NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6530.

Vojenské věci: K výkladu předpisů § 67 a násl. zákona č. 288/24 o přídavku za zranění.
(Nález ze dne 4. května 1927 č. 9423).
Věc: František P. v P. (adv. Dr. Egon Stein z Prahy) proti ministerstvu národní obrany o přídavek za zranění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l sloužil v býv. armádě rak.-uh. jako poručík v záloze, byl 20. července 1917 střelen do hlavy a uznán při superarbitraci konané dne 15. října 1918 invalidním a k veškerým službám nezpůsobilým, s návrhem, aby byl podělen přídavkem za zranění 1800 K, ale zdravotní oddělení min. války navrhlo 26. října 1918 přídavek za zranění 800 K. Při superarbitraci oné zjištěno jako následek řečeného zranění oslepnutí na pravé oko, oslabení zrakové síly oka levého, ohluchnutí na pravé ucho, ochrnutí čelisti a neurasthenie.
K své přihláčce byl st-l převzat do čsl. armády v hodnosti gážisty ve výslužbě, a přiznány mu od 1. ledna 1919 zaopatřovací požitky a přídavek za zranění ročních 800 K. Za účelem přezkoumání nároku na zaopatř. požitky resp., k úpravě jich dle zák. č. 288/1924 byla nařízena superarbitrace st-lova. Dle lék. nálezu chirurg. oddělení divisní nemocnice v Praze shledán st-l k veškerým službám nezpůsobilým se schopností k přiměřenému občanskému povolání o 331/3% sníženou, dle nálezu očního resp. ušního oddělení schopným jen kancelářských služeb v zápolí s výdělečnou schopností sníženou o 30% resp. o 40%. Při superarbitrari provedené 24. září 1925 zjištěno, že st-l vidí na pravé oko pohyby ruky před okem jen v dolní polovině zorného pole, dále zjištěn úplný defekt pravého bubínku a kůstek sluchových a mírné příznaky neurasthenie, navrženo uznati st-le k veškerým službám nezpůsobilým se schopností k přiměřenému obč. povolání sníženou službou ve vojsku o 40% a přiznati mu výsluž a přídavek za zranění 1800 a 600 Kč, celkem 2400 Kč. Zdrav. oddělení mno navrhlo uznati st-le nezpůsobilým k veškerým službám se schopností k přiměřenému obč. povolání o 50% sníženou s nárokem na trvalé výslužné a na přídavek za zranění 1800 Kč ročně z důvodu, že superarbitrační komisí navržený kombinovaný příspěvek za zranění není podle § 69, odst. 1 zák. č. 76/1922 přípustný.
Nař. rozhodnutím bylo vysloveno: »Superarbitrací, konanou dne 24. září 1925, bylo zjištěno, že jste k veškerým službám nezpůsobilý a že jste vadou, odůvodňující Váš nárok na voj. výslužné, pozbyl 50% způsobilosti k přiměřenému obč. povolání. Přihlížejíc k Vašim skutečným příjmům z r. 1924, poukazuje Vám mno od 1. ledna 1925 podle zák. z 22. prosince 1924 č. 288 Sb. podle §§ 98 a 24 zák. ze 17. února 1922 č. 76 Sb. místo dosavadních zaopatřovacích požitků (drah. přídavků, mimořádných a nouzových výpomocí), přiznaných Vám výnosem ze 17. dubna 1924 tyto požitky: přídavek za zranění 1800 Kč ročně a jednotný drah. přídavek 434 Kč 32 h ročně podle I. rod. třídy do odvolání.
Stížnost obrací se pouze proti výroku o přídavku za zranění — —.
Dle §§ 11 a 14 zák. z 22. prosince 1924 č. 288 Sb., jenž nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1925, jest záložním gážistům býv. armády rak.-uh., kteří byli do čsl. armády ve své hodnosti převzati a jimž byly hledíc k jejich službám v bývalé armádě zaopatřovací požitky přiznány, vyměřiti přídavek za zranění podle ustanovení §§ 67 až 69 zák. ze 17. února 1922 č. 76 Sb.
