NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8549 —
Č. 8549.

Samospráva obecní: I. * úřadu rozhodujícímu o změně hranic obcí podle § 4, odst. 2 česk. obec. zřízení náleží, aby své rozhodnutí, povolující změnu hranic, věcně odůvodnil. — II. Není třeba, aby vyjádření osk, kterého § 4 obec. zříz. česk. požaduje pro změnu hranic obcí, bezprostředně předcházelo rozhodnutí zv-u o žádané změně hranic.
(Nález ze dne 14. dubna 1930 č. 468.)
Věc: Obec H. (adv. Dr. Ant. L. Dembitzky z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúč. obec V. adv. Dr. Zd. Novák z Prahy) o změnu obecních hranic.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Na základě usnesení svého obecního zastupitelstva z 22. února 1925 žádala obec V. o povolení změny hranic obce tím způsobem, že by k obci V. bylo přiděleno od politické obce H. území ve výměře 513 ha 25 a 16 m2 a od politické obce P. území ve výměře 23 ha 29 a 61 m2. — Obec H. vyslovila se usnesením obecního zastupitelstva z 5. června 1926 o žádané změně hranic odmítavě. — Osk ve Vimperku uznavši podstatnost důvodů žádosti obce V. se usnesla předložití žádost tu zsv-u s přímluvou.
Zsv dohodnuv se se zsp v Praze, povolil nař. rozhodnutím podle § 4 ob. zříz. změnu hranic mezi obcemi V., H. a P. a to v hranicích, jak jsou vypsány ve vyjádření archivu map katastrálních v Praze z 26. července 1927. Současně uložil obci V., aby převzala část dluhů obce P. dle stavu z 1. ledna 1928 a to v poměru přímých daní přirážkám obecním podrobených, které předepsány jsou v roce 1928 na oné části území, která se od obce P. odděluje a připojuje k obci V.
Stížnost obce H. do tohoto výnosu podaná vytýká jako vady řízení, že výnos povolující změnu hranic obcí není náležitě odůvodněn a že nebylo — Č. 8549 —
před povolením změny hranic zjištěno, zda stěžující si obec bude po provedení změny hranic s to, plniti všechny zákonem jí uložené povinnosti v oboru chudinské péče, udržování cest a policie bezpečnosti. Při veř. ústním líčení vznesl pak zástupce stěžující si obce mimo to ještě námitku, že řízení, na jehož základě bylo vydáno nař. rozhodnutí, je vadné i proto, že nebyl zachován předpis § 4 posl. odst. o slyšení okr. zastupitelstva; toto slyšení nemůže být nahraženo prohlášením osk ve Vimperku z 13. června 1926, poněvadž podle zák. musí slyšení okr. zastupitelstva předcházeti bezprostředně před vydáním rozhodnutí.
Námitku tu neuznal nss důvodnou. V § 4 čes. obec. zřízení ve znění zák. z 19. srpna 1893 č. 59 z. z. se stanoví, že kdyby v hranicích některé obce místní měly se státi změny takové, že by tím obec nepřestala býti obcí o sobě, jest k tomu zapotřebí povolení zastupitelstva okresního a kromě toho prohlášení se strany místodržitelství, že proti tomu z příčin veřejných nic není na závadu. Nejscu-li všechny zúčastněné obce srozuměny s těmito změnami hranic, rozhoduje o tom zem. výbor, dohodnuv se s místodržitelstvím. V posledním odstavci tohoto paragrafu se pak nařizuje, že pokaždé jest před konečným rozhodnutím slyšeti příslušné okr. zastupitelstvo.
V tomto předpisu ukládá se tedy úřadu rozhodujícímu o změně hranic, aby vyslechl příslušné okr. zastupitelstvo, nenařizuje se tu však, že slyšení to musí bezprostředně předcházeti rozhodnutí o změně hranic. Záleží tedy jedině na tom, aby okr. zastupitelstvo mělo před rozhodnutím příležitost se vysloviti o zamýšlené změně hranic, která je předmětem rozhodování, a aby také svůj názor o tom projevilo.
