Č. 3438.

Nemocenské pojišťování (Slovensko): Rozhodovati ve sporech mezi okresní nemocenskou pokladnou a zaměstnavateli o pojistné povinnosti nemocenské (§ 156 zák. čl. 30 : 1907, jest v poslední instanci i na Slovensku povoláno ministerstvo sociální péče (§ 23 vl. nař. č. 199/1922).
(Nález ze dne 3. dubna 1924 č. 5540).
Věc: Městská obec K. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o nemocenské pojištění.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud se jím ukládá obci povinnost, nestálé zaměstnance u okr. pokladny nem. od 1. února 1921 řádně přihlásiti, se zrušuje pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Usnesením z 26. prosince 1919 schválil župní správní výbor župy tekovské »statut o zabezpečení pro případ nemoci příslušejících příspěvků zaměstnaným při městských podnicích«, na němž se usneslo řádné valné shromáždění městské komise v K. z 22. prosince 1919.
Dle § 1 tohoto statutu zabezpečuje město K. ze své pokladny všem zaměstnancům při městských podnicích a podléhajícím zák. z 15. května 1919 č. 268 Sb. o pojištění pro případ nemoci, jestliže už nepodléhají ustanovením jiného městského statutu, veškeré příspěvky, které jim uvedený zákon v případě nemoci zajišťuje, jmenovitě jim vypláceti bude požitky od počátku nemoci po 39 týdnů a po tento čas jich ze zaměstnání pro jejich chorobu nepropustí.
Přípisem z 22. června 1921 vyzvala okr. nem. pokladna v K. městsky magistrát, aby veškeré své zaměstnance do 8 dnů od 1. srpna 1921 řádně přihlásil, protože řečený statut od této doby se zřetelem k nař. z 21. ledna 1921 č. 26 Sb., jímž stanoveno mezi jiným, že nemocenské podpory se poskytují ne na 39 týdnů, nýbrž na dobu 1 roku od počátku nemoci, platnosti již nemá.
Na to usnesena v řádném valném shromáždění městské komise dne 4. července 1921 oprava statutu v ten rozum, že »v § 1 zabezpečené příspěvky se zajišťují od počátku nemoci po dobu jednoho roku a to se zpětnou platností od 1. února 1921. Jestliže by novějším zákonem nemocenské příspěvky na delší dobu se stanovily, poskytne je na tutéž dobu i městská pokladna městským zaměstnancům.
Proti tomuto usnesení podala okr. nem. pokladna apelaci na župní správní výbor župy tekovské, který však dne 29. prosince 1921 napadené usnesení schválil a odvolání okr. nem. pokladny zamítl z těchto důvodů:
»§ 3 zák. z 15. května 1919 č. 268 Sb., jehož ustanovení byla rozšířena na Slovensko nařízením z 23. září 1919 č. 316 Sb., a též § 3 zák. z 22. prosince 1920 č. 689 Sb., rovněž jako § 2 nař. z 21. ledna 1921 č. 26 Sb. praví jasně, že povinnost nemocenského pojištění nevztahuje se na zaměstnance, kteří mají v případě onemocnění proti zaměstnavateli nárok na služné (plat) po určitou dobu t. j. původně 39 týdnů, nyní 1 rok.«
»Když tento nárok zaměstnanců městských podniků K. jest městským statutem z 22. prosince 1919 výslovně — ač stylisticky ne dosti přesně — zabezpečen a oprava usnesení rozšiřuje jen nárok ten na dobu 1 roku, ponechávajíc v platnosti stanovení obsahu tohoto nároku (jmenovitě jim požitky ... vyplácí« atd.), župní správní výbor ona usnesení jako zákonu odpovídající schválil a odvolání zamítl.«
Rozhodnutím ze 6. listopadu 1922 zrušil však min. pro Slov. k odvolání výše jmenované pokladny usnesení správního výboru župy tekovské a vyzval městskou radu K., aby veškeré svoje nestálé zaměstnance do K-cké okr. nem. pokladny od 1. února 1921 počínaje řádně přihlásila, a změnu statutu v tomto smyslu opravenou znovu ke schváleni na příslušné místo předložila.
Rozhodnutí odůvodněno takto:
»Zák. z 22. prosince 1920 č. 689 Sb. praví v § 3 jasně, že pojistná povinnost nevztahuje se na zaměstnance, kteří jsou ustanoveni se stálým platem ve službě státu, země, župy, okresu, obce, municipálního města anebo veřejného fondu.
