Č. 754.

Učitelstvo: I. * Rozhodnutí, jímž byl podle § 70, odst. 4 učitelské služ. pragmatiky odepřen úmrtní kvartál z důvodu, že není tu zákonných podmínek pro jeho poskytnutí, podléhá meritornímu přezkoumání nejvyšším správním soudem. — II. Nárok na posmrtný kvartál dle § 70, odst. 4 učit. pragm. nemá osoba, která sice zapravila zprvu náklady pohřební ze svého, ale které bylo později přikázáno jmění po zemřelém pozůstalé se závazkem, že zaplatí dluhy pozůstalostní, mezi nimi i náklad na pohřeb.
(Nález ze dne 9. března 1921 č. 2419.)
Věc: Anna H. v L. proti ministerstvu školství a národní osvěty (zast. min. taj. Karlem Hrdinou) stran odepření úmrtného.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Stěžovatelka dožadovala se přiznání posmrtného kvartálu po svém zemřelém synovci profesoru Konrádu S. v L., poukazujíc na to, že zemřelého v jeho poslední nemoci před smrtí ošetřovala a pohřební útraty z vlastních prostředků zapravila. Žádosti této nevyhověla zemská školní rada rozhodnutím ze dne 6. prosince 1919 č. I B 3833/5, poněvadž podmínky posledního odstavce § 70 učitelské pragmatiky nejsou splněny. Pohřební útraty byly dle spisů o projednání pozůstalosti zapraveny ze jmění pozůstalého po zemřelém. Z tohoto jmění mohly býti i útraty ošetřovací hrazeny, kdyby byla dotyčná pohledávka přihlášena k pozůstalosti a při projednání uplatňována. Stěžovatelka nemá též nároku na přiznání posmrtného kvartálu po rozumu 3. odst. § 70 učitelské pragmatiky, poněvadž není dědičkou zákonitou, nýbrž testamentární.
Odvolání proti tomu podané bylo naříkaným rozhodnutím zamítnulo z těchto důvodů:
Ve smyslu § 70 zák. ze dne 21. července 1917 č. 319 ř. z. a podle vynesení bývalého ministerstva kultu a vyučování ze dne 4. dubna 1918 č. 83776 ex 1917 (min. věstník ročník 1918 čís. 13) může býti posmrtný kvartál udělen osobám jiným, než vyjmenovaným v odst. 1 a 2 uvedeného § 70 jen tehdy, jestliže útraty pohřební nebo náklad ošetřovací za zemřelého nemohly býti zaplaceny z jeho pozůstalosti po přiměřeném jich ohlášení a uplatnění.
Ježto Anna H. činí nárok na posmrtný kvartál po zemřelém profesoru Konrádu S. jen podle posledního odst. § 70 výše uvedeného zákona, podle kterého příslušný úřad může, avšak nemusí, povoliti posmrtný kvartál, a ježto majetek zanechaný zemřelým profesorem jest takový, že vyloučeny jsou podmínky, za kterých se kvartál ten poskytuje, zamítá se rekurs.
Nejvyšší správní soud uvážil, rozhoduje o stížnosti, takto: Stěžovatelka dožadovala se v řízení správním přiznání posmrtného kvartálu po svém zemřelém synovci na základě ustanovení posledního odstavce § 70 učitelské pragmatiky a tvrdila zejména ve svém odvolání k ministerstvu, že jsou veškeré podmínky pro přiznání úmrtného dle tohoto ustanovení ve sporném případě dány. Žalovaný úřad též, jak výslovně v rozhodnutí jeho jest uvedeno, rozhodoval toliko o tom, může-li stěžovatelce býti poukázán posmrtný kvartál dle předpisu posledního odstavce cit. §u, a neměl vůbec příčiny obírati se otázkou, zdali snad má stěžovatelka nárok na úmrtné dle předpisu 3. odst. tohoto §u. Pokud tedy stížnost namítá, že stěžovatelce přísluší nárok na posmrtný kvartál i dle předpisu 3. odst. § 70 učitelské pragmatiky, jest námitku tuto odmítnouti dle § 5 zákona o správním soudě jako nepřípustnou novotu, poněvadž o takovém nároku nebylo rozhodnutím v odpor vzatým vůbec rozhodováno.
Pokud pak jde o ostatní námitky stížnosti, třeba poukázati na to, že bylo naříkaným rozhodnutím sice vysloveno, že podle posledního odstavce § 70, jehož se žadatelka dovolávala, posmrtný kvartál povolen býti může, avšak nemusí, že však žalovaný úřad zamítl odvolání i z toho důvodu, »že zanechaný majetek je takový, že vyloučeny jsou podmínky, za kterých se kvartál poskytuje.«
