NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2933.

Učitelstvo: Má vdova po učiteli státní školy lidové, který zemřel před převratem, příslušel do obce na území republiky čsl., ale působil v obci patřící nyní k Rumunsku, vůči státu čsl. nárok na zaopatřovací požitky?
(Nález ze dne 30. listopadu 1923 č. 20 434.)
Věc: Marie Anna U. v P. proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě o pensi.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lce, vdově po učiteli na státních lidových školách s posledním služebním místem v G. v aradské župě na nynějším území Rumunska, který na ruském bojišti dne 7. srpna 1915 padl, byla po převratě vyplácena pense republikou čsl. na účet státu maďarského. Dnem 31. prosince 1921 však jí výplata ta byla zastavena. Dne 24. června 1922 podala st-lka žádost na školský referát v Bratislavě, aby jí zastavená vdovská pense byla od 1. ledna 1922 znovu poukázána. Žádost svoji odůvodňovala tím, že výplata pense jí byla zastavena 31. prosincem 1921 z pochyby o její příslušnosti a z omylu, který se stal při vyplácení k tíži Maďarska, ježto poslední působiště jejího zemřelého manžela spadá do Rumunska; dále uváděla, že se za války utekla ke svým rodičům do P. na Slovensku, větší část jejího majetku že po převratě zůstala v Maďarsku, ježto věci ty nemohla do čsl. republiky dopraviti, dvě dítky že jí byly maďarskou vládou vypovězeny z maďarského sirotčince, ježto jsou příslušníky republiky čsl. a že st-lka žije nyní v zoufalé situaci.
Žádost tato odstoupena byla gen. fin. ředitelství v Bratislavě, které nař. rozhodnutím vyslovilo, že v záležitosti této nelze ničeho zaříditi a že by se pense mohla poukázati k tíži státu rumunského, že však rumunská vláda vypověděla konvenci ohledně vyplácení pensí a nepřiznává žádnou výplatu k její tíži.
O stížnosti uvažoval nss:
Z obsahu nař. rozhodnutí, třebas ne dosti jasně vyjádřeného, vyplývá, že výrokem tím bylo odepřeno přiznati st-lce pensi na účet státu čsl. St-lka doznává, že manžel její působil na státních lidových školách jako učitel a sice
1. od 1. září 1905 do 25. listopadu 1908 na ř. katol. lid. škole v D. L., župa Oravská, na nynějším území republiky čsl.,
2. od 26. listopadu 1908 do 15. ledna 1912 na stát. lud. škole v Ch., oravská župa, na nynějším území Polska,
3. od 16. ledna 1912 do 1. srpna 1914 na stát. lid. škole v Ď., aradská župa, na nynějším území Rumunska, že dále ještě maďarská vláda jí poukázala pensi a konečně, že po převratu až do 31. pros. 1921 jí byly republikou čsl. vypláceny zaopatřovací požitky na účet státu maďarského. Nejde tedy o požitky, které by republika čsl. byla až do 31. prosince 1921 jako vlastní závazek přejala na sebe. St-lka spatřuje nezákonnost nař. rozhodnutí v tom, že ji neprávem odkazuje s jejím pensijním nárokem na rumunskou vládu, ježto rumunská vláda podle názoru stížnosti vyplácí pensi jen skutečným obyvatelům a občanům rumunským, stejně jako vláda maďarská st-lce prý pense nepřizná, ježto není občankou maďarskou, kdežto zemřelý manžel její byl až do své smrti příslušným do obce K. v čsl. republice; má tedy jako vdova po něm nárok na pensi proti vládě čsl.
Nss neshledal námitku tuto důvodnou. Především jest zcela nerozhodno, zda vláda rumunská resp. vláda maďarská jest ochotna výplatu zaopatřovacích požitků st-lčiných převzíti či nikoliv, ježto jednati se může toliko o to, zda republika čsl. jest po zákonu povinna výplatu pense st-lčiny na se vzíti či nikoliv. St-lka neuvádí také pro svůj nárok žádného zákonného předpisu, který by republice čsl. povinnost takovou ukládal. Ve skutečnosti pak takového zákonného předpisu dosud není.
Zákona z 19. března 1920 č. 194 Sb. na případ st-lčin použíti nelze, ježto zákon ten upravuje toliko zaopatřovací požitky býv. vojenských gážistův, nikoli však jiných kategorií státních zaměstnancův.
Všecky ostatní zákonné předpisy, které upravují zaopatřovací požitky bývalých státních úředníků maďarských pak předpokládají, že dotčený úředník byl úředníkem na území nynější republiky čsl. Tak stanoví zejména zákon z 15. dubna 1920 č. 269 Sb. (arg. § 6), dále zákon z 15. dubna 1920 č. 270 Sb. (arg. § 5), dále nař. vlády ze 6. července 1920 č. 428 Sb. (§ 6).
Pro učitelstvo na státních školách obecných (ludových) a měšťanských na Slovensku pak nařízení slíbené v § 10 zák. 269/20 dosud vydáno nebylo. Ohledně úředníků a státních učitelů pensionovaných již za vlády uherské vydala sice vláda rep. čsl. na základě zmocnění daného čl. X zák. ze 17. prosince 1919 č. 2 Sb. ex 1920 zvláštní nařízení z 22. srpna 1921 č. 298 Sb., v jehož čl. I. se upravují odpočivné požitky státních zaměstnanců (incl. státních učitelů) systému uherského vstoupivších do výslužby před 31. srpnem 1919 a zaopatřovací platy pozůstalých po takových zaměstnancích systému uherského, zemřelých v činné službě před 1. srpnem 1919, však výhody tímto nařízením stanovené omezeny jsou v § 18 jenom na osoby, jejichž odpočivné a zaopatřovací požitky byly zatímně státem čsl. převzaty. Předpokládá tedy i toto vládní nařízení, že pense, resp. zaopatřovací požitky byly již státem čsl. převzaty, pro podmínky a modality převzetí takového však nestanoví modalit žádných. Není tedy positivního předpisu zákonného, podle něhož by stát čsl. povinen byl převzíti výplatu zaopatřovacích požitků osob pozůstalých po státních učitelích a nemůže tedy st-lka dovoditi subjektivního práva na výplatu pense proti republice čsl.
Nař. rozhodnutím nebyl tudíž zákon porušen, stížnost jest bezdůvodnou a bylo ji jako takovou zamítnouti.

Citace:

č. 2933. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1106-1108.