»Na základě toho jest městská rada povinna činiti rozdíl mezi zaměstnanci ustanovenými na místa systemisovaná městským organisačním statutem se stálými, pevnými požitky a mezi dělníky městských podniků, kteří pouze občasně za mzdu pracují při městských podnicích a ústavech, poněvadž tito poslední podléhají pojistné povinnosti nemocenské.«
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané obcí města K. uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí obsahuje výroky dva: jednak vyzývá městskou radu K., aby veškeré svoje nestálé zaměstnance do okr. nem. pokladny od 1. února 1921 počínaje řádně přihlásila, jednak zrušuje rozhodnutí župního správního výboru z 29. prosnce 1921, jímž schváleno bylo usnesení městské komise ze 4. července 1921.
Co se týče prvého výroku, rozhoduje podle § 156 zák. čl. 19 z r. 1907 o sporech týkajících se nemocenského pojištění mezi nemocenskou pokladnou a zaměstnavateli v první stolici příslušný úřad živnostenský (§ 175 zák. čl. 17 z roku 1884). Podle § 23 nař. z 19. července 1922 č. 199 Sb. byl však cit. § 156 pozměněn v ten způsob, že o stížnostech rozhoduje konečně min. soc. péče. Se zřetelem k této změně zákona není pochybnosti, že k výroku na prvním místě uvedenému vyslovujícímu povinnost městské rady K. plynoucí pro ni jako zaměstnavatelku z platných předpisů o nemocenském pojištění, v poslední instanci jedině příslušným jest min. soc. péče a ne min. pro Slov.
Jelikož posléz uvedené min. vydávající onen výrok osvojilo si příslušnost náležející tehdy již min. soc. péče, jest nař. rozhodnutí v této své části vydáno úřadem nekompetentním a bylo je proto zrušiti pro nezákonnost.
Co se týče však výroku na druhém místě uvedeného, uvážil nss toto:
Podle § 28 zák. čl. 22 z roku 1886 mohou stanovy obce municipiem kdykoliv býti zrušeny, jestliže nevyhovují svému účelu. Účelem, z něhož vycházela městská komise, když činila zmíněné usnesení ze 4. července 1921 a 22. prosince 1919, bylo způsobiti, aby zaměstnanci městských podnků byli vyňati z pojistné povinnosti nemocenské a to všichni bez rozdílu.
Žal. úřad zkoumaje rozhodnutí župního správního výboru z 29. prosince 1921, pokud se týče statut městské obce K. shledal, přihlížeje k § 3 nem. zák. z 22. prosince 1920 č. 689 Sb., že řečeným usnesením účelu toho dosaženo nebude, jelikož § 3 cit. nem. zák. vyjímá z pojistné povinnosti nemocenské pouze osoby se stálým služným, a zaměstnanci v podnicích města K., pokud jsou nestálí, by z pojistné povinnosti nemocenské nebyli bývali vyňati.
Otázku exempce zaměstnanců obecních z pojistné povinnosti nemocenské s účinkem právní moci schopným řešiti může ovšem, jak shora bylo již vysloveno, jen kompetentní úřad, t. j. min. soc. péče.
Jako otázku prejudicielní může ji zodpověděti i žal. úřad — min. pro Slov. — zodpovědění její tvoří pak část skutkového zjištění, o něž jest opřeno vydané rozhodnutí do kompetence tohoto úřadu spadající. Nss může pak prejudicielní zodpovědění řečené otázky jako část skutkové podstaty nař. rozhodnutí přezkoumati toliko v rámci § 6 zák. z 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876.
Po této stránce nss neshledal, že by zjištění bylo vadným, když § 3 cit. zákona o nem. pojištění vyjímá z pojistné povinnosti nemocenské toliko zřízence se stálým platem. Že by se však zmíněný statut města K. vztahoval jen na zřízence se stálým platem anebo že by obec K. nezaměstnávala také osoby jiné, bez stálého platu, stížnost netvrdí.
Po této stránce jest tudíž stížnost bezdůvodná a bylo ji zamítnouti.

Citace:

č. 3438. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 947-949.