V daném případě projevila osk ve V. souhlas se změnou hranic, jak ji žádala obec V. a jak byla také pak povolena, již svým usnesením z 13. června 1926. Tím bylo předpisu zákona učiněno zadost, a nového slyšení osk nebylo třeba ani pro to, že žal. úřad po té si ještě opatřil pomůcky, jež pokládal za potřebné pro svoje vlastní rozhodnutí.
Jinak uznal však nss stížnost důvodnou.
Předpis § 4 obec. zříz. neobsahuje sice výslovného ustanovení o tom, kterými zřetely se má úřad říditi při rozhodování o změně hranic, nejsou-li zúčastněné obce se zamýšlenou změnou hranic srozuměny, přes to však nss nemohl uznati, že zákon ponechává zcela volné úvaze úřadu, zda změnu hranic uzná přípustnou nebo ne, neboť takové stanovisko nebylo by lze srovnati s intencí obecního zřízení, v němž obce jsou myšleny jako teritoriální celky, způsobilé plniti úkoly, jež jsou jim v zákoně uloženy jak v oboru působnosti samostatné, tak i přenesené. Přihlédne-li se k této intenci zákona, pak nelze slovnímu obratu, použitému v odst. 1 § 4 ob. zříz., kde se mluví o změnách hranic, jimiž obec »nepřestává býti obcí o sobě«č. ob. zř., § 4.1, přikládati ten smysl, že tu zákon chtěl vyjádřiti jen to, že při změně hranic nepřestává právní existence obce s územím změnou hranic ztenčeným, nýbrž nutno rozuměti slovům těm v ten smysl, že i při změně hranic má obec býti zachována v takové struktuře, aby byla s to plniti úkoly, které zákon na obce vznáší. Vzhledem k tomu nutno stejně jako při rozloučení obce podle § 3 ob. zříz. přihlížeti také — Č. 8550 —
při změně hranic k tomu, aby jí nebyla obec hospodářsky oslabena do té míry, že by pozbyla možnosti plniti úkoly, jež jí v oboru samostatné a přenesené působnosti ze zákona vzcházejí. Ježto pak podle základní myšlenky obec. zřízení jest obec územní korporací a tedy osobou právnickou, a ježto území nejen tvoří základ územní korporace a její osobnosti, nýbrž jest i zdrojem práv obci příslušejících, zejména jejího práva berního, nelze pochybovati, že obec má právní nárok na to, aby území její bylo neztenčeně zachováno, a pokud zákon jeho změny, zejména jeho zmenšení dovoluje, aby nebylo měněno způsobem nezákonným. Je-li tomu tak, pak nelze obci odpírati právo na to, aby byly uváženy všechny momenty, které podle hořejšího výkladu jsou podle zákona pro povolení změny hranic obcí směrodatné, a aby jí také byly sděleny důvody, o které se rozhodnutí o změně hranic opírá.
Obec H. vznesla ve správním řízení proti změně hranic, žádané obcí V., námitky, v nichž poukazovala na to, že by povolením změny hranic citelně bylo postiženo její finanční- hospodářství, a bylo proto povinností žal. úřadu, aby k námitkám těm zaujal v rozhodnutí stanovisko a uvedl důvody, na nichž své rozhodnutí založil, aby stěžující si obec mohla zákonitost a podstatnost důvodů těch posouditi a podle toho svou právní obranu zaříditi.
Žal. úřad však v nař. rozhodnutí vůbec žádných důvodů nepřipojil, čímž stěžující si obci ztížil účinnou obranu a nss-u spolehlivé přezkoumání nař. rozhodnutí. Tento nedostatek bylo proto uznati za vadu podstatnou.

Citace:

č. 8549. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 647-649.