NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8571 —
Č. 8571.

Živnostenské právo: I. * Elektrotechnickou živnost, opravňující k zařizování závodů na výrobu a vedení elektřiny ve smyslu § 1 min. nař. č. 41/1883 ř. z., nelze provozovati po továmicku. — II. Živnosti, — Č. 8571 —
jejichž předmětem není výroba zboží, nemohou býti provozovány po továrnicku.
(Nález ze dne 28. dubna 1930 č. 23282/28.)
Prejudikatura: Boh. A 4955/25.
Věc: Firma Českomoravská Kolben-Daněk a spol. v Praze proti ministerstvu obchodu o členství grémia elektrotechniků v Praze.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem zsp-é v Praze ze 16. října 1924 udělena byla akciové společnosti Českomoravská-Kolben koncese pro živnost elektrotechnickou se stanovištěm v Praze-Vysočanech s oprávněním zřizovati veškerá zařízení elektrická, jak pro výrobce, tak i pro rozvádění elektr. proudu, bez ohledu na výkon a druh elektr. díla. Výměrem osp-é v Karlině z 23. března 1925 nebylo vyhověno žádosti Gremia koncesovaných elektrotechniků v Praze za vymožení inkorporační taxy na jmenované firmě, poněvadž tato firma provozuje živnost po továrnicku a není členem společenstva. Odvolání Gremia z rozhodnutí toho podanému zsp vyhověla a rozhodnutí to zrušila, ježto uvedená firma uostala koncesi neobmezenou, t. j. také koncesi k provádění elektr. instalací každého napětí, a tato elektrotechnická práva nelze provozovati po továrnicku. Odvolání firmy min. obch. nař. rozhodnutím nevyhovělo a v odpor vzaté rozhodnutí potvrdilo z důvodů v něm uvedených. K námitce firmy, že názor, jakoby instalatérská živnost nemohla býti vůbec provozována po továrnicku, jest mylný, což vychází z toho, že min. nař. z 20. prosince 1883 čís. 188 ř. z. mluví o výrobě a vedení elektřiny po živnostensku jako o živnosti jednotné, podotklo min., že námitka tato padá tím, že firma nemá koncese k výrobě elektřiny, v kterémžto případě vedení elektřiny bylo by pouhou součástí jejího živn. oprávnění, nýbrž má pouze oprávnění k zařizování elektr. zařízení pro výrobu a vedení proudu, t. j. k instalování součástí již zhotovených, anebo které sama po továrnicku zhotovila, kteréžto oprávnění po továrnicku provozovati nelze.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto: — — — —
Jako vadu řízení vytýká stížnost, že žal. úřad přešel věcné námitky v odvolání uplatněné mlčením a postavil se a priori na stanovisko, že instalatérskou živnost nelze provozovati po továrnicku, aniž se pustil do bližšího zkoumání způsobu a rozsahu, jakým v konkrétním případě živnost jest provozována. Stížnost shledává, že tento postup jest v rozporu s min. nař. z 18. července 1883 č. 22037, které zakazuje, aby bez bližšího šetření byly všechny podniky určité kategorie živností šmahem vylučovány ze živností provozovaných po továrnicku, a dovoluje učiniti takové prohlášení jen o jednotlivých podnicích, když bližší okolnosti byly podrobně vyšetřeny.
Námitku tu neuznal nss důvodnou. Cit. min. výnos, který nebyl ani v říšském zákoníku vyhlášen, obsahuje jen jisté směrnice dané pro úřady živn. pro řešení otázky, má-li určitý závod charakter podniku továrního — Č. 8571 —
či nikoli, a nemůže již proto býti považován za závaznou právní normu, poněvadž má právě jen povahu pouhé vnitřní instrukce pro podřízené úřady (sr. nál. Budw. 1106, 1470, 4097 A, Boh. A 4955/25). Mimo to v daném případě nejde o vyloučení určité kategorie živností ze živností po továrnicku provozovaných, nýbrž o posouzení, zda určitá živnost, provozovaná stěžující si firmou, jest provozována po továrnicku. Pokud pak stížnost řečenou námitkou uplatňuje neúplné zjištění skutkového základu, potřebného podle jejího mínění pro nař. rozhodnutí v příčině způsobu a rozsahu živn. podniku stěžující si firmy, dlužno poukázati k tomu, že žal. úřad neodepřel podniku stěžující si firmy, pokud se v něm provozuje živnost instalování elektr. zařízení, charakter podniku továrního pro jeho nedostatky kvalitativního způsobu nebo kvantitativního rozsahu provozování, nýbrž výhradně toliko z toho důvodu, že podle právního názoru žal. úřadu živnost zařizování elektr. závodů jako takovou po továrnicku vůbec provozovati nelze, takže s tohoto svého hlediska neměl příčiny k nějakému bližšímu šetření o způsobu a rozsahu provozu podniku st-lčina.