§ 67 zákona tohoto zní: »Gážistům zařaděným v hodn. třídách a čekatelům trvale neschopným služby voj., přísluší přídavek za zranění trvale podle následků zranění (poruchy zdraví) v této roční výměře: a) když pozbyli bez vlastní úmyslné viny způsobilosti k voj. službě zraněním nebo těžkou poruchou zdraví, způsobenou při vykonávání činné služby nebo zvláštnostmi voj. služby a nemají nároku na vyšší výměru 600 Kč, b) když za okolností, označených v bodu a) pozbyli jedné ruky nebo nohy, obou rukou nebo nohou, ale mohou ještě používati loketních a kolenních kloubů, za každou končetinu 1200 Kč, c) oslepli na jedno oko 1800 Kč, d) pozbyli celé horní nebo dolní končetiny nebo obou horních nebo dolních končetin, za každou končetinu 1800 Kč, e) ohluchli na obě uši, pozbyli řeči, nebo utrpěli těžká poškození, která nejsou zvláště uvedena v odstavci b) až g), ale která se rovnají ztrátě celé horní nebo dolní končetiny (poruše zdraví tohoto stupně) 1800 Kč, f) oslepli na obě oči, nebo se stali tak slabozrakými, že mohou pouze rozeznávati veliké předměty jen na nejbližší vzdálenost, nebo rozlišovati světlo ode tmy 4200 Kč, g) jsou úplně ochrnuti 4200 Kč. Nemůže-li poškozenec trvale vládnouti končetinou, vyměří se mu přídavek jako při ztrátě končetiny.«
§ 68 týká se jen gážistů mimo hodn. třídy a § 69 stanoví v odst. 1, že úhrn přídavků za zranění, příslušející po případě podle odstavců b) až g jedné osobě, nesmí převyšovati u gážistů v hodn. třídách 4200 Kč. Další ustanovení § tohoto nemají pro spornou věc významu. Výraz »těžká poškození«, jehož používá § 67 pod lit. e) znamená dle znění odstavce tohoto, totiž vzhledem k cit. lit. b) až g), jednajících jen o následcích zranění, vzhledem k slovům »poruše zdraví« a vzhledem k sazbě 1800 Kč, jednak následky zranění, pokud jsou závažnější, než ony pod lit. a) a b) uvedené (hodnocené 600 resp. 1200 Kč), jednak poruchy zdraví, závažnější než ony pod lit. a) uvedené.
Podle těchto ustanovení — zejména dle znění § 67 lit. a), jenž se neobmezil na stanovení nejnižší výměry přídavků za zranění, nýbrž normuje také všeobecné předpoklady pro nárok na přídavek ten a mluví výslovně o »zranění nebo těžké poruše zdraví«, — přísluší přídavek ten jednak za zranění, kdež se vyměřuje podle závažnosti následků zranění v zákoně uvedených, jednak za těžkou poruchu zdraví, za kterou přísluší přídavek v částce buď 600 Kč (lit. a) nebo 1800 Kč (lit. e). Pokud jde o poruchu zdraví, nestanoví zákon sám nic bližšího o tom, kdy jest které z obou těchto sazeb použíti, teprve ve vl. nař. ze 6. října 1923 č. 186 Sb. bylo při provádění §§ 67 a 68 cit. zák. vysloveno, že za těžkou poruchu (poškození) zdraví podle § 67 lit. a) nebo e) jest pokládati takovou poruchu zdraví bez působení vnějších násilných vlivů, které má za následek v případech lit. a) nejméně 50%ní a v případech lit. e) nejméně 75%ní újmu na schopnosti k přiměřenému obč. povolání. Procenta této neschopnosti, která jinak mají podle zákona význam jen pro výměru výslužného (§ 17), jsou tedy přibrána za pomůcku pro vyměření přídavku za zranění pouze při poruchách zdraví, nikoli však při následcích zranění, jež zákon hodnotí sám a sice především pouze způsobem kasuistickým (ztráta končetiny, oka atd.), v § 67 lit. e) však i ustanovením, že za takové následky zranění, — a podle toho, co shora uvedeno, jsou následky zranění také obsaženy ve slovech »těžká poškození«, — které nejsou zvláště uvedeny pod lit. b) až g), ale které se rovnají ztrátě celé horní nebo dolní končetiny (lit. d), přísluší přídavek ročních 1800 Kč. Dle toho jest věcí superarbitračního posudku, aby se vyslovil o tom, zda takový následek zranění, jenž není výslovně (kasuisticky) v zákoně uveden, sám o sobě není ve spojení s ostatními podobnými následky spadá pod ustanovení lit. e) čili nic. To se může státi buď návrhem, aby dotčený následek (následky) byl uznán za rovný ztrátě celé končetiny, nebo návrhem, aby za tento následek (následky) byl přiznán přídavek za zranění v částce 1800 Kč.
