Č. 3429.

Obecní notáři (Slovensko): I. Podle ustanovení pensijního statutu župy komárenské lze započítati do služební doby ze služby notářské (i pomocné) před definitivním ustanovením ne více než pět let a pouze k žádosti notáře, zaplatí-li krom toho pensijní příspěvky na dobu tu připadající. — O pensijních nárocích obec. notáře ustanoveného v čsl. službě státní toliko prozatímně — věta jako při Boh. 2755 adm.
(Nález ze dne 1. dubna 1924 č. 2009).
Prejudikatura: Boh. 2755 adm.
Věc: Štěpán B. v U. proti župnímu úřadu v Nitře o zaopatřovací požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá jednak jako bezdůvodná, jednak jako nepřípustná.
Důvody: Nař. rozhodnutím sdělil žal. úřad st-li, že min. vnitra výnosem ze 4. května 1923 zrušilo jeho provisorní služební poměr podle § 10 služ. pragm. a že proto min. pro Slov. výn. z 11. května 1923 zrušil dekret z 15. března 1921, jímž st-l byl provisorně jmenován v systemisovaném stavu notářů do 9. hodn. tř. s podmínkou, že do 31. prosince 1921 prokáže zkouškou znalost jazyka slovenského. Následkem toho sproštěn st-l další služby dnem 31. července 1923 a zároveň bylo opatřeno, aby počínajíc dnem 1. srpna 1923 byly mu poukázány pensijní požitky, a to pense ročně částkou 1902 K a válečná podpora částkou 420 K celkem 2322 K ročně. Pro tuto výměru pensijních požitků směrodatná byla ta okolnost, že služební doba započetla se mu do pense ode dne 1. ledna 1903 podle 2. bodu § 26 pens. statutu býv. župy komárenské, ježto se stal od 19. srpna 1903 konečně zvoleným notářem a byl povinen platiti pensijní příspěvky od 1. ledna téhož roku. Počítajíc do 31. července 1923 činí jeho služební doba 20 let 7 měsíců, pročež bylo mu vyměřiti pensi podle § 28 cit. statutu 62 procenty posledního kmenového platu 2600 K a bytového ekvivalentu 500 K. Válečná podpora určuje se mu podle nař. býv. min. vnitra č. 42 600/18 B. M.
O stížnosti do výroku toho podané uvážil nss takto: — — —
Nss-u zbývá zaměstnávati se jen dvěma otázkami, zda totiž st-li bylo vyměřiti zaopatřovací požitky podle předpisů platných pro čsl. státní zaměstnance, nebo podle předpisů uherských, platných na slovenském území, resp. byla-li mu pense vyměřena způsobem odpovídajícím těmto posléze zmíněným předpisům.
Ve směru prvním nepřiklonil se nss k vývodům stížnosti trvaje při svém právním názoru vysloveném a blíže odůvodněném zejména v nál. Boh. 2755 adm., k němuž se odkazuje podle § 44 j. ř., že totiž obecní a odvodní notáři, ustanovení podle uh. zák. před 28. říjnem 1918, kteří pak za platnosti zák. z 22. března 1920 č. 211 Sb. byli prozatímně ustanoveni čsl. státními úředníky a jejichž služební poměr byl, jak se právě při st-li stalo, zrušen na základě § 10 služ. pragm., mohou býti pensionováni pouze podle § 7 cit. zák. č. 211/20, jak právě žal. úřad v daném případě učinil. Jest tedy výtka nezákonnosti st-lem v tomto směru vznesená bezdůvodná, a bylo se nss-u zabývati otázkou druhou, pokud totiž pense st-li vyměřená odpovídá předpisům po rozumu cit. § 7. směrodatným, totiž platným zákonům uherským, jímž byl, ježto st-l byl obecním notářem, po rozumu § 66 zák čl. 22 z 1886 notářský pensijní statut a to, jak žal. úřad ve svém výroku výslovně uvedl a st-l nepopřel, statut bývalé župy komárenské.
