NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9866.

Lékárny (Slovensko): I. * Uchazeč o koncesi ke zřízení a provozování nové lékárny v určitém stanovišti v zemi Slovenské je stranou v řízení o žádostech spoluuchazečů o tutéž koncesi. — II. Předpis § 3 odst. 2 min. nař. ze 4. června 1883 č. 22370 o významu lepší odborné kvalifikace uchazeče o lékárnu platí i v případech, ve kterých konkurují žádosti několika farmaceutů. — III. K jakým námitkám je v řízení o zřízení nové lékárny oprávněn majitel lékárny již zřízené?
(Nález ze dne 30. dubna 1932 č. 6648.)
Prejudikatura: ad I. Boh. A 8656/30, ad II. Boh. A 9329/31, ad III. Boh. A 8515/30.
Věc: Mg. Ph. Imrich B. a Mg. Ph. Melchior R. v Bratislavě proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy (odb. r. Hubert Havránek, za zúč. Jana Sch. v Bratislavě adv. Dr. Kar. Calabák z Trenčína) o koncesi ke zřízení a provozování nové lékárny.
Výrok: Stížnost Ph. Mg. Melchiora R. zamítá se pro bezdůvodnost. Ke stížnosti Ph. Mg. Imricha B. zrušuje se nař. rozhodnutí pro vadnost řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím udělilo min. zdrav. Mg. Ph. Janu Sch. koncesi ke zřízení a provozování nové veřejné lékárny v Bratislavě se — Č. 9866 —
stanovištěm na J.-ském náměstí a v části ulice L. od náměstí J.-ského až po ulici G. Současně zamítlo ministerstvo žádost spoluuchazeče Imricha B. v Bratislavě, ježto žadatel Mg. Ph. Sch. jako býv. majitel 2 lékáren v Š. a později v T., vykazuje relativně nejlepší kvalifikaci ve vedení vlastní lékárny ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 normálního nařízení o zřizování lékáren ze 4. června 1883 č. 22370.
Námitky, které podal majitel sousední lékárny Melchior R., zamítlo min. zdrav., poněvadž provedené vyšetřování ukázalo, že zřízením nové lékárny v Bratislavě se stanovištěm nové lékárně vymezeným nebude existence lékárny Mg. Ph. Melchiora R. ohrožena, což tento ostatně ani sám nenamítal a poukazoval jen na to, že jeho existence byla by značně poškozena. Jest sice pravda, že lékárna R.-ova utrpí jistou újmu zřízením lékárny nové, tato újma nebude však tak značná, aby bylo třeba obávati se vážnějších důsledků pro lékárnu již existující.
Proti tomuto rozhodnutí podal stížnost především lékárník Melchior R. O stížnosti té uvážil nss:
Podle § 134 zák. čl. XIV:1876 má při povolování nových lékáren býti brán zřetel na to, aby povolením nové lékárny nebylo ohroženo trvání lékáren již existujících. Předpis tento dává majitelům existujících lékáren nejen materielní nárok na to, aby nebyla povolována taková lékárna, která by ohrožovala existenci vlastních jejich lékáren již dříve zřízených, nýbrž i procesní nárok opravňující majitele sousedních lékáren k tomu, aby v řízení správním poskytnuto jim bylo postavení strany za účelem ochrany existence vlastní jejich lékárny, když by touto novou lékárnou byla ohrožena, při čemž arci mohou majitelé sousedních lékáren vznášeti jen takové námitky, které se týkají ohrožení existence vlastní jejich lékárny zřízením lékárny nové. Tím jsou dány hranice i pro případné jejich námitky ve stížnosti na nss, v nichž rovněž mohou brojiti jen proti tomu, jak úřad rozřešil si otázku ohrožení existence vlastní jejich lékárny (srov. Boh. A 8515/30).
Z důvodu toho nepřípustny jsou námitky stížnosti Melchiora R., že žádost zúčastněné strany za koncesi měla býti odmítnuta v základě § 3 odst. 2 normálu č. 22370/1883, poněvadž řízení o podobné žádosti jiného uchazeče dospělo již do takového stadia, že možno usuzovati na příznivý výsledek řízení pro tohoto uchazeče, a rovněž námitka, že žádost zúčastněné strany měla býti zamítnuta v základě § 16, poněvadž zúčastněná strana prodala své lékárny v Š. a v T. a od té doby neuplynulo ještě 10 roků.
Stížnost, jak svrchu dovoděno, mohla by jedině vytýkati, že není splněn předpoklad uvedený v § 134 zák. čl. XIV:1876, ježto lékárna st-le byla by zřízením nové lékárny ve své existenci ohrožena. Stížnost v tom směru také výtky vznáší, a sice po stránce formelní namítá, že st-l nemohl v řízení správním řádně se brániti, ježto stanoviště nové lékárny nebylo v žádosti zúčastněné strany přesně vytčeno. Námitka ta jest nepřípustná z toho důvodu, poněvadž st-l byv o podané žádosti zúčastněné strany vyrozuměn a k vyjádření o její žádosti zván, nenamítal, že stanoviště nové lékárny není přesně určeno, a že tato okolnost — Č. 9866 —
mu brání, aby posoudil vliv nové lékárny na vlastní svoji lékárnu, nýbrž st-l, jak ze správních spisů patrno, k této žádosti vůbec vyjádření nepodal, čímž zbavil se možnosti, aby teprve v řízení před nss-em svrchu uvedenou námitkou se bránil (§§ 5 a 6 zák. o ss).
