Č. 3971.

Zdravotnictví: * »Vermöglich« ve smyslu dvorského dekretu ze dne 11. ledna 1816 (sbírka zák. pol. sv. 44. č. 3) znamená zámožný.
(Nález ze dne 2. října 1924 č. 16641).
Věc: Městka obec L. proti ministerstvu vnitra o náhradu nákladů antirabického léčení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Napadeným rozhodnutím byla městská obec L. v pořadu instancí uznána povinnou, na základě dekretu dvorské kanceláře z 11. ledna 1816 sb. z. pol. sv. 44 č. 3 zaplatiti 125 Kč, jakožto 1/3 léčebného za Františku H., v Pasteurově ústavě při všeob. veř. státní nemocnici na Král. Vinohradech od 12. do 16. dubna 1922 antirabicky léčenou.
Rozhodnutí to, jež vzalo za své důvody II. stolice, založeno jest na zjištění, že vlastníka psa Václava K. nelze považovati za majetného po rozumu cit. dekretu dvorské kanceláře.
St-lka namítá ve své stížnosti, stejně jako během řízení, že Václav K. jsa vlastníkem pozemků č. k. 396/3 a 397/1 ve Š. a pobíraje služné jako pomocný dělník u Labského zdymadla, jest zajisté s to zapraviti výlohy vzniklé ošetřením Františky H. v Pasteurově ústavě a dovozuje, že výraz »vermöglich« v cit. dekretu dvorské kanceláře dle vlastního významu slova může míti jen ten smysl, že majitel jest povinen zapraviti léčebné tehdy, »může-li« (»vermögen«) či »je-li s to« je zaplatiti.
Navrhuje, aby nař. rozhodnutí, jež zřejmě vychází z nesprávného pojetí výrazu »vermöglich« vykládajíc je jako »vermögend« byla jako nezákonné zrušeno.
Rozhoduje o této stížnosti řídil se nss těmito úvahami:
Shora cit. dekret dvoř. kanceláře z 11. ledna 1816 stanoví ohledně náhrady léčebného chudých osob, poškozených vzteklými psy, že pravidelně jest k náhradě těchto nákladů přidržeti »vermöglich« vlastníka psa. Jinak hradí třetinu místní obec spolu s pozemkovou vrchností a další dvě třetiny státní poklad.
Nezákonnost napadeného rozhodnutí vidí stížnost v tom, že žal. úřad zaměnil pojem »vermöglich« s pojmem »vermögend« a tak neprávem vzal za zjištěno, že Václav K. není majetný (»vermögend«).
Náhledu stížnosti nelze přisvědčiti.
Slovo »vermöglich« v cit. dekretu má nepochybně smysl »vermögend« ((zámožný, majetný), tak jak je vykládá žal. úřad.
Toho dokladem jsou starší pomůcky jazykové. Tak čteme v »Adelung's Wörterbuch der hochdeutschen Mundart« z roku 1788:
»Vermöglich, adj. & adv. — er,—ste, welches nur im gemeinen Leben einiger Gegenden üblich ist
1. Gute Kräfte des Leibes hafoen, wo es doch im Gegensatze zu unvermöglich am üblichsten ist. In einigen Gegenden sagt man dafür vermögsam: ein vermögsames Pferd, welches viele Kräfte, Stärke hat.
2. In der zweiten Bedeutung des Hauptwortes ist vermöglich so viel als vermögend, gutes, zeitliches Vermögen habend.«
Jen tento druhý význam může dle účelu a smyslu zmíněného předpisu přicházeti zde v úvahu.
Dr. Jan Křtitel Zugschwerdt ve svém díle »das Recht des Schadenersatzes und der Genugthuung« z roku 1837 uvádí doslova na str. 55: »Die Verpflichtung des vermöglichen Eigentümers eines tollgewördenen Hundes, dann, wenn die verletzte Person unvermöglich ist ....« používá tedy výrazu »unvermöglich« ve významu slova »arm« cit. dvoř. dekr. z 11., ledna 1816.
Také Randa v monografii »O závazcích k náhradě škody z činů nedovolených« překládá »vermöglich« výrazem »zámožný« (vermögend).
K témuž úsudku vede též spojitost slov sporného ustanovení samého, jež mluví o chudých poškozených, jichž léčebné jest povinen nahraditi vlastník psa, je-li »vermöglich«, rovněž obdobný předpis dekr. dvoř. kanceláře z 17. května 1821, (Zugschwerdt, str. 54), jenž ukládá majetnému (vermöglich) vlastníku vzteklého psa, aby nahradil psem pokousaný a proto poražený dobytek, kteroužto škodu jest však považovati za pouhou náhodu, jež stíhá majitele dobytka, je—li vlastní psa sám nemajetný (dürftig) nebo nemůže-li býti vypátrán.
I z těchto protikladů »chudý«, »nemajetný« na jedné a »vermöglich« na druhé straně plyne zajisté nade vši pochybnost, že zákon za kriterion náhradní povinnosti vlastníka psa staví majetnost t. j. nadbytek majetkových hodnot, protiklad to nemajetnosti a chudoby.
Žal. úřad tudíž správně vyložil význam slova »vermöglich« uživ překladu »majetný«.
Že by zjištěné skutkové předpoklady nestačily k logickému závěru, že Václav K. není majetným, toho ani stížnost nenamítá.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3971. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 502-504.