Č. 3553.

Domovské právo. — Vyhoštění: I. Pro počátek lhůty 10ti leté k vydržení domovského práva podle § 2 zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. je bez významu, kdy dotyčná osoba svůj pobyt v obci ve smyslu konstripčního patentu z 25. října 1804 k účelům konskripčním ohlásila obecnímu úřadu. — II. Osobu, jež nabyla v určité obci vydržením nároku na propůjčení domovského práva, nelze z této obce vyhostiti. — III. Na vyhoštění z obce může se účinně usnésti jen obecní zastupitelstvo, nikoliv obecní rada.
(Nález ze dne 3. května 1924 č. 9866/23.)
Věc: Obec Velké H. proti zemské správě politické v Praze o přiznání domovského práva Jaroslavu S.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím z 18. července 1921 vyslovila osp v S. na základě § 40 zák. z 3. prosince 1863 č. 84 ř. z. k žádosti obecního úřadu v Z., že Jaroslav S. nabyl práva domovského v obci Velké H. před vypovězením z obce, čímž toto vypovězení se stalo bezúčinným. Rozhodnutí opřeno jest následujícími důvody:
»Šetřením bylo zjištěno, že Jaroslav S. bydlel ve Velkých H. nepřetržitě od 2. listopadu 1909 až do dne vydání tohoto rozhodnutí a že během této doby nepřipadl na obtíž veř. chudinskému zaopatření. Tím jsou splněny předpoklady § 2 zák. z 5. prosince 1896 č. 222 o vydržení nároku na právo domovské v obci pobytu. Okolnost, že vedl život úhonný, nepadá zde na váhu.«
Rozhodnutím zsp-é v Praze z 2. února 1923 nebylo odvolání obce Velkých H. vyhověno a bylo rozhodnutí prvé stolice potvrzeno z důvodů v něm uvedených, k nimž vzhledem k odvolání připomenuto toto:
»Dodatně konaným šetřením bylo zjištěno, že Jaroslav S., jsa rakouským, resp. čsl. státním občanem, po dosažení svéprávnosti po 10 let před podáním žádosti za právo domovské dobrovolně a nepřetržitě v obci Velké H. se zdržoval a v této době pobytu veř. zaopatření chudinskému na obtiž nepřipadl. Tím splněny podmínky § 2 zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. Okolnost, že S. dne 16. října 1920 byl z obce Velkých II. vypovězen, nelze vzíti v úvahu, ježto vypovězení spadá do doby, kdy S. zákonné podmínky nároku na přijetí do domovského svazku obce Velkých H. splnil.
Do tohoto rozhodnuti podala obec Velké H. stížnost na nss pro nezákonnost a vady řízení a namítá:
1) že vzhledem k ustanovení §§ 31 a 34 konskripčního patentu a přihlížejíc k tomu, že Jaroslav S. přiznal, že se u obce Velkých H. přihlásil teprve 21. března 1910, dlužno míti za to, že teprve od této doby počal pobyt S-ův ve Velkých H.;
2) že S. byl vypovězen na základě usnesení obecní rady z 26. října 1920, kteréžto usnesení bylo rozhodnutím obec. zast. k odvolání Jaroslava S. potvrzeno, že dalšího opravného prostředku S. nepodal, že tedy vyslovené vypovězení nabylo právní moci před 29. říjnem 1920, kdy obec Z. žádost podala;
3) že st-lce nebyly sděleny výsledky provedeného šetření, že o pravdivosti výpovědi Jaroslava S. nebyla slyšena K-ová, kteréžto nedostatky prý zakládají podstatnou vadu řízení.
Rozhoduie o jednotlivých námitkách stížnosti vycházel nss z následujících úvah:
Ad 1) Dle odst. 1 § 2 zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. nemůže býti čsl. státnímu občanu odepřeno obcí pobytu výslovné přijetí do svazku domovského, pakli se občan ten po dosažené svéprávnosti po 10 let, která předcházejí žádost za právo domovské, dobrovolně a nepřetržitě v obci zdržoval. Dle znění cit. ustanovení počíná zákonná 10 letá doba běžeti od okamžiku, kdy splněny jsou veškeré podmínky v cit. předpisu stanovené, tedy od okamžiku, kdy se svéprávný státní občan dobrovolně v obci usídlil, t. j. kdy se do obce přestěhoval s úmyslem se tam zdržovati. Nemá tedy v tomto případě pro výpočet 10 leté vydržecí lhůty význam okolnost, kdy Jaroslav S. u obecního úřadu ve Velkých H. svůj pobyt ve smyslu konskripčního patentu z 25. října 1804 za účelem konskripčním ohlásil.
Ad 2) Vyhoštění z obce jako každý jiný výrok správního úřadu jest právně účinným jen tenkráte, bylo-li vysloveno orgánem zákonem k tomu povolaným. Právo vypovídací obci v § 11 ob. zříz. přiznané dlužno ve smyslu § 28 ob. zříz. pokládati za právo, jež vykonávati má usnášející se orgán obce, t. j. obecní zastupitelstvo (§ 1 novely k obec. zříz. ze 7. února 1919 č. 76 Sb.). Právně účinným jest tedy vyhoštění, když se na něm usneslo obecní zastupitelstvo příslušné obce.
Dle správních spisů usnesla se na vyhoštění S. původně obecní rada ve V. H. Usnesení obec. zastupitelstva ve V. H. stalo se teprve 11. ledna 1921 a to k rekursu Jaroslava S.; vyhoštění S-ovo mohlo se tudíž státi právně účinným teprve po 11. lednu 1921. Obec Z. podala však již dne 29. října 1920 u obecního úřadu žádost, aby uděleno bylo S-ovi na zákl. § 2 zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. obcí Velké H. právo domovské, tedy před tím, než uznáno bylo na vyhoštění S-a. Došel-li za tohoto stavu věci a vzhledem k tomu, že Jaroslav S. bydlil ve V. H. nepřetržitě od 2. listopadu 1909, žal. úřad k závěru, že Jaroslav S. v době, kdy obec Z. podala žádost o jeho přijetí do svazku obecního ve V. H., vydržel nárok na toto přijetí, že se tudíž obec. zast obce Velkých H. usneslo na vyhoštění osoby, která již 2. listopadu 1919 nabyla nároku na převzetí do svazku obce V. H., která tedy nemůže býti pokládána za osobu přespolní, proti které jediné za ostatních předpokladů § 11 čes ob. zříz. vyhošťovací nález vydán býti může, — nelze v tom spatřovati porušení zákona. Nutným předpokladem úsudku tohoto jest ovšem, že zjištění žal. úřadu, že se Jaroslav S. zdržoval od 2. listopadu 1909 nepřetržitě ve Velkých H., zakládá se na řízení bezvadně provedeném, t. j. řízení, které netrpí vadami § 6, odst. 2 zák. o ss. Tuto bezvadnost popírá stížnost námitkou pod č. 3) uvedenou. Avšak ani námitku tuto nelze uznati důvodnou. Námitkou vytýká st-lka v prvé řadě, že porušena byla zásada slyšení stran, čímž prý byla st-lka zkrácena na svém procesním právu obhajoby.
Jelikož žádná z námitek ve stížnosti uplatňovaných není důvodná, náleželo stížnost jakožto bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 3553. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1177-1179.