Tento právní názor žal. úřadu označuje stížnost jako právně mylný a vytýká nař. rozhodnutí, že nepřihlíží k rozsahu a velikosti podniku stěžující si společnosti, která se zabývá hlavně budováním velikých dálkových sítí přespolních, t. j. primérním vedením. Stížnost dovozuje, že instalatéři tohoto druhu musí instalační materiál ve svých dílnách přizpůsobovati, upravovati a zušlechťovati, takže jejich činnost skládá se z celé řady výrobních procesů a operací, prováděných v dílnách a procházejících racionelně členěnou dělbou práce. Činnost tato není nijak vyčerpána pouhým natahováním vodivých drátů, nýbrž předchází ji řada čistě výrobních a zušlechťovacích dílenských operací. Stížnost snaží se takto dovoditi, že i živnost instalování elektr. zařízení k vedení elektr. proudu může býti provozována po továrnicku.
Z těchto vylíčených právních hledisek obou stran jest zřejmo, že jádrem sporu jest řešení zásadní otázky, zda elektrotechnickou živnost instalatérskou, t. j. živnost zařizování elektr. závodů, lze provozovati po továrnicku. Než se zodpoví tato otázka, nutno především zjistiti obsah živn. oprávnění, které bylo uděleno stěžující si společností v koncesi, propůjčené jí výnosem zsp-é ze 16. října 1924. Oprávnění toto zahrnuje v sobě podle obsahu koncesního dekretu koncesi, zřizovati veškerá zařízení elektrická pro výrobce elektr. proudu a pro jeho rozvádění, nehledíc na výkon a druh elektr. díla. Z tohoto obsahu koncesního dekretu plyne především, že stěžující si společnosti nebyla udělena koncese k živn. provozování závodu na výrobu a vedení elektřiny ve smyslu § 1 min. nař. z 25. března 1883 č. 41 ř. z., nýbrž toliko koncese k zařizování takovýchto závodů. Tuto koncesi nelze pokládati za součást koncese k výrobě a vedení elektřiny, takže by s ní tvořila jednotný celek a jako takový mohla býti posuzována, ježto st-lka, jak řečeno, koncese k živn. výrobě elektřiny nemá.
Podstatným a vlastním obsahem koncese st-lce udělené jest podle cit. dekretu samostatné živn. oprávnění zařizovati (instalovati) závody — Č. 8571 —
pro výrobce elektr. proudu a jeho rozvádění. Pokud by snad v této koncesi byla zahrnuta také oprávnění vyráběti součásti, jichž je třeba k výkonu této zařizovací činnosti, pak byla by tato výrobní činnost — neděje-li se na základě jiného živn. oprávnění st-lčina — toliko přípravnou, vedlejší činností a pomocným pracovním procesem, čelícím k výkonu vlastního podstatného obsahu koncese, o kterou jde, a k dosažení konečného účelu živn. oprávnění, totiž zařízení elektr. závodů a elektrovodných sítí. Se zřetelem k tomu jest nezávažné, poukazuje-li stížnost na značný rozsah elektrotechn. instalačního oddělení stěžující si společnosti v jejích dílnách, na dělbu práce v nich, na počet zaměstnanců atd., neboť touto činností se nevyčerpává hlavní a podstatný obsah řečeného jejího živn. oprávnění.
