NPD documents search: České právo, 16 (1934)

Čís. 87.

Přestupku § 314 tr. zák. nemůže dopustiti se ten, proti komu dotyčný úřední nebo služební úkon směřuje.
(Rozh. ze dne 11. října 1919, Kr I 284/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalované Anny S. do rozsudku krajského soudu v Táboře ze dne 10. dubna 1919, pokud jím byla uznána vinnou přestupkem proti veřejným zřízením a opatřením dle § 314 tr. z. a zprostil stěžovatelku dle § 259 č. 3 tr. ř. z obžaloby pro řečený přestupek.
Důvody:
Pokud se týče důvodu zmatečnosti § 281, č. 10 (správně č. 9 a tr. ř.), uplatňovaného proti odsouzení pro přestupek dle § 314 tr. z., jest stížnost oprávněna. Dle zjištění rozsudku směřovalo úřední jednání sluhy Františka J. proti obžalované, úřední činností Františka J. byla obžalovaná postižena. Z toho plyne, že se nemohla dopustiti přestupku dle § 314 tr. z. právě s ohledem na tuto činnost úřední. Již dle přirozeného a názorům všedního života odpovídajícího smyslu slova možno mluviti o »míchání se do něčeho« jen u příběhů, na nichž pachatel není již beztak účasten a jež se netýkají pouze osoby pachatelovy. Přestupku dle § 314 tr. z. nemůže spáchati ten, proti komu směřuje dotyčný výkon úřadu nebo služby. Ten, proti komu čelí úřední jednání, jest tím pojat do oblasti úřední činnosti, má vůči státu, pokud se týče vůči státnímu orgánu výkonnému úlohu pasivního subjektu v poměru vrchnostenském, nemůže se míchati do tohoto úředního jednání jako ten, koho se věc netýká. Zákon, jenž netresce odporu nekvalifikovaného, jejž kladou osoby postižené úředním jednáním, vychází ze stanoviska, že jistý odpor proti úředním jednáním vzniká až příliš snadno z přání postižené osoby, by zůstala ušetřena, že však zavdává podnětu k potrestání teprve odpor sesílený. Klade-li se odpor menší, nepatrnější, stačí donucení směřující ku splnění úředního příkazu. Jinak jeví se stejné počínání si třetích nesúčastněných osob. Z těchto důvodů slušelo se vyhověti zmateční stížnosti, pokud směřuje proti výroku o vině na přestupku dle § 314 tr. z., v tom směru zrušiti rozsudek nalézacího soudu a dle § 259, č. 3 tr. ř. zprostiti obžalovanou obžaloby vznesené na ni pro skutek jí v té příčině za vinu kladený.

Citace:

Čís. 87. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 132-132.