NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8582 —
Č. 8582.

Pojištění pensijní: * Předpokladem pro založení pojistné povinnosti podle § 1 pens. zák. není, aby práce, k nimž se zaměstnanec služební smlouvou zavázal, byly jím skutečně také vykonávány.
(Nález ze dne 3. května 1930 č. 7312.)
Věc: Všeobecný pensijní ústav v Praze (taj. Dr. Frt. Klučina) proti ministerstvu sociální péče o pensijní pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Zem. úřadovna I. Všeob. pens. ústavu v Praze prohlásila výměrem ze 3. března 1926, že Rudolf G. ve svém zaměstnání u firmy MUDr. Emil S. v D. jest od 15. ledna 1925 povinen pojištěním podle zák. č. 89/20. Námitkám, jež proti výměru tomu podala jmenovaná firma, vyhověla zsp v Praze a zrušivši v odpor vzatý výměr, vyslovila, že Rudolf G. od 15. dubna 1926 pens. pojištění nepodléhal. Odvolání, které z rozhodnutí toho podal Rudolf G. a Zem. úřadovna I. Všeob. pens. ústavu v Praze, nevyhovělo min. soc. péče nař. rozhodnutím z těchto důvodů: Podle § 1 odst. 1 a 2 pens. zák. jsou předpoklady pojistné povinnosti služební poměr a skutečný, kvalifikovaný způsob zaměstnání. Rudolf G. zavázal se sice smlouvou ze 7. dubna 1924 ke konání určitých služeb pro firmu jako správce její pražské filiálky, jejíž zřízení však se neuskutečnilo, takže podle vlastního udání vůbec žádné činnosti nevykonává. Nebyly tedy v daném případě splněny oba předpoklady § 1 pens. zák., neboť pouhá existence služ. smlouvy, bez skutečného zaměstnání a konání prací, k nimž se zaměstnance smlouvou zavázal, nemůže založiti pojistné povinnosti. — Č. 8582 —
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvažoval nss takto:
Nař. rozhodnutí jest založeno na právním názoru, že ke vzniku pensijní povinnosti určité osoby podle § 1 pens. zák. jest nezbytně třeba, aby byly splněny dva předpoklady, totiž jednak, aby dotčená osoba byla v poměru služebním, jednak aby práce, k jichž konání se služ. smlouvou zavázala, skutečně také vykonávala. Vycházeje pak z tohoto právního názoru, dospívá žal. úřad v nař. rozhodnutí k závěru, že nevykonává-li zaměstnanec skutečně práce, jím ve služ. smlouvě stipulované, chybí tu jeden z uvedených momentů pro vznik pens. povinnosti nezbytných, a že pouhou existencí služ. smlouvy pojistná povinnost založena býti nemůže.
Stížnost vytýká tomuto právnímu názoru nezákonnost ,namítajíc, že požadavek, aby vedle právní existence služ. poměru byly smluvené práce také skutečně vykonávány, neodpovídá zákonu a dovozuje, že okolnost, zda smluvené práce byly zaměstnancem také skutečně vykonávány, je pro otázku založení pojistné povinnosti nerozhodná. Po názoru stížnosti stačí již to, že zaměstnanec jest ochoten smluvené práce konati, a že zaměstnavatel může jeho pohotovými službami disponovati. Na tom, nedošlo-li ke skutečnému výkonu služeb vinou zaměstnavatelovou, nesejde. Z vylíčených právních hledisk stran jest zřejmo, že na sporu jest jen otázka, je-li ke vzniku pojistné povinnosti podle pens. zákona mimo právní existenci služ. poměru ještě také nezbytným zákonným předpokladem skutečné vykonávání smluvených prací, vyplývajících ze služební smlouvy. Na otázku tu nutno odpověděti záporně.
Podle § 1 odst. 1 zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb. jest pensijním pojištěním povinen a podle ustanovení tohoto zákona pojištěn, kdo, překročiv 16. rok svého věku, jest v Čsl. republice v poměru služebním, pokud není činným jako dělník či učeň, nebo nevykonává převážnou měrou prací podřízených, jako služeb čeledínských, nádenických, nebo takových, jichž vykonavatelé se nepovažují za obchodní pomocníky podle zák. ze 16. ledna 1910 č. 20 ř. z. (§ 1 odst. 2). Z ustanovení toho plyne, že základním zákonným předpokladem pro pojistnou povinnost určité osoby je toliko, aby osoba ta byla v poměru služebním, t. j. aby byla ve vztazích, které vyplývají pro dvě osoby z uzavřené služ. smlouvy ve smyslu § 1151 o. z. o. ve znění III. dílčí novely z 19. března 1916 č. 69 ř. z., který ustanovuje, že služ. smlouva vznikne, jestli se někdo zaváže konati jinému po nějakou dobu služby. Na skutečném plnění závazků smlouvou tou převzatých při řešení otázky vzniku smlouvy tedy nezáleží. Zákon č. 89/20 pak také požadavku, aby práce byly zaměstnancem skutečně vykonávány, jako dalšího předpokladu pensijní povinnosti, nikde neklade.
Správnosti úsudku, že na právní existenci služ. poměru, který je dle § 1 zák. o pens. pojištění předpokladem pensijní povinnosti pojistné, nemá o sobě vlivu nekonání prací, k nimž se kdo služ. smlouvou zavázal, svědčí i tato úvaha: Služební poměr zajisté nezaniká ani se nepřerušuje tím, že zaměstnanec po nějakou dobu smluvených prací skutečně nevykonává, na př. v době dovolené, za nemoci a pod., a přece nebude lze — Č. 8583 —
důvodně o tom pochybovati, že i v těchto obdobích pojistná povinnost zaměstnance trvá, třebaže on žádných prací skutečně nevykonává.
Z těchto úvah vyplývá, že předpokladem pro založení pojistné povinnosti podle § 1 pens. zák. není, aby práce, k nimž se zaměstnanec služ. smlouvou zavázal, byly jím skutečně také vykonávány, nýbrž že stačí toliko právní existence služ. poměru. Opaku nelze dovozovati ani z obratu, použitého v § 1 pens. zák. ... »pokud není činným jako dělník, či učeň nebo nevykonává převážnou měrou prací podřízených«pens. zák., § 1, neboť předpisem tímto nestanoví se další předpoklad pro pojistnou povinnost, souřadný s předpokladem v předcházející větě vytčeným, tedy vedle něho, nýbrž jím se stanoví jen z tohoto jediného základního předpokladu uvedeného v první větě § 1 výjimky toho obsahu, že i když tento předpoklad jest splněn, totiž určitá osoba jest ve služ. poměru, přes to pens. povinnosti nepodléhá tehdy, jsou-li smluvené služby takové povahy, jak je zákon vymezuje. Dotčenému ustanovení dlužno proto rozuměti jen tak, že se jím určité kategorie osob, jež jsou ve služ. poměru, se zřetelem na jakost jejich služ. prací, k nimž jsou dle služ. smlouvy povinny, z pens. povinnosti vylučují. Pro spornou otázku neplyne však z něho nic pro názor, že by vedle služ. poměru byla zákonným předpokladem pojistné povinnosti také ještě určitá činnost, t. j. skutečné konání smluvených prací zaměstnancem.

Citace:

č. 8582. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 714-716.