veřejně vyloží po dobu 4 týdnů, aby obce, úřady i jednotlivci mohli v něj nahlédnouti a v této době podati své námitky a připomínky u státní regulační komise, načež tato o nich a o plánu učiní usnesení. Plán takto projednaný potvrzuje min. veř. prací. Účinek potvrzeného plánu regulač. a zastavovacího vymezuje § 15 cit. zák. v ten smysl, že stanovený v něm způsob pro budoucí zastavění a úpravu terénu bude závazný pro všechny budoucí podrobné plány regulační (plány polohy dle stav. řádů), budoucí stavby a podniky podle odst. 1. § 12, takže příslušní úřadové při jich povolování budou povinni k tomu přihlížeti, aby nebyly s ním v rozporu. § 25 cit. zákona posléze ustanovuje, že tímto zákonem doplňují se a mění ustanovení stav. řádu pro Prahu a Čechy-venkov, pokud se vztahují na obce v § 3 jmenované a jsou v odporu s tímto zákonem.
Stížnosti vytýkají především, že provedené adm. řízení jest vadné; vady shledávají v tom, že nař. výnos nepraví jasně, jak námitky, jež st-lé podali po rozumu § 10 proti vyloženému plánu, byly vyřízeny, resp. — Lze-li v něm shledávati zamítnutí těchto námitek —, že výnos neuvádí pro toto stanovisko žádných důvodů, z části pak. že nedostalo se jim vyrozumění o tom, jaké usnesení o plánu a specielně o jejich námitkách učinila stát. regul. komise, takže neměli možnost její usnesení naříkati u min. veř. prací.
Pokud se týče námitky posléze uvedené, plyne její bezdůvodnost již z předpisů § 10 cit. zák. Řízení o plánu zastavovacím podle tohoto předpisu není instančně rozčleněno, nýbrž tvoří jediný celek. Usnesení stát. regul. komise o námitkách a plánu stává se teprve potvrzením min. veř. prací perfekt. a schopným jeviti právní účinky. Teprve v tomto aktu zastavovací plán komisí přijatý proti interesentům stává se účinným. Že takto zákon na věc pohlíží, toho dokladem jest § 17, jednající ex professo »o stížnostech«, jenž připouští do rozhodnutí stát. regul. komise stížnost k min. veř. prací jenom v případech §§ 12/2, 13, 14 a 16, nikoliv také v případech § 10. Za tohoto práv. stavu není tedy vadou řízení, že usne- sení stát. regul. komise z 30. listopadu 1924 nebylo st-lům intimováno a že teprve nař. výnosem min. dostalo se jim vyřízení jejich námitek proti plánu podaných.
Námitka, že z nař. výnosu není patrno, jak připomínky st-li proti plánu podané byly vyřízeny, jest bezdůvodná již proto, poněvadž nař. výnos slovy »íím jsou vyřízeny námitky a připomínky k plánu podané, pokud jim uvedenými změnami nebylo vyhověno,« v souvislosti s předchozím kontextem dává docela jasně poznati, že všechny ostatní námitky byly zamítnuty.
Další otázka, jak dalece mají st-lé nárok na to, aby výrok zamítající jejich námitky byl opatřen důvody, souvisí s otázkou, jak dalece mají v řízení o plánu zastavovacím postavení procesní strany. Neboť jen ten subjekt, který v adm. řízení jest stranou, má nárok na to, aby správní akt v řízení tom vydaný byl vydán také jemu a opatřen důvody. Zákon č. 88/20 na tuto otázku nedává žádné odpovědi. § 10 upravuje řízení o plánu zastavovacím jako pouhou anketu, v níž všichni interesenti bez rozdílu druhu, povahy a intensity svých zájmů — zákon jmenuje vedle sebe, aniž mezi nimi nějak rozlišuje, obce, úřady a jednotlivce — připuštěni jsou k účasti jenom ve formě námitek a připomínek, o nichž stát. regul. komise činí »usnesení«.
