NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 22 (1913)

Dodatek, z čí viny (jednoho neb druhého manžela neb obou neb žádného) se manželství od stolu a lože rozvádí, připojí soud do rozsudku i bez návrhu stran. Dvorský dekret ze dne 22. srpna 1819, č. 1595 sb. z. s., nebyl civilním soudním řádem zrušen. Kterým dovolacím důvodem odporovati sluší přestoupení zásady: Ne eat judex ultra petita partium?

A. podala na svého manžela B. žalobu na dobrovolný rozvod od stolu a lože z viny jeho. B. navrhoval pouze zamítnutí žaloby. Sborový soud prvé stolice rozvod povolil s dodatkem, že oba manželé jsou jím vinni. Odvolání a dovolání žalobkyně tam směřující, aby výrok o vině její byl vyloučen, nebylo vyhověno. Třetí stolice připojila svému rozhodnutí tyto
důvody.
Dovolání žalobkyně odůvodňuje dovolací důvod č. 4. § 503. c. s. ř. tím, že v odpor vzatý rozsudek potud odporuje ustanovení § 405. c. s. ř., že bez návrhu žalovaného přikládá též žalobkyni vinu při povolení rozvodu. Nebudiž rozhodováno o tom, zda tím dolíčen jest důvod odporu nesprávného právního posouzení věci, ježto dovolání naprosto nevytýká, že by zde byl právní omyl co do použití práva materielního, též nekáže to, že zjištěné okolnosti skutkové podřízeny byly ustanovení § 109. ob. z. obč., nýbrž tvrdí pouze, že porušeny byly předpisy procesní, zejména předpis shora uvedeného § 405.
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dán jest, je-li předmětem sporu poměr soukromoprávní 1, jen při nesprávném posouzení ve směru materiálně právním; k potírání nesprávného použití zákonů procesních slouží v těchto případech ostatní důvody dovolací. Kdyby však k tomu se nehledělo a prohlásilo se, že brojení proti bez návrhu stran připo- jenému výroku o vině žalobkyně s hlediska dovolacího důvodu č. 4. § 503. c. s. ř. jest všeobecně přípustným, pak přece nelze schváliti stanovisko dovolatelky. Soud při vynášení rozsudku vázán jest návrhy stran, nesmí straně přiřknouti nejenom více, než bylo navrženo, nýbrž ani něco jiného. Tato zásada v daném případě porušena nebyla, ježto nižší soudy skutečně rozhodly pouze o předmětu sporu, t. j. o nároku strany žalující na rozvod od stolu a lože, proti kterémužto nároku žalovaný učinil arciť pouze návrh na zamítnutí žaloby. Za tím účelem, aby ohledně viny již z předu pro právní spory, jež by snad povstati mohly — srovnej v tom směru ustanovení §§ 759, 796., 1264. ob. z. obč. a dekret dvorní kanceláře ze dne 18. června 1841, sb. zák. polit. svazek 69, str. 156. — nabyto bylo bezpečného vodítka, vydáno jest k tomu účelu nesoucí se nařízení (§ 12. dv. dekr. ze dne 23. srpna 1819, ř. 1595 sb. z. s. a § 6. nař. min. sprav. ze dne 6. prosince 1897, č 283 ř. z.), že v rozsudku, jenž povoluje rozvod, výslovně má býti vyřčeno, zda ten neb onen z manželů, či oba neb žádný z obou vinu nese na rozvodu. Předpisu tomu odpovídá též v odpor vzatý výrok obou nižších soudů.
Poukazuje-li pak dovolání k tomu, že příslušný dv. dekret, jenž tvoří právě podklad pro rovněž shora uvedené nařízení min. sprav., civilním řádem soudním byl derogován, není ani tu v právu.
Uvozovací zákon k c. ř. s. stanoví v čl. I. nejprve objem zrušujícího vlivu nových zákonných předpisů o soudním řízení sporném vůči právu starému, vymezuje pak v čl. II. vliv tento, pokud jedná se o podpůrnou platnost práva dříve platného podle zákonů a nařízení, jež nebyla dotčena vydáním civilního řádu soudního a na to v čl. III. ohraničuje zrušující moc vůči zvláštním předpisům staršího práva, jež obsahovaly úchylky od řízení dříve všeobecně platného.
V druhém odstavci čl. I. vysloveno jest, že zrušují se všecka v jiných zákonných předpisech obsažená ustanovení o předmětech, upravených v novém c. ř. s., pokud ani uvozovací zákon k c. ř. s. aniž tento sám nestanoví výjimek. Z řečeného, jakož i z materialií k novým zákonům procesním (viz usnesení permanentního výboru sněmovny poslanecké dle č. 968. příl. stenogr. prot. o sezení posl. sněmovny, XI. zasedání, jimiž škrtnut byl 4. oddíl vládní předlohy VI. dílu osnovy c. s. ř., obsahující upravení řízení ve věcech manželských, a dále usnesení perm. komise panské sněmovny dle č. 460 příloh stenogr. protokolů o sezení panské sněmovny, XI. zasedání, jež k onomu usnesení přistoupila) plyne beze vší pochybnosti, že nedošlo ku vládou zamýšlenému novému upravení řízení ve věcech manželských, že tudíž řízení to nebylo upraveno civ. ř. soudním, pročež právní předpisy o něm dříve platné byly zachovány a musí pokládány býti i nadále za závazné. 2 Dovolání jeví se tudíž, i kdyby provedení jeho mělo pokládána býti za takové, jež odpovídá předpisu dovolacího důvodu č. 4. § 503. c. s. ř., neodůvodněným, takže mu vyhověno býti nemohlo.
(Rozhodnutí c. k. nejvyššího soudu ze dne 12. března 1913, č. j. Rv II. 268/13.) Flieder.

Pozn. zasíl. Vytknutí toto bylo nutným, poněvadž máme mimořádné případy, kde předmětem sporu jest porušení předpisů čistě procesuálních jako na př. při žalobách o zmatečnost, o obnovu, dále při žalobách dle § 83. ex. ř. a j. v.
Pozn. zasíl. V tom směru srovnej spisek dv. rady prof. V. Otta: Zur Lehre von den besonderen Verfahrensarten nach der neuen Zivilprozessordnung. Wien 1903, na str. 47—49, kdež se opačné názory všestranně a důvtipně vyvracejí.

Citace:

Dodatek, z čí viny. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1913, svazek/ročník 22, číslo/sešit 4, s. 212-214.