Jest tudíž z naříkaného rozhodnutí patrno, že žalovaný úřad vychází sice z toho, že straně nárok na úmrtné dle § 70, posl. odst., po zákonu nepřísluší, leč prohlašuje zároveň, že by v daném případě vůbec nemohl a nesměl žádaný kvartál povoliti, poněvadž tu nejsou zákonné podmínky, na které jest úřad o žádosti rozhodující po zákonu vázán a tudíž povolení úmrtného stěžovatelce stojí v cestě zákonná překážka, totiž nedostatek předpokladů v posl. odst. § 70 cit. zákona vytčených.
Ježto osoby opírající žádost o posmrtný kvartál o tento zákonný předpis mají procesuální nárok na to, aby o jejich žádostech bylo rozhodnuto, ovšem dle volného uvážení úřadu, může osoba taková i před nejvyšším správním soudem toto své právo uplatňovati, když se úřad neobmezil na to, zamítnouti její žádost s poukazem na to, že dle tohoto předpisu nikomu nárok na posmrtný kvartál nepřísluší, nýbrž popřel, že by tu byly předpoklady, za kterých vůbec o takové žádosti rozhodováno býti může.
Bylo tudíž nejvyššímu správnímu soudu zabývati se otázkou, zdali jsou důvodný námitky stížnosti, že jsou ve sporném případě podmínky citovaného předpisu splněny. V tom směru tvrdí stížnost, že stěžovatelka zaplatila pohřební náklady ze svého a že nerozhoduje, zda snad později jí byly nahrazeny z pozůstalosti, k níž se přihlásila jako testamentární dědička a zároveň ohlásila náklady pohřbu jako pasiva pozůstalosti.
Tomuto názoru nemohl se nejvyšší správní soud přikloniti.
Podle § 70 učitelské pragmatiky může býti posmrtný kvartál poskytnut jenom tomu, kdo zapravil prokazatelně pohřební náklady ze svého neb ošetřoval zemřelého v jeho poslední nemoci před smrtí.
Žádá tudíž zákon, aby osoba poukázání kvartálu se dožadující prokázala, že zapravila náklady pohřební ze svých vlastních prostředků, a chce jí zřejmě poskytnouti jenom náhradu těchto hotových výloh, ke kterým osoba taková vůbec nebyla povinna.
V daném případě byly však, jak z odevzdací listiny okresního soudu v L. jest zřejmo, náklady pohřbu hrazeny z aktivní pozůstalosti zemřelého profesora S. a nikoli z vlastních prostředků stěžovatelčiných, která je penízem 2362 K 80 h do pasiv pozůstalosti přihlásila, neboť jí byla touto odevzdací listinou celá pozůstalost zemřelého přikázána se závazkem, že zaplatí dluhy pozůstalostní, mezi nimi i zmíněný náklad na pohřeb. Nejsou tudíž výtky stížnosti, pokud uplatňují, že stěžovatelka splnila svrchu uvedenou v § 70, odst. 4 cit. zákona vytčenou podmínku, odůvodněny.
Stížnost však v souhlase se žádostí za přiznání kvartálu a s vývody rekursu uvádí, že jest dána i druhá podmínka, na kterou cit. zákonný předpis poukazuje, poněvadž stěžovatelka ošetřovala svého synovce v jeho poslední nemoci před smrtí, a tím nabyla nároku, aby o její žádosti bylo rozhodnuto.
Žalovaný úřad se však, jak z naříkaného rozhodnutí jest zřejmo, otázkou, zdali stěžovatelka svého synovce v jeho poslední nemoci před smrtí ošetřovala, kterážto okolnost (toto ošetřování samo o sobě) skytá úřadu možnost, vzíti žádost o kvartál v úvahu, vůbec nezabýval a vyslovil, že nelze žádosti stěžovatelčině vyhověti z toho důvodu, poněvadž majetek zanechaný profesorem S. jest takový, že vyloučeny jsou podmínky, za kterých se úmrtné poskytuje.
Ježto okolnost, zda zemřelý profesor zanechal majetek čili nic, není v příčinné souvislosti s otázkou, zda lze přiznati posmrtný kvartál dle posl. odstavce § 70 osobě, která prokazuje, že zemřelého ošetřovala, spočívá naříkané rozhodnutí na důvodu, který v zákoně samém opory nemá, a bylo proto rozhodnutí toto zrušiti dle § 7 zák. o správ. soudě.

Citace:

č. 754. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 316-318.