Z vývodů stížnosti lze stran této otázky čerpati námitku pouze jednu, pokud totiž jde o započítatelnou služební dobu a spojenou s tím procentní sazbu pro stanovení výslužného, neboť proti výši kmenového platu, jejž úřad svému výpočtu za základ položil, stížnost nebrojí.
St-l proti údaji úřadu, že doba ta činí 20 let 7 měsíců, tvrdí, že počítati mu jest služební doba 28 let, k nimž připočítati je ještě válečné semestry, celkem tedy 30 let a 6 měsíců, vycházeje jednak se stanoviska, že hleděti je i k době, již ztrávil ve službě jako notářský praktikant, resp. v pomocné notářské službě, jednak pak, že hleděti je k době, již ztrávil ve svém úřadu za války.
Nss ani těmto vývodům důvodnosti nepřiznal, uváživ, že podle § 6 cit. pens. statutu členy notářského pensijního ústavu jsou ti, na území župy definitivně ustanovení notáři, jakož i obecní podnotáři (pomocní notáři), kteří ustanoveni byli na místa systemisovaná podle zák. čl. 11. z 1904, kdežto pomocným notářům (notářským písařům a pomocníkům) majícím nesystemisovaná místa, jsou-li pak zvoleni na systemisované místo notářské, lze započítati do pense z doby ztrávené v notářské službě bezprostředně před jich zvolením ne více než pět let, mají-li zákonnou notářskou kvalifikaci a zažádají-li o to, zaplativše pensijní příspěvky na dobu tu vypadající.
Podle úředního svědectva župní účtárny v Bratislavě st-l byl zaměstnán jako definitivně zvolený notář od 19. srpna 1903. Že by toto zjištění pravdě neodpovídalo nebo že by byl nastoupil stran započtení své dřívější služební doby cestu právě naznačenou, ze spisů na jevo nevychází a st- toho ani netvrdí, trvaje pouze na tom, že dobu tu jest mu vůbec započítati proto, že bylo jí třeba, aby dosáhl notářského diplomu a stálého místa. Poněvadž však notářský pensijní statut ustanovení takového neobsahuje a předpisy platné pro čsl. státní úředníky o propočtení a započtení let, jež st-l patrně má na mysli, na něho s hlediska zaopatřovacích požitků vztahovati nelze, neshledal nss vytýkané nezákonnosti v postupu žal. úřadu, když zjišťuje st-lovu započítatelnou dobu, řídil se zásadou § 6 not. pens. statutu a nehleděl k době ztrávené nt-lem ve službě dříve, než byl zvolen definitivním notářem na systemisované místo.
Pokud jde o připočtení válečných pololetí, opírá st-l svůj domnělý nárok výslovně o zák. č. 457/19, podle něhož jest připočítati sebestry ty civilním státním zaměstnancům při zjišťování jejich služební doby pro vyměření zaopatřovacích požitků. Poněvadž však st-lův pensijní nárok podle predpiisů platných pro čsl. státní zaměstnance posuzovati nelze, a poněvadž ani župní notářský pensijní statut pro posouzení nároku toho jediné směrodatný, ustanovení takové nemá, nelze vytýkati žal. úřadu nezákonný postup ani v tom směru, že st-li válečných pololetí nepřipočetl.
Ale pak závěr úřadu, že služební doba započítatelná st-li pro jeho zaopatřovací požitky činí 20 let 7 měsíců (§ 26, 2. odst. pens. statutu not.) st-lem vyvrácen nebyl, a je tudíž stížnost i v tomto směru bezdůvodná.
Pokud posléze st-l dovolává se zák. z 20. prosiince 1922 č. 394 Sb., maje za to, že výhody zák. tím stanovené přiznati jest také jemu a že mu náleží zvýšení, o němž zákon ten jedná, — nebyla tato otázka řešena žal. úřadem, na nějž st-l nároku toho dosud nevznesl, a nemůže tedy nss podle §§ 2 a 5 svého zák. věcí tou se zabývati, aniž tím st-li bráněno, aby nárok ten na příslušný úřad vznesl a proti konečnému řešení otázky té domáhal se odpomoci u tohoto soudu.
Bylo tedy zamítnouti stížnost jednak jako nepřístupnou, jednak pak jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3429. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 927-929.