St-l ovšem podal ještě před podáním žádosti Jana Sch. námitky proti zřízení nové lékárny na J.-ském náměstí a sice z podnětu dřívější žádosti Ph. Mg. Imricha B.; žal. úřad při současném vyřizování obou žádostí i k těmto námitkám přihlédl a zamítl je mimo jiné proto, že st-l ani v těchto námitkách netvrdil, že povolením nové lékárny bude ohrožena existence jeho vlastní lékárny, nýbrž namítal, že bude pouze poškozen. St-l uvádí proti tomu, že ve svých námitkách odvolával se i na to, že utvoření nové lékárny na J.-ském náměstí bude jeho již i jinak oslabenou lékárnu v její existenci vážně ohrožovati. Výtka ta odporuje spisům, neboť podle správních spisů st-l o žádosti zúčastněné strany vůbec vyjádření nepodal, ač k tomu byl vyzván, a o projektu zřízení nové lékárny Imrichem B., jehož žádosti ostatně vyhověno nebylo, vyjádřil se skutečně jen tak, jak v nař. rozhodnutí konstatoval žal. úřad.
Z důvodů těch bylo stížnost Melchiora R. zamítnouti pro bezdůvodnost.
Pokud jde o stížnost spoluuchazeče Imricha B., uvažoval nss takto:
Žal. úřad rozhodl se pro udělení lékárenské koncese zúčastněné straně z důvodu, že tato majíc lepší kvalifikaci podle § 3 odst. 2 normálu z r. 1883, má nárok na to, aby jí byla dána přednost před st-lem, třebas žádost za koncesi podala později než st-l. St-l vznáší proti tomu především čistě právní námitku, že žal. úřad nemohl se opříti o ustanovení § 3 odst. 2 cit. normálu, poněvadž ustanovení to vztahuje se na případ, když za udělení koncese ke zřízení nové lékárny žádala obec, nikoliv tedy žádá-li o koncesi oprávněný diplomovaný magister pharmacie, ve kterémžto případě může přijíti v úvahu jen předposlední odst. § 134 zák. čl. XIV:1876.
Nss shledal výtku tu bezdůvodnou a to z příčiny uvedené v nál. Boh. A 9329/31, ve kterém bylo vysloveno, že předpis § 3 odst. 2 cit. normálu má místo i v případech, ve kterých jde o konkurenci žádostí několika farmaceutů.
V dalším vytýká stížnost, že nemělo býti postupováno podle § 3 odst. 2 normálu také z toho důvodu, poněvadž nebylo zde více způsobilých uchazečů, jimž by koncese udělena býti mohla, nýbrž pouze uchazeč jediný, a to st-l, ježto zúčastněná strana byla vyloučena z nabytí koncese z toho důvodu, že své lékárenské oprávnění v Š. a T. převedla na osoby jiné a od té doby neuplynulo ještě 10 let. Z důvodu toho neměla prý vůbec zúčastněná strana připuštěna býti jako konkurent st-le, tím méně pak bylo možno uznati ji za lépe kvalifikovanou než jest st-l, který rovněž vykazuje praxi v samostatném vedení lékárny, a jenž s hlediska § 16 není nezpůsobilým k nabytí lékárenské koncese pro zřízení a provozování nové lékárny. Konečně namítá stížnost, že žal. úřad neměl přihlížeti k žádosti zúčastněné strany také z toho důvodu, poněvadž
Bohuslav, Nálezy správní XIV. 43 podána byla v takovém stadiu řízení o dřívější žádosti st-le, že podle § 3 odst. 2 cit. normálu měla bez dalšího býti odmítnuta.
St-l vznáší tyto výtky vesměs teprve ve stížnosti k nss-u. Dříve tak učiniti nemohl, ježto žal. úřad neposkytl mu v řízení správním příležitosti, aby se o žádosti zúčastněné strany vyjádřil a své námitky proti vyhovění této žádosti podal. Postupem tím odňal úřad st-li možnost, aby o námitkách jeho proti udělení koncese zúčastněné straně bylo především rozhodnuto úřadem administrativním. Tím odejmul žal. úřad st-li také možnost, aby dosáhl věcného řešení svých námitek, založených na určitých faktických okolnostech v řízení před nss-em, neboť, nerozhodl-li o těchto námitkách žal. úřad, nemůže o nich rozhodovati ani nss (§§ 5 a 6 zák. o ss).
Vada ta jest vadou podstatnou, neboť spoluuchazeč má za určitých, v § 3 odst. 2 normálu uvedených předpokladů nárok na to, aby žádost spoluuchazeče byla bez dalšího zamítnuta, případně aby mu nebyla dávána přednost při rozhodování o otázce, kterému z uchazečů má býti koncese udělena. Jest tedy každý z uchazečů nejen stranou v řízení o vlastní své žádosti, nýbrž také stranou v řízení o žádosti svého spoluuchazeče. Je-li stranou takovou, musí mu býti dána příležitost, aby se o žádosti svého spoluuchazeče vyjádřil a námitky proti případnému vyhovění této žádosti podal. Poněvadž v daném případě žal. úřad tuto příležitost st-li neposkytl, bylo nař. rozhodnutí ke stížnosti tohoto uchazeče zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 9866. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 867-870.