NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6573.

Spolkové právo: Lze akciové společnosti předepsati poplatek za státní dozor?
(Nález ze dne 20. května 1927 č. 10829.)
Věc: Firma »Falkenauer Kohlen-Bergbau A. G.« v Praze proti ministerstvu veřejných prací (báň. r. Dr. Jiří Fiala) stran poplatku za státní dozor.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem z 16. října 1922 prohlásil min. veř. prací, že podrobuje v dohodě s min. vnitra a fin. stěžující si akc. společnost státnímu dohledu ve smyslu cís. pat. z 26. listopadu 1852 č. 253 ř. z., ustanovuje vládním komisařem min. radu Dra. Karla K. a stanoví poplatek za vykonávání stát. dohledu částkou Kč 4000 ročně od 1. listop. 1918. Současně vydal vl. komisaři dekret o jeho jmenování, v němž mu povolil za námahu s funkcí tou spojenou od 1. října 1922 počínaje odměnu 2000 Kč ročně.
Na podání stěžující si firmy z 23. října 1922, jímž vracejíc tento výnos upozorňovala, že v uložení poplatku vl. komisaře od 1. listopadu 1918 jde patrně o omyl, a žádala, aby datum to bylo opraveno na 1. listopad 1922, vydalo žal. min. rozhodnutí z 24. září 1923, jímž st-lce sdělilo, že předepsání poplatku za vykonávání státního dozoru (nikoli poplatku komisaři) ode dne 1. listopadu 1918 nezakládá se na omylu, nýbrž jest správné. Toto rozhodnutí bylo nálezem nss-u z 24. dubna 1925 č. 3655 zrušeno pro vady řízení, poněvadž ukládati stranám povinnost k náhradě nákladů způsobených vykonáváním všeobecného státního dozoru lze jen na základě a v mezích positivních předpisů zákonných, které, pokud jde o výkon stát. dozoru nad spolky, nelze nalézti ani v zákoně spolkovém neb v jiné platné normě. Pokud dovozoval žal. úřad ve svém odv. spise povinnost k placení dozorčího poplatku z ustanovení § 45 schválených stanov stěžující si společnosti, shledal nss vadu řízení v tom, že se žal. úřad ve svém rozhodnutí vůbec o tom nezmínil, že požaduje poplatek na základě tohoto ustanovení stanov, ani neuvedl, že v době, o níž šlo, byl státní dozor nad společností skutečně vykonáván, takže st-lka nemohla poznati, o jaké ustanovení se rozhodnutí opírá, ani na jakém výkladu cit. § 45 stanov a na jakých skutkových okolnostech je založeno.
V důsledku tohoto nálezu vydalo žal. min. v dohodě s min. vnitra a fin. nové rozhodnutí, v němž podrobuje akc. společnost stát. dohledu ve smyslu patentu z 26. listopadu 1852 č. 253 ř. z., dodávajíc, že v osobě vl. komisaře nenastává změna. Poplatek za vykonávání státního dohledu ve smyslu § 45 platných stanov společnosti stanoví se částkou 4000 Kč ročně a dlužno jej zapravovati ode dne 1. října 1922, t. j. ode dne, jímž byla stanovena osoba vlád. komisaře a dohled vykonáván, počínaje v kalendářních čtvrtletních lhůtách předem pošt. šekovým úřadem v Praze na účet zem. fin. ředitelství v Praze.
Stížnost podaná na toto rozhodnutí uplatňuje především, že stěžující si společnost byla státnímu dozoru podrobena teprve nař. rozhodnutím, ježto výnos žal. úřadu ze 16. listopadu 1922 byl nss-em zrušen. Tato námitka není důvodná. Jak ze shora vylíčeného děje patrno, byl předmětem prvé stížnosti k nss-u předpis poplatku. Nss nezabýval se vůbec otázkou, zdali žal. úřad právem podrobil stěžující si společnost výnosem ze 16. října 1922 dozoru, neměl proto důvodu zrušiti tento výnos pokud se týkal stát. dozoru nad stěžující si společností a také jej skutečně nezrušil. Nař. nyní rozhodnutí vychází sice z mylného názoru, že nss svým dřívějším nálezem zrušil celý výnos žal. úřadu ze 16. října 1922, tedy i pokud se týkal podrobení st-lky pod státní dozor a vyslovil v dohodě se zúčastněnými min-y, že podrobuje v důsledku tohoto zrušení st-lku novým svým rozhodnutím státnímu dohledu a že v osobě vl. komisaře, ustanoveného