Při odpovědi na otázku, zda elektrotechn. instalatérskou živnost, k níž byla stěžující si firmě udělena koncese, lze provozovati po továrnicku, nutno především vytknouti, že živn. řád sám definice pojmu továrního podniku neobsahuje. Nelze jí ani nalézti v min. výn. z 18. července 1883 č. 22037, kterého se stížnost dovolává, neboť výnos ten, nehledíc ani k tomu, že není, jak již řečeno, žádnou pravotvornou a právně závaznou normou, vypočítává jen příkladmo momenty, které mohou býti pokládány za rozhodné při posuzování otázky, zda některý podnik lze považovati za tovární, a má za účel poskytnouti úřadům živn. toliko vodítka při řešení této otázky. Při stanovení znaků podniku továrního nutno pro nedostatek jeho zákonné definice vycházeti z toho, jaký jest obecný, resp. národohospodářský význam a smysl tohoto výrazu, přihlédnouti v každém konkrétním případě k podstatě, úhrnnému zařízení a živnostenské struktuře provozu, o který jde, a těmito hledisky, doplňujícími zákonný pojem továrního podniku, určití, zda dotčený provoz lze pokládati za tovární (sr. nál. Budw. 1470 A). Jako podnik tovární chápán jest jak v mluvě obecné, tak i namnoze ve vědě národohospodářské jen takový podnik výrobní, v němž se provádí výroba značnějšího rozsahu ve společných pracovních místnostech pomocí strojů (sr. nál. Boh. A 4955/25). O živnosti tovární mluviti lze již podle pojmu, který jest vyjadřován v obecné mluvě výrazy »továrna«, »tovární«, »po továrnicku« a p. jen při živnosti výrobní, t. j. takové, jež se zabývá vyráběním nebo zpracováním předmětů obchodu. Nezbytným pojmovým znakem podniku továrního jest tedy, aby něco vyráběl, t. j. ze suroviny nebo polotovarů výrobky tvořil, nebo je přetvořoval (zpracovával). Živnosti, jejichž předmětem není výroba zboží, nemohou býti provozovány po továrnicku, neboť jsou již podle představ, jež obecná mluva a zpravidla i nauka národohospodářská s výrazem tímto spojuje, z podniků továrních pojmově vyloučeny, jako na příklad živnosti stavební, i když v souvislosti s nimi jednotlivé podniky k výrobě stavebních hmot jsou provozovány po továrnicku (sr. nál. býv. ss ze 6. ledna 1906 č. 54590), nebo živnosti hostinské a výčepnické, které již podle své podstaty nelze pokládati za podniky tovární (sr. Heller, Kommentar zur Gewerbeordnung, str. 23 a 27). Je-li podle toho nejdůležitějším předpokladem — Č. 8572 —
provozu továrního, aby šlo o živnost výrobní, pak tam, kde předpokladu toho není, o továrním podniku vůbec mluviti nelze.
V daném případě jde o živnost zařizování (instalování) elektr. závodů pro výrobce elektřiny a elektrovodných zařízení, sloužících k rozvádění elektr. proudu, vyrobeného mimo podnik stěžující si firmy. Z obsahu tohoto živn. oprávnění vyplývá, že tato živnost sama podle vlastní své podstaty a předmětu jejího provozování není živností výrobní, ježto netvoří žádné zboží, ani ho nezpracovává. U ní není tedy splněn základní předpoklad provozu továrního, takže po továrnicku ji provozovati nelze.
I kdyby však — se zřetelem k tomu, že pojmu »výroba« v nauce národohospodásřké se dává někdy význam širší — bylo lze připustiti, že i provozováním živnosti zařizování elektr. závodů a rozvádění elektr. proudu tvoří se také jisté hmotné statky, a že se tedy i v této živnosti děje rovněž jakási výroba, takže je možno také tuto živnost zahrnouti pod pojem živností výrobních, nebylo by přece ještě lze ani pak přiznati jí charakter živnosti provozované po továrnicku, neboť chyběl by jí podstatný pojmový znak továrny, totiž hromadnost a soustředěnost výroby na určitém, místně omezeném prostoru. Zařizování elektr. závodů a elektrovodných sítí po živnostensku děje se podle povahy věci mimo místní hranice dotčeného podniku, tedy nikoli soustředěně v nich a rovněž nikoli hromadně, nýbrž jednotlivě podle poměrů a potřeb toho kterého případu. I s tohoto hlediska chyběla by tedy při živnosti, o jakou v daném případě běží, nezbytná pojmová náležitost, aby mohla být: uznána za podnik tovární.

Citace:

č. 8571. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 691-695.