V daném případě jde pouze o následky zranění (průstřelu lebky), nikoliv o samostatnou poruchu zdraví, vzniklou způsobem jiným než působením vnějších násilných vlivů, i nemá na výměru st-lova přídavku za zranění žádného vlivu a významu určení procenta, o něž je snížena schopnost k přiměřenému obč. povolání, ať již bylo toto procento navrženo v arbitriu (v lék. nálezech div. nemocnice) či v superarbitriu (superarbitrační komisí). Rozhodným jest pouze návrh (posudek), odnášející se přímo ke kriteriím, směrodatným pro vyměření přídavku za následky zranění. V tomto směru se lékařské nálezy blíže nevyslovily, superarbitrační komise pak navrhla kumulovaný přídavek 1800 Kč a 600 Kč, — subsumujíc takto zjevně ztrátu oka pod ustanovení § 67 lit. c) (1800 Kč), všecky další následky zranění pak pod ustanovení § 67 lit. a) (600 Kč) a nikoli pod ustanovení § 67 lit. e) (1800 Kč). Tím vyslovila komise, že další následky zranění (mimo ztrátu oka) nejsou toho druhu, aby je bylo možno kvalifikovati podle § 67 lit. e).
Za tohoto stavu nelze také shledati vadu řízení v tom, že mno nevrátilo návrh superarbitr. komise k doplnění neb k opravě.
Zákon připouští sice zásadně kumulaci přídavků za zranění, neboť § 67 lit. b) a d) přiznává za ztrátu každé končetiny 1200 Kč, resp. 1800 Kč a § 69, odst. 1 mluví o úhrnu přídavků za zranění a o jeho maximu, — ale nepřipouští ji neobmezeně, neboť § 67 stanovil pod lit a), že nárok na přídavek za zranění v jeho nejnižší výměře (600 Kč) má jen ten, kdo nemá nároku na vyšší výměru jeho a § 69 stanovil v odst. 1 jako přípustný úhrn přídavků těch jen součet přídavků ve výměře podle lit. b) až g). Z obou těchto ustanovení v jejich spojitosti jde tedy, že přídavek za zranění ve výměře § 67 lit. a) (600 Kč) nelze gážistovi přiznati, přiznává-li se mu (vzhledem k jinému následku zranění) přídavek vyšší (1200 Kč, 1800 Kč nebo 4200 Kč).
Jestliže tedy za tohoto skutkového i právního stavu přiznal žal. úřad st-li jen jediný přídavek za zranění, a to ve výměře 1800 Kč a nevyhověl návrhu superarbitr. komise na přiznání dalšího přídavku ve výměře 600 Kč, nelze právem tvrditi, že by jeho stanovisko nemělo opory v zákoně.

Citace:

č. 6530. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 800-803.