Než okolnost, že § 15 prohlašuje potvrzený plán zastavovací závazným pro všechny budoucí stavby a podniky, vede k tomu, že — stejně jako bylo judikaturou uznáno v řízení o plánech polohy podle česk. stav. řádu z r. 1886 a 1889 (srv. na př. nál. Boh. 1492/22 adm.) — i v řízení o plánu zastavovacím podle zák. č. 88/1920, jenž v právní podstatě své není ničím jiným nežli takovým plánem polohy, dlužno přiznati postavení procesní strany majitelům pozemků zamýšlenou regulací dotčených z titulu jejich práva vlastnického a z něho plynoucího oprávnění, aby — pokud tu není překážky zákonné — směli své pozemky dle své vůle zastavěti. Z postavení jejich jako strany procesní plyne jim pak ovšem procesní nárok na to, aby o jejich námitkách bylo rozhodnuto a rozhodnutí to odůvodněno tak, aby jim obrana jejich práv nebyla ztížena nebo znemožněna.
Nss neshledal, že by v daném případě st-lé v tomto svém procesním nároku byli nějak dotčeni. Disposice plánu zastavovacího, jež béřou v odpor, byly podrobně odůvodněny v »důvodové zprávě« spolu s plánem vyložené. Jestliže nař. výnos, dovolávaje se vpředu výslovně této důvodové zprávy, námitky st-li podané zamítl, není přece pochybnosti, že učinil tak z důvodů obsažených v oné důvodové zprávě. Ta byla st-lům přístupna, jest jim také — jak svědčí vývody jejich námitek i stížností — známa, a nelze proto shledati, že by st-lům jejich obrana byla nějak ztížena.
Po stránce meritorní st-lé brojí proti některým disposicím plánu zastavovacího z důvodu, že zasahují do jejich práva vlastnického a oněch práv a zájmů, jež jsou výronem vlastnictví. Není ovšem pochybností, že nař. disposice takové zásahy obsahují; jde jen o to, jsou-li to zásahy nezákonné. Neboť o. z. o. sám omezuje ve svém § 364 právo vlastnické, připouštěje výkon jeho jen potud, pokud to dovolují zákony vydané k zachování a podpoře obecného blaha. Bylo by tedy lze v nař. disposicích shledávati nezákonný zásah do vlastnických oprávnění st-lů jenom potud, pokud by vybočovaly z mezí stanovených plánu zastavovacímu zákonem.
Nss zabýval se podstatou a obsahem přehledného a zastavovacího plánu podle zák. č. 88/1920 velmi podrobně v nál. Boh. 6563/27 adm. Z úvah tam uvedených vyplývá, že majitelé pozemků plánem dotčených mohli by se proti jednotlivým disposicím plánu brániti s úspěchem jenom potud, pokud by tyto disposice byly v rozporu s některou normou stav. řádu, po případě zák. č. 88/1920 Sb.
St-lé nedovolávají se ve svých stížnostech žádné normy zákonné, s níž nař. jimi disposice zastavovacího plánu byly by v rozporu. Vytýkají veskrze jen, že disposice ony nejsou potřebny, účelny, vhodny. Než ve všech těchto směrech jde o hodnotné úsudky skutkové, pro něž směrodatny jsou nikoliv normy právní, nýbrž pravidla čerpaná z jiných oborů vědních a ze zkušeností, zejména z nauky o výstavbě měst a ze zkušeností v tomto oboru získaných. Podle struktury řízení před nss-em tvoří tyto úsudky pouze součást skutkové podstaty výroku správního úřadu a nemohou nss-em, který jest povolán zkoumati toliko zákonnost rozhodnutí a opatření správních úřadů, po stránce věcné býti přezkoumávány.
Výtka skutečné nezákonnosti mohla by spatřována býti toliko v námitce st-lky Idy G., že se ji nař. plánem zastavovacím ukládá povinnost, aby staré budovy, stáje, stodoly atd., postavené na stav. parc. č. kat. ...., jakož i zahradu k její usedlosti patřící, nedotčené zachovala, po případě udržovala. V tomto směru mohla by arciť vzniknouti otázka, nejde-li taková disposice zastavovacího plánu přes meze uložené vlastníku budovy řády stav., po případě zákonem č. 88/1920. Než uvedená námitka přisuzuje nař. výnosu, resp. plánu jím potvrzenému obsah, jakého tam ve skutečnosti není. Plán nestanoví nic jiného, nežli že uvedené budovy se »šetří«, to jest tedy, že projektovaná regulace existenci jejich respektuje a nežádá jich odstranění. Není však plánem, tak jak se jeví ve spojení se zastavovacími podmínkami a s důvodovou zprávou, vysloveno, že musí býti zachovány. Rovněž není plánem vysloveno, že st-lka je povinna zachovati a udržovati svou zahradu. Nemá tedy zmíněná námitka v nař. plánu podkladu.

Citace:

č. 6564. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 872-875.