již rozhodnutím ze 16. října 1922 nenastává žádné změny. Tímto svým výrokem nedotkl se žal. úřad nijak platnosti svého výnosu ze 16. října 1922, neboť opětoval-li v domnění, že tento výnos byl nss-em zrušen, svůj výrok o podrobení st-lky stát. dozoru, neodstranil tím platnost dřívějšího svého výnosu, nýbrž založil pouze novým rozhodnutím ode dne jeho vydání nový právní náklad pro tento dozor, aniž by tedy jeho kontinuita ode dne 16. října 1922 byla nějak porušena. Nss musil tedy shledati, že stěžující si společnost byla stát. dozoru podrobena již dnem vydání výnosu z 16. října 1922.
Stížnost vytýká dále, že nenastává povinnost k placení poplatku již dnem, kdy byla stanovena osoba vl. komisaře, nýbrž teprve ode dne vykonávání dozoru. Leč žal. úřad povinnost st-lky jedině na uvedený moment nevázal, nýbrž vyslovil, že nastává povinnost k placení poplatku ode dne 1. října 1922 t. i. ode dne, jímž byla stanovena osoba vlád. komisaře a od něhož dohled byl vykonáván. Stížnost má ovšem za to, že k nějakému vykonávání dozoru, který by mohl odůvodniti předpis poplatku, v daném případě, pokud jde o dobu od 1. října 1922 až do vydání nař. rozhodnutí, vůbec nedošlo a odvolává se na znění § 45 stanov, podle něhož byl poplatek v daném případě předepsán a který připouští předpis tohoto poplatku jen za určitou práci a námahu, způsobenou vykonáním dozoru. Dozor nad akc. společností nemůže se dle mínění stížnosti v podstatě nijak vykonávati nežli tím, že vlád. komisař dochází do valných hromad a schůzí správní rady, informuje se na místech společností a pod. Společnosti není však známo, že by některé valné hromadě nebo schůzi správní rady byl přítomen vl. komisař. Ani tuto námitku nemohl nss shledati důvodnou.
§ 45 stanov zní: »Die Gesellschaft unterliegt der Staatsaufsicht nach Massgabe der bestehenden Gesetze und Vorschriften. Die Staatsverwaltung kann das ihr zustehende Aufsichtsrecht durch einen landesfurstlichen Kommissar ausuben. Demselben steht die Befugnis zu, in die gesamte Geschaftsgebarung der Gesellschaft Einsicht zu nehmen, allen Generalversammlungen, sowie den Sitzungen der gesellschaftlichen Organe beizuwohnen und Beschlüsse, die demselben gegen die Statuten, gegen bestehende gesetzliche Vorschriften oder gegen das öffentliche Interesse überhaupt gefasst erscheinen, zu sistieren. Für die mit der Staatsaufsicht verbudene Mühewaltung kann der Gessellschaft ein an die Staats-Zentralkassa za entrichtender jährlicher Pauschalbetrag auferlegt werden.«
Platí se tedy podle tohoto ustanovení poplatek za námahu spojenou se státním dohledem vykonávaným ve smyslu platných zákonů v případě, když pro tento účel byl zřízen zvláštní komisař. Tento vládní komisař má podle § 22 spolk. zák. z 26. listopadu 1852 č. 253 ř. z. bdíti nad řádným zachováváním předpisů stanovených při schválení spolku nebo určených všeobecnými pravidly; přísluší tedy vl. komisaři všeobecný dozor nad společností v tom smyslu, zda se její činnost pohybuje v rámci uvedených norem a jeho působnost neomezuje se jen na akty uvedené v § 45 statutu. Dozorčí činnost vl. komisaře nespočívá tedy jen v tom, aby přímo u stěžující si společnosti vykonával nějakou kontrolní činnost, zejména docházel na př. do valných hromad a schůzí správní rady, nahlížel na místě do spisů a knih společností atd., nýbrž i v tom, že jiným způsobem i bez přímé vědomosti společnosti pozoruje a sleduje její činnost v tom směru, zda odpovídá normám, kterými se společnost má při své činnosti říditi. Nemůže pak býti sporno, že i takováto činnost vl. komisaře působí určitou námahu, za niž právě podle § 45 lze předepsati poplatek. — — — —

Citace:

č. 6573. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 893-895.