Authors:
= Boh. adm., 14 (1932), sv. 1
PDF

Č. 9807.
Samospráva zemská. — Řízení před nss-em: Jednotlivý člen zemského zastupitelstva není legitimován vytýkati ve stížnosti do rozhodnutí min. vnitra o paušalování jízdného a náhrady skutečných — Č. 9807 —
výloh členů zem. zastupitelstva, výboru a komisí, že min. vnitra bylo toliko oprávněno příslušné usnesení zem. zastupitelstva schváliti nebo neschváliti, nikoliv však je měniti.
(Nález ze dne 6. dubna 1932 č. 5417.)
Věc: Ferdinand J. a Josefa S. v Praze proti ministerstvu vnitra (vrch. min. komisař Dr. Otakar Holdík) o paušalování jízdného a náhrady skutečných výloh členů zemského zastupitelstva, výboru a komisí.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Zemské zastupitelstvo pro zemi Českou se dne 26. března 1929 mimo jiné usneslo takto: 1. Náhrada členům zemského zastupitelstva a zemských komisí za schůze i úřední cesty paušaluje se částkou 150 Kč denně mimo jízdné II. tř. vlakem. 2. Pro schůze zemského zastupitelstva připočítává se jeden den před zasedáním a jeden den po něm, aby členové mohli se seznámiti s pomůckami pro vykonávání své funkce. Další bod týká se paušalování cestovních výloh a náhrad členů zemského výboru.
Zemský president v Praze předložil usnesení toto ve smyslu § 62 zák. o organisaci politické správy ministerstvu vnitra ke schválení. Min. vnitra, dohodnuvši se s min. fin. a opírajíc se o usnesení min. rady ze 4. července 1929, schválilo nař. rozhodnutím podle § 62 zák. o organisaci politické správy č. 125/27 usnesení to s těmito omezeními: Členům zem. zastupitelstva, pokud nejsou členy zem. výboru a pokud nebydlí v sídle zem. úřadu, resp. pokud konají úřední cesty do místa mimo své trvalé bydliště, přísluší za schůze zem. zastupitelstva a za úřední cesty paušální náhrada výloh částkou 150 Kč denně, přídavek ve výši jednodenní náhrady za jeden den před schůzí zem. zastupitelstva a náhrada jízdného II. tř. vlakem. Pro členy zem. zastupitelstva bydlící v sídle zemského úřadu, resp. v místě úředního úkonu (cesty), pokud nejsou členy zem. výboru, schvaluje se paušální náhrada výloh za schůze zem. zastupitelstva a za úřední cesty částkou 100 Kč denně bez jakéhokoli přídavku. Členům zem. komisí, pokud nejsou členy zem. výboru a pokud nemají trvalého bydliště v sídle zemského úřadu, resp. v sídle zemské komise, nebo pokud konají úřední cestu do místa mimo své trvalé bydliště, přísluší paušální náhrada výloh za schůze zemských komisí a za úřední cesty částkou 150 Kč, přídavek ve výši jednodenní náhrady za jeden den před schůzí zemské komise a náhrada jízdného II. třídy vlakem. Pro členy zemských komisí, bydlící v sídle zem. úřadu, resp. v sídle zemské komise, pokud se týče v místě úředního úkonu (cesty), pokud nejsou členy zem. výboru, schvaluje se paušální náhrada výloh za schůze zem. komisí a za úřední cesty částkou 100 Kč denně bez jakéhokoliv přídavku. Zmíněné náhrady výloh za schůze příslušejí po dobu trvání schůzí na průkaz presence v dotyčné schůzi podle presenční listiny; náhrada výloh za úřední cesty vyžaduje průkazu o vykonané cestě na základě příslušného poukazu. Usnesení, že členům zem. zastupitelstva přísluší přídavek ve výši jednodenní náhrady též za jeden den po schůzi zem. zastupitelstva, jakož i usnesení zem. zastupitelstva z 24. května t. r. o tom, že pro všechny členy zem. zastupitelstva mají býti z prostředků zemských zakoupeny celoroční jízdenky pro obvod země České, se neschvaluje. — Další část nař. rozhodnutí se týče paušalování náhrad členům, resp. náhradníkům zem. výboru.
Stížnost podaná proti tomuto rozhodnutí dvěma členy zemského zastupitelstva formuluje námitku nezákonnosti nař. výroku doslovně v ten způsob, že žal. min. se neobmezilo na schválení nebo neschválení usnesení zem. zastupitelstva o paušalování náhrady skutečných výloh členům zem. zastupitelstva, nýbrž že usnesení to v četných směrech věcně změnilo, k čemuž nebylo podle § 62 org. zák. oprávněno.
Námitkou takto všeobecně formulovanou obrací se stížnost proti překročení zákonných hranic schvalovací pravomoci žal. úřadu. Překročení zákonných mezí schvalovací pravomoci min. vnitra bylo by snad zásahem do práv zem. zastupitelstva, neboť by jím schvalovací úřad zemské zastupitelstvo omezoval v působnosti, zákonem jemu přiznané. Dovolávati se soudní ochrany proti takovéto nezákonnosti bylo by však legitimováno toliko zem. zastupitelstvo jako celek, nikoli však jednotliví jeho členové, neboť singulární předpis § 60 odst. 4 org. zák., který dává i jednotlivým členům právo stížnosti proti aktu min. vnitra, jímž se usnesení zem. zastupitelstva ruší, nelze na jiné případy rozšiřovati. St-lům chybí tedy legitimace stižní.
Poněvadž pak druhá z obou námitek stížnosti, jež vytýká vadnost řízení, protože žal. úřad změnil usnesení zem. zastupitelstva, aniž konal šetření o skutečné výši hotových výloh členů zem. zastupitelstva a zem. komisí, je vzhledem ke své souvislosti s prvou námitkou jen procesní výtkou v rámci stížnosti, vznesené na obranu práv zem. zastupitelstva, platí o ní totéž, co bylo řečeno o námitce prvé.
Lze připustiti, že i st-lé mohli by po případě vlastním jménem před nss na základě § 62 organ. zák. hájiti svého právního nároku na náhradu skutečných svých výloh, ale st-lé zkrácení tohoto svého nároku neuplatňují. Omezujíc se na obranu práv zem. zastupitelstva, je stížnost jednotlivých jeho členů nepřípustná.
Citace:
č. 9